Varoufakis: Na řeckou vládu byla přichystána léčka. Chtěl jsem se vzepřít, ale byl jsem přehlasován

14. 7. 2015

V týdeníku New Statesman vyšel velice poučný rozhovor s Janisem Varoufakisem, bývalým řeckým ministrem financí, informuje Lukáš Stříteský. Pět měsíců vyjednávání by se dalo shrnout krátce: „Mocné osoby se mi dívaly do očí a povídaly mi: „Máš pravdu v tom. co říkáš, ale zmáčkneme tě stejně.“ Na euromítincích nikoho nezajímala ekonomie: „Předložíte argument, na kterém jste pečlivě pracovali, abyste se ujistili, že je logicky koherentní, a potom se setkáte pouze s prázdnými pohledy. Je to jako kdyby jste vůbec nemluvili... Dalo by se také zpívat švédskou národní hymnu a dostali byste stejnou odpověď.“

Merkelová prý mile chlácholila premiéra Tsiprase, že nakonec všechno dobře dopadne a domluví se. Varoufakis jí parafrázuje takto: „Najdeme řešení, nemusíte se obávat, já nedopustím, aby se cokoliv zlého stalo, prostě dělejte své domácí úkoly a spolupracujte s institucemi, s trojkou. Žádná slepá ulička se nevyskytne.“

Varoufakis neustále věřitelům navrhoval, ať začnou postupně prosazovat v parlamentu důležité reformy, na kterých se všichni shodnou, jako třeba daňový systém nebo DPH. To věřitelé odmítali, prý chtěli celkovou dohodu. Bavit se úplně o všem (a ve skutečnosti o ničem). Několik měsíců později začali říkat do médií, že Syriza nereformovala zemi a marní čas.

Ve chvíli, když došla Řecku likvidita a přestali splácet dluhy MMF, věřitelé předložily návrhy, které byly naprosto nepřijatelné, „zcela neživotaschopné a toxické“. Čili vyčkávali, a když bylo Řecko v bankrotu, tak jim předložili to, „co nabídnete druhé straně, pokud se nechcete domluvit.“

Jakmile byly uzavřeny řecké banky, Varoufakis to „považoval za agresivní krok obrovského dopadu“ a chtěl adekvátně odpovědět, ovšem bez překročení hranice, zpoza které se už nedá vrátit. „Měli jsme vydat své vlastní dlužní úpisy [jako formu paralelní kvaziměny] nebo alespoň oznámit, že to hodláme udělat; měli jsme zkrátit hodnotu dluhopisů z roku 2012, které drží Evropská centrální banka nebo oznámit, že to hodláme udělat; a měli jsme převzít kontrolu nad Řeckou centrální bankou... Moje návrhy byly přehlasovány.“

Ani po vítězství v referendu se vláda nerozhodla „bojovat“. Varoufakis věděl, že je to de facto kapitulace a budoucí (nyní současná) dohoda bude ještě horší než ta, kterou odmítal podepsat už před referendem.

0
Vytisknout
18259

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2015