Útěšné lži, nebo nepříjemné pravdy? Co dělá historik

4. 3. 2019 / Muriel Blaive

 
 

2. Utrpení je charakteristickým rysem, který ve dvacátém století sdílejí skoro všechny evropské národy. Všichni mučení a zabíjení lidé a jejich rodiny trpěli na individuální úrovni děsivým způsobem. Zlo každého režimu, který používal takovýchto praktik, je už v tom obsaženo - není třeba se snažit a kolektivní počty zvětšovat. Komunisté rádi viděli jen své vlastní utrpení a ignorovali utrpení jiných. Neignorujte jiné, jako to dělali komunisti.

3. Svět není jednoduše rozdělen mezi oběti a zrádce. Každý jednotlivý lidský život je nuancovaný a složitý. Mnoho, jestliže ne většina lidí, byla na určité úrovni obětí, zatímco zároveň s režimem na určité úrovni kolaborovala. Morální odsudek je lehký jen pro ty, kdo se nikdy neocitli v nemožné situaci, v jakých se jiní lidé při svém každodenním životě ocitali často. Minimální míra empatie pro individuální trajektorie často napomáhá porozumění chování lidí. To neznamená, že tím omlouváme komunistický systém  jako celek. Empatie, mimochodem, není špinavé slovo. Komunisté empatií pohrdali. Neodsuzujte druhé tak, jak to dělali komunisté.

4. Historie je věda. Nejde v ní jen o vyprávění příběhu.  Profesionální studium historie má přísné normy své disciplíny. Pokud neumíte hodnotit zdroje, povrchní čtení vám poskytne přesně opačný výsledek ve srovnání s kontextualizovaným čtením: jednotlivý dokument nikdy jednoduše "nevypovídá pravdu", zejména pokud pochází z archivů tajné policie. Pokud neumíte zhodnotit výslech, začnete věřit svědkům, kteří se buď úplně mýlí anebo otevřeně lžou, a  v každém případě říkají jen svůj vlastní příběh. Pokud nejste schopni držet krok s metodologií, zmeškáte šanci objevit nové věci. Pokud nevíte, co píší historikové v jiných zemích, riskujete, že si budete myslet, že vaše vlastní situace je neopakovatelná a jedinečná, přestože není, a nepoučíte se z jejich poučení a z jejich pokroku. Komunisté byli neuvěřitelně provinční. Nebuďte povýšení jako komunisté.

5. Historie je složitá a chaotická. Rádi dětem povídáme jednoduché příběhy s jednoduchým morálním poučením, ale děti musejí jednoho dne dosáhnout věku dospělosti. Život je složitý a nikdo z nás není osvobozen od pochybné morální volby. To, co platí pro nás jednotlivce, platí i pro celý národ. Nestačí přečíst si půl věty, samolibě znednodušené médii, a myslet si, že "vím", co historik říká, a odsoudit to. Pokud nevyvinete úsilí číst, nebudete schopni porozumět věcem v jejich složitosti. Komunisté byli mistři při prezentování situací uměle, černobíle zjednodušených. Nebuďte jednodušší tak, jako byli komunisté.

6. Historie není politika. Jedině neustálým přemýšlením o tom, o jaké problémy vlastně jde, a o metodách, jakých můžete použít, se vyhnete pokušení zneužívat minulost pro potřeby dneška. "Historikové", kteří znají odpověď dříve, než vůbec zformulovali otázku, nejsou historikové, ale politikové. Historie je často rozporná, stejně jako život, a neposkytuje jednostranné, černobílé poučení, jehož by bylo možno bezprostředně použít k ospravedlnění té či oné politické volby. Komunisté předem znali odpovědi na všechny otázky. Nepolitizujte všechno tak, jak to dělali komunisté.

7. Definitivní a navždy nezpochybnitelná historická pravda neexistuje. To, o čem si dnes myslíte, že je to pravda, je určeno vaší aktuální situací a tím, v co věříte. "Pravda" závisí na našem sociálním a politickém prostředí. To, o čem si myslíme, že je to pravda, vypovídá daleko víc o tom, kdo dnes jsme, než o minulosti. Historie není vyjádřením "historické pravdy", je to narativ, zkonstruovaný historikem, který celou dobu uvažuje o tom, jak ho učinit co nejobjektivnějším. Proto je to věda. A proto mnoho lidí, kteří předstírají, že jsou historici, ve skutečnosti autentickou práci historika nedělají. Nikdo nevěděl lépe než komunisté, co je údajná "historická pravda", aniž by museli dělat jakýkoliv výzkum. Nedívejte se na věci blahosklonně spatra jako komunista.

8. Povídat u piva, co se stalo vám osobně, není "historie", je to jeden příběh. Zkušenosti z první ruky jsou neredukovatelné a jsou pro historika cenným zdrojem. Avšak jiní lidé mají jiné příběhy, které mohou vašim příběhům protiřečit, a přesto být stejně platné. Jednotlivci nemají výbavu pro to, aby poznali, co je co - to umějí historikové. Vy máte názor a zkušenost - nikoliv základ pro historickou monografii.  Nediktujte historikům, co by měli psát - jak to dělali komunisté.

9. Není nutné, abyste byli osobně při tom, abyste pochopili, co se stalo. Nikdo z nás neseděl s Hitlerem v Mnichově v roce 1938, a přesto víme velmi dobře, co se stalo. Nikdo z nás nežil ve středověku, a přesto nás historikové středověku dokáží o mnohém poučit. Podobně není nutné, abyste zažili komunismus osobně na to, abyste pochopili, o čem to bylo, ani profese vašich rodičů nezpůsobuje, že by váš názor byl nelegitimní. Přímý svědek má právo i kompetenci říci, čeho on osobně byl svědkem, ale svědek stojící vedle něho bude mít často naprosto odlišný názor ohledně toho, co viděl přesně v tutéž dobu. Historik je právě od toho, aby tato svědectví analyzovat a srovnal je s jinými zdroji - přitom musí uvažovat, jak to dělá, s cílem vytvořit narativ - jeden narativ, nikoliv "historickou pravdu". Nesmíte diskvalifikovat lidi pro jejich původ, jak to dělali komunisté.

10. Prosím, přestaňte mi říkat, že nemohu porozumět tomu, co se dělo. Na rozdíl od vás já sedím v českých archivech už pětadvacet let. Mluvila jsem s desítkami svědků. Přečetla jsem stovky knih. Jsem schopna umístit českou situaci do jejího středoevropského i evropského kontextu i srovnat ji s dalšími případy, včetně západních zemí. Pokud si myslíte, že nedokážu pochopit koncepty komunistické ideologie, jako teror, cenzuru či státní lži, protože jsem Francouzka, to jen ukazuje vaši neznalost francouzské historie. Pokud si myslíte, že česká situace je jedinečná, mýlíte se: o mnohém je možné se poučit od sousedů České republiky i od jejich historiků.

Věci byly složité. Jen lidé tak dogmatičtí, jako byli komunisté, by mohli tvrdit něco jiného.