Jak sociální demokracie bojuje o své voliče

10. 7. 2018 / Boris Cvek

Sociální demokracie samozřejmě, pokud bychom chtěli aspoň na vteřinu vzít vážně divadlo, které hraje po veřejnost, měla odejít z vlády hned v okamžiku, kdy na ministerstvo zahraničí byl jmenován jiný kandidát, než byl ten její. Ale čí je vlastně současný ministr zahraničí Jan Hamáček, předseda ČSSD, kandidát? Zatím posloužil jen k tomu, aby prezident nemusel být premiérem obviňován z porušování Ústavy a aby premiér měl novou vládu.

Z tohoto pohledu je skandál kolem ministryně spravedlnosti Malé a její nahrazení trestně stíhaným premiérem „jen věcí ANO“. Vždyť už proběhlo přece to referendum uvnitř sociální demokracie. Jak by asi dopadlo, kdyby otázka zněla: máme jít do vlády, v níž bude ministrem zahraničí a zároveň ministrem vnitra Jan Hamáček, protože se premiér odmítl před prezidentem zastat našeho kandidáta, a v níž na ministerstvo spravedlnosti, které jsme původně chtěli pro sebe kvůli střetu zájmů pana Babiše, usedne Babišovi extrémně loajální plagiátorka, kterou nahradí pak sám premiér?

Aha, jasně, to je problém ANO. ČSSD se tam jenom tak nějak nachomýtla. Bojuje o své voliče. Má pět ministrů, no neber to. Teda vlastně čtyři. Ne, tři. Ale tři je skoro pět. Zejména když to člověk srovná s nulou. A pořád ještě je to celkem dobrá pozice, neboť ČSSD má v rukou hlasování o důvěře této vládě. Co s ní bude pak, až její poslanci zvednou ruce a nebude jí už více zapotřebí?

Nedivil bych se, kdyby premiér Babiš v dalších měsících po získání důvěry Poslanecké sněmovny (že by ČSSD nebo KSČM nakonec pro tuto druhou Babišovu vládu nehlasovaly, to je prakticky vyloučeno, ať už se stane téměř cokoli) spojil pro něj příjemné s pro něj užitečným: poníží ČSSD na úroveň kolem 3% preferencí (to je to pro něj užitečné) a donutí ji odejít z vlády, kterou pak ve spolupráci s prezidentem rekonstruuje na jednobarevnou vládu (to je pro něj to příjemné), drženou de facto komunisty a SPD. Do předčasných voleb si pak zažijeme houževnaté debaty o tom, zda je to vláda, která má ještě důvěru, když ji ve Sněmovně neztratila, nebo zda je to vláda, která musí znovu žádat o důvěru, takže ji ještě nemá.