Monitor Jana Paula: Je umělecká svoboda nezpochybnitelná? No jo, ale která to je?

25. 7. 2018 / Jan Paul

Foto: Z filmu Poslední pokušení Ježíše Krista

Štefan Švec svoji typickou formou ironické nadsázky glosuje (https://blisty.cz/art/91921-diky-vam-prelate-statecny.html ) Dukovo podání žaloby na Centrum experimentálního divadla za uvedení her, které dehonestují postavu Krista či papeže Jana Pavla II. Kardinál Duka podal žalobu prostřednictvím advokáta Ronalda Němce jako fyzická osoba. Švec ve svém textu ironicky vyjmenovává kde všude, kdy, a jaký autor nějakým způsobem zneužil v literatuře či ve filmu postavu Ježíše Krista, a sám jistě tuší, že v některých případech o dehonestaci Krista dle mého názoru nejde.

 

Například film Poslední pokušení Ježíše Krista, kde podle slov Štefana Švece nechává režisér spát Ježíše s prostitutkou, a následně z něj dělá bigamistu. Jenomže Kazantzakis použil v tomto případě vlastní tvůrčí invenci. Sestoupením Ježíše z kříže za pomoci anděla (později se ukáže, že to byl ďábel) a jeho touhy po normálním životě, vyjádřil režisér mistrně ono charisma tajemství dokonané Kristovi oběti na kříži, neboť Ježíš se z postele, na níž umírá jako obyčejný smrtelník, plazí po výčitkách Jidáše znovu ke kříži, aby na něm nakonec přece jen zemřel, a splnil Boží vůli. Kazantzakis v této scéně jen tvůrčím způsobem domýšlel Ježíšovu větu Bože, proč jsi mě opustil, kterou Kristus na kříži pronesl.

Film Poslední pokušení Ježíše Krista se katolické církvi nelíbil, mně ano, a myslím si, že film mohl v přemýšlivých divácích naopak posílit význam Ježíše, a smysl jeho oběti. Naproti tomu Frljič jako divadelní režisér dle mého soudu v případě her Naše násilí, vaše násilí a Prokletí umělecky selhal, protože v inkriminovaných kontroverzních scénách, které vyvolaly oprávněnou kritiku, je jeho forma pouze explicitní, byť byla idea těchto her jakkoliv míněna humanisticky. Ředitel Centra experimentálního divadla Miroslav Oščatka se rozhodnutí soudu nebojí, protože podle něho postava Ježíše, který znásilňuje muslimku, nesymbolizuje Ježíše, ale Evropu.

Pak se ale ptám, je současná sekularizovaná Evropa skutečně křesťanská? Pokud ano, do jaké míry se tedy dnes její křesťanství v Evropě projevuje? Jak jsou v Evropě, která se potácí pod tlakem bezbřehého liberalismu, tržního fanatismu, a lobbingu nejrůznějších nátlakových skupin platné hodnoty, které Ježíš Kristus obětí na kříži předal lidstvu? Není třeba si namlouvat, že křesťanství má nějaký vliv na společenskou sféru, na rozhodování státních věcí, nebo dokonce snad na umění. Frljič obviňuje něco, co dle mého soudu neexistuje, a uráží už jen menšinu těch, kteří ještě věří v nějaké hodnoty, a napadá především katolíky.

V klidu zůstává i ředitel Národního divadla Brno Martin Glazer, který věří, že v soudním sporu uspěje. Podle něho kauza otevírá debatu o tom, do jaké míry může být zpochybňována umělecká svoboda. Pan Glazer je totiž přesvědčený, že umělecká svoboda je nezpochybnitelná, což je ale naprostý nesmysl, pokud se dotýká svobody druhého člověka. Zatím víme, že je umělecká svoboda právně zaručena, ale už vůbec nevíme, a ani to netušíme, která to vlastně je. Kardinál Duka učinil pokus, aby se to dozvěděl, a má na to plné právo ve chvíli, kdy je přesvědčený, že žalovaná strana zasáhla do jeho práv a svobod.

Jsem zvědav, jak budou soudci definovat tak vágní pojem umělecká svoboda, a budou-li se tomu věnovat poctivě a nezávisle, budou to mít těžké v době, kdy přestávají platit jakákoliv pravidla a normy, nemluvě o hodnotách, které se do nedávna předávaly skrze tradici nezávisle na soudech a nařízeních. Tzv. „umělecký provoz“ – kdysi umělecká scéna, všimněte si těch nepatrných rozdílů v pojmenování - je jistě přesvědčený, že uměleckou svobodou je jakýkoliv tzv. umělecký čin, a protože je přesvědčena i o tom, že umělcem může být kdokoliv, kdo se za umělce prohlásí, máme tu docela slušnou patovou situaci. Pokud by totiž byla tzv. umělecká svoboda skutečně nezpochybnitelná, tj. bezbřehá, nikdo by nenesl za své jednání odpovědnost, protože cokoliv může být prohlášeno za umělecký čin.

0
Vytisknout
2542

Diskuse

Obsah vydání | 27. 7. 2018