Americké prezidentské volby 2016

Tajnosti okolo amerických prezidentských voleb

8. 11. 2016 / Daniel Veselý

Ve středu budeme znát jméno 45. prezidenta či prezidentky Spojených států. Jsme svědky snad nejvyhrocenější prezidentské kampaně v dějinách této země, kdy oba uchazeči o křeslo v Oválné pracovně čelí všemožným skandálům. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange v těchto dnech poskytl novináři a dokumentaristovi Johnu Pilgerovi rozhovor o tajnostech amerických prezidentských voleb, který odvysílala prokremelská televize Russia Today. Považuji tuto skutečnost za selhání západních sdělovacích prostředků, protože nebyly schopny Assangeovi poskytnout prostor pro vyjádření k tomuto ožehavému tématu a také proto, že mu nebyla dána možnost čelit obviněním, jež se sesypala na jeho hlavu, potažmo na adresu WikiLeaks.     

Ať již byla motivace WikiLeaks při zveřejňování citlivých informací v průběhu několika měsíců před americkými prezidentskými volbami jakákoliv, jedno je jisté: Historikové díky této organizaci získali cenný materiál pro rekonstrukci předvolebního klání z roku 2016, jaký jim sdělovací prostředky sotva mohou poskytnout.   

Pokud je republikánský kandidát Donald Trump očividně nezpůsobilý vést nejmocnější zemi světa, jak ostatně tvrdí nejen stoupenci Hillary Clintonové, ale i řada progresivních komentátorů, automaticky to neznamená, že by se skandály a kontroverze okolo Hillary Clintonové měly nechat ležet ladem.       

Poté, co FBI krátce před volbami obnovila vyšetřování „e-mailové kauzy“ Hillary Clintonové, objevily se konspirační teorie hovořící o spiknutí vůči Hillary Clintonové s cílem podrazit jí nohy na cestě do Bílého domu. Julian Assange v rozhovoru s Johnem Pilgerem popisuje, že úloha FBI při utváření americké politiky se postupem času zefektivnila. Clintonová podle Assangeova mínění silně vzdorovala vyšetřovatelům z FBI, což uvnitř úřadu vyvolalo hněv a zákonitě i reakci, protože vedení FBI nechtělo před veřejností působit slabošsky. Taktéž nesrovnalosti vyplývající z předchozí odtajněné e-mailové korespondence Hillary Clintonové vyvolaly tlak na vyšetřovatele z FBI, aby případ znovu otevřeli, shodou okolností doslova v předvečer voleb.

Konspirační teoretiky a stoupence Donalda Trumpa ale verdikt vyšetřovacího týmu nepotěšil, neboť Hillary Clintonová nebude kvůli e-mailům čelit obvinění ze spáchání trestného činu.             

Assange se důrazně ohradil proti podezření, že by WikiLeaks při publikaci e-mailové korespondence Hillary Clintonové spolupracovaly s ruskou vládou: „Volební tým Hillary Clintonové vyvolal hysterii připomínající McCarthyho hon na čarodějnice: tvrdí, že za vším je Rusko. Clintonová opakovaně a nepravdivě prohlásila, že 17 amerických zpravodajských služeb dospělo k závěru, že zdrojem citlivých informací je Rusko. To ovšem není pravda (…) WikiLeaks publikují tajné materiály již deset let, a během této doby jsme zveřejnili 10 miliónů dokumentů z několika tisíců zdrojů a nikdy jsme se nemýlili.“        

Assange odmítá toto obvinění i proto, že asi 800 tisíc „úniků“ se týká Ruska a většinou jde o materiály vůči Rusku kritické.  

Ačkoliv americká zpravodajská komunita skutečně vydala prohlášení, v němž uvádí, že Kreml aktivně pracoval na zveřejnění kontroverzních e-mailů, Associated Press nevyloučila pravdivost Assangeho tvrzení. Zároveň však existuje možnost, že ruská vláda poskytla citlivé informace druhé straně, která je posléze předala WikiLeaks.

Tým Hillary Clintonové se přirozeně snaží mlžit a odvést pozornost od závažných informací, jež nám odtajněné materiály přinášejí. Kupříkladu v jednom z e-mailů ze začátku roku 2014, nedlouho poté, co Clintonová opustila ministerstvo zahraničí, bývalá první dáma píše o finanční podpoře Daeše ze strany saúdské a katarské vlády, tedy důležitých spojenců Spojených států na Blízkém východě. Assange tento e-mail považuje za klíčový, protože tytéž vlády poskytly milióny dolarů Nadaci rodiny Clintonových. Navíc v době, kdy Clintonová stála v čele ministerstva zahraničí USA, Washington a Rijád uzavřely významné zbrojní zakázky ve výši astronomických 80 miliard dolarů.  

Abychom si to ujasnili: Hillary Clintonová, ač věděla, že saúdská a katarská vláda financují oficiálního nepřítele Bílého domu Daeš, přijímala od nich finanční prostředky pro svou nadaci. Tento fakt přinejmenším morálně diskvalifikuje Hillary Clintonovou pro výkon prezidentského úřadu.

Poněkud rozporuplné je Assangeho přesvědčení o tom, že Trumpovi nebude umožněno vyhrát volby, jelikož na rozdíl od Clintonové nereprezentuje establishment, nestojí za ním banky, zpravodajské agentury, zbrojařské firmy ani sdělovací prostředky. Analýza zveřejněná na investigativním webu The Intercept sice zčásti dává za pravdu Trumpovi, který říká, že americký volební systém je zmanipulovaný, ovšem nikoliv v neprospěch magnáta, ale v neprospěch řadového voliče.         

Assange také otevřel téma intervence NATO do Libye v roce 2011. Zhruba 1700 zveřejněných e-mailů se týká Libye a podle Assangeho mínění jde jednoznačně o válku v režii Hillary Clintonové, neboť Barack Obama se zpočátku vůči vojenské akci stavěl odmítavě. „Nejde jen o levnou libyjskou ropu. Clintonová odstranění Kaddáfího a rozbití státu chápala jako výhodu, již by mohla využít ve své prezidentské kampani,“ míní zakladatel WikiLeaks.

Katastrofické následky vojenského zásahu Spojených států, Francie a Velké Británie v Libyi jsou sice notoricky známé, nicméně nikdo za ně nenese odpovědnost.   

Přestože existují rozporuplné informace o tom, zda se Julian Assange ve Švédsku dopustil znásilnění, či nikoliv, sám šéf WikiLeaks se zaštiťuje osvobozujícím verdiktem hlavní stockholmské žalobkyně Evy Finne (rozsudek ale její nadřízená zanedlouho zrušila), dále pak rozhodnutím komise při Radě OSN pro lidská práva, podle nějž je Assange nelegálně zadržován na popud britské a švédské vlády. Ačkoliv byl Londýn a Stockholm touto komisí vyzván, aby byl Assange finančně odškodněn a propuštěn na svobodu, obě vlády toto rozhodnutí odmítly akceptovat. K Assangeovu výslechu švédskou prokuraturou má dojít na ekvádorském velvyslanectví v Londýně v těchto dnech.

Australan se  považuje za politického vězně Západu, když říká: „Je naprosto ohromující, že se okolnosti týkající se mého případu neobjevují v tisku – protože tyto okolnosti nezapadají do západního narativu o lidských právech. Ale ano, Západ má své politické vězně, to je prostě realita, a nejde jen o mě.“              

0
Vytisknout
3160

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2016