Proč?

31. 10. 2011 / Jiří Jírovec

čas čtení 9 minut

Položil jsem si tuto otázku v minulosti mnohokrát, když jsem se snažil pochopit, proč je moje vnímání světa v takovém rozporu s tím, co nám předkládají oficiální media. Obecnou odpověď mi na tuto otázku dává ve svém článku Petr Koudelka Přečtěte si z něj tento odstavec:

"Když se podíváme kolem sebe, není snad jediná událost, která by nebyla lživá. Jak to bylo doopravdy se sametovou revolucí, jak to bylo s privatizací, s rozdělením moci a majetku? Jak to bylo s 11. září? A z poslední doby: proč se bojovalo v Libyi? Jak zabili Kaddáfího? Nebo: jak je to s naším dluhem, jak je to opravdu se zdravotnictvím, kolik máme nezaměstnaných, jaká je průměrná mzda? Lži a neúplné informace, zamlčovaná pravda."

V první citované větě se zdá být nadbytečným slovo "snad". Není vskutku jediná událost, která by nebyla lživá. A není moc, která by lež trestala. Pamatuji se na srdceryvný nářek údajné zdravotní sestry, která před americkým senátním výborem tvrdila, že viděla irácké vojáky, jak vyhazují kojence z inkubátorů. Americká veřejnost na to zabrala a prostřednictvím průzkumů veřejného mínění dala Bushovi podporu k válce. Pak se ukázalo, že dotyčná plačka byla dcera kuwaitského velvyslance v USA a celou akci připravila jakási PR agentura ve Washingtonu. Když se na to přišlo, byla již lživá válka v plném proudu. Byla lež potrestána? Samozřejmě že ne.

Pamatuji se na vystoupení Colina Powella v OSN, kdy s ampulkou bílého prášku přesvědčivě promlouval o nebezpečí hrozícím z Iráku a promítal obrázky zařízení pro výrobu jaderných a chemických zbraní. Bylo to tak propočítané na efekt vedoucí k nedůvěryhodnosti. Napsal jsem na to téma napsal článek "Z kolika lží se skládá pravda?" který vyšel v BL celých 5 dní před začátkem války v Iráku. Teď se již ví, že to byly lži a Powell předstírá, že dostal špatné informace. Což může bát sama o sobě lež.

Na světě nejsou soudy, které by soudily Bushe, Blaira ani jejich podpůrce, který si z plků o lidských právech, lásce a pravdě vybudoval výnosnou existenci. Jsou jen Američany schválené soudy pro ty ostatní. Jedním ze zdůvodnění úplného odchodu amerických vojáků z Iráku prý je to, že by od ledna 2012 podléhali jurisdikci tamních soudů. Je to částečná nebo úplná lež? A co se stane s podnikateli, kteří tam jsou?

Pamatuji se, že Mezinárodní soud v Haguu vydal zatykač na Miloševiče přesně v okamžiku, kdy se to hodilo z vojenského hlediska. To samé se opakovalo v případě Kaddafiho, protože to umožnilo uznat tak zvané rebely za legitimní představitele.

Pamatuji se na lži kolem možného Sadd8mova odchodu do exilu. Prý tak mohl odvrátit válku. No jistě, armáda zabalí měsíce pečlivého plánování, stáhne zbraně a bude za marnotratného blbce.

Pamatuji se na návrh dohody z Rambouilett. Miloševič prý jejím podpisem mohl odvrátit válku, když už ji podepsali představitelé Kosova. Takový drobný podfuk v tom byl, totiž dodatek dohody otevírající cestu ke zřízení amerických základen ve zbytku Jugoslávie a vyjímající americké vojáky i civilní zaměstnance z jurisdikce srbských soudů a celních úřadů. To vše znamenalo ve svých důsledcích bezpodmínečnou kapitulaci. Představitelé Kosova podepsali po ujištění, že Miloševič nepodepíše. Po vítězném bombardování podepsalo NATO se Srbskem daleko mírnější dohodu. Lži a podvody, jeden za druhým.

I válka v Libyi byla prolhaná od začátku až do konce. Falešné byly úsměvy Sarkozyho, Blaira i Obamy, když si stejně falešně stiskli ruce s (údajně polepšeným) Kaddafím. Prolhaná byla úloha NATO při zajištění "bezletové zóny" v Libyi. Prolhaná se zdá být i argumentace, že šlo o lidská práva a demokracii. Nebo je blíže pravdě, že šlo o libyjské finanční rezervy a naftu a o potrestání Kaddafího, že si kdysi dovolil znárodnit přírodní bohatství země? Libye nepotřebovala Mezinárodní měnový fond a ten, krize sem, krize tam, přislíbil pomoc při znovuvybudování země. I Kanada přispěchala se slibem budování všeho nového, včetně demokracie. Takže to všechno nakonec pěkně dopadlo.

Prolhaná je česká politická scéna. Koalice nedávno kritizovala opozici, že tak nějak nespolupracuje. No, uplynulo, řekněme, pár týdnů a táž trojkoalice poctivě zabila všechny body, které se opozice snažila dostat na pořad 25. schůze Sněmovny. Opozice podala celkem 10 návrhů, týkajících se hospodaření s financemi, a všechny byly promptně zamítnuty koaliční hlasovací mašinérií. Návrhy a výsledky hlasování jsou shrnuty ZDE a ZDE

Při reakci na výsledek písemné interpelace poukázal poslanec David Rath na téže schůzi na závažný nedostatek v odpovědi premiéra Nečase: Premiér odpověděl na dotaz, týkající se odměn a příjmů Jany Nagyové, až po urgenci. Zhruba měsíčním zpožděním porušil zákon, který nařizuje odpověď do třiceti dnů. Současně šlo o neodpověď, protože premiér odmítl údaje poskytnout s tím, že on přece ani neví, kolik komu poskytuje šéf jeho úřadu. Že prý se Rath měl zeptat onoho podřízeného. Zase takový drobný fígl. Podle ústavy se poslanec může ptát členů vlády včetně premiéra, ale ne úředníků pod nimi sloužících. Je to jednání, které Petr Koudelka shrnul jako "Lži a neúplné informace, zamlčovaná pravda."

Rathovo vystoupení a reakce na něj jsou ZDE ZDE ZDE ZDE a ZDE

Předsedající místopředsedkyně Sněmovny Klasnová nechala v rozporu s § 112, odst. 5 jednacího řádu diskusi k této interpelaci zcela rozbřednout, aby nakonec prohlásila: "vzdala jsem to, neb hovoří mimo všichni." ZDE

Zjevné porušení zákona, netransparentnost v udělování odměn v úřadu premiéra a narušení jednacího řádu Sněmovny je na jednu interpelaci až dost, ale sdělovací prostředky tomu věnují jen minimální pozornost. Prostřednictvím Googlu jsem nenašel ani jednu analýzu té interpelace.

Parlamentní a Lidové noviny předložily čtenářům bulvárně znějící titulky jako Zbabělec Nečas a jeho intimní Nagyová, řval Rath ve sněmovně a Nečas je zbabělec, hřímal Rath ve sněmovně ale ani náznak analýzy.

Parlamentní listy alespoň přidaly tabulku, naznačující, že Jana Nagyová dostala v dubnu a květnu 2009 dvě mimořádné odměny v celkové výši 577 000 korun. Nečas byl tehdy ministrem Práce a sociálních věcí. Chudák Bárta, který si údajně kupoval loyalitu ve své straně z vlastní kapsy (pokud to je všechno pravda).

Přínos českých novinářů zůstává toliko v oblasti lingvistiky. V jejich pojetí totiž dostávají slovesa řvát a hřímat nový význam. O tom se může čtenář přesvědčit spuštěním audiozáznamů na stránkách stenoprotokolů.

Polopravdy a neúplné informace se netýkají jen politiky. V říjnu 2011 měl premiéru dokumentární film o Jiřím Voskovcovi. Film jsem ještě neviděl, ale i v referátech o něm se vyskytují polopravdy. Režisérka filmu tvrdí, že Voskovec přišel do Ameriky pozdě, a měl tudíž jazykové problémy. Co na tom, že v USA v letech 1939-46 žil a jako herec se s Werichem dostali i na Broadway.

Pokud jde o internaci Voskovce na Ellis Islandu, je sice pravda, že mu z ní pomohl Ferdinand Peroutka - poté, co si Voskovec notně nasypal popel na hlavu - ale podle Korespondence V+W byl klíčovou postavou americký advokát Victor Jacobs, který (zadarmo) zpochybnil udání českého pravicového katolického kněze Chudoby. Protože se Voskovec do USA bez problémů vrátil již jednou (v roce 1946), aby si udržel právo k pobytu, které získal s Werichem během války, je zřejmé, že již dlouho před únorem 48 uvažoval o tom, že se do USA vrátí. Sám Voskovec připustil, že se k odchodu rozhodl již v létě roku 1947.

Proč nelze napsat, že jeho druhá žena, Američanka Anne Gerlett, neměla Prahu ráda a nechtěla v ní žít? Proč nelze napsat, že, alespoň podle zveřejněných protokolů, imigrační úředník byl korektní a že jeho původní rozhodnutí zamítnout Voskovcovi vstup do USA, bylo ovlivněno tím, že se Voskovec zamotal do vysvětlování, že jeho kamarád, předválečný komunista Adolf Hoffmeister, vlastně jeho kamarádem nebyl a že komunista Clementis mu sice pomohl s výjezdem do Paříže krátce po únoru 48, ale vlastně spíš ne.

Není rovněž pravda, že Voskovcovi hrozilo vydání do Československa. Z internace se mohl kdykoli vrátit do Francie, ale to nechtěl udělat, protože by tím vzdal svůj případ. Jsou to nepodstatné drobnosti? Ano i ne. Jestliže ale není možné popsat bez polopravd a vynechávek jeden lidský osud, jak máme věřit, že jiné, daleko podstatnější informace nejsou ještě víc zkreslené a nebo vylhané.

Petr Koudelka se pokusil o varování, které jde daleko za hranice BL. Jsem mu za to vděčen - i když mi vlastně vzal poslední zbytky iluzí.

0
Vytisknout
16435

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2011