O překvapujících výsledcích polských prezidentských voleb

26. 5. 2015 / Tomasz Oryński

Prezidentům tým si byl příliš jistý vítězstvím, protože všichni očekávali, že to prostě bude formalita. Adam Michnik dokonce otevřeně řekl, že "Komorowski by musel autem na přechodu přejet těhotnou, invalidní jeptišku a ujet, aby prohrál". Proto byla Komorowského kampaň dost deprimující a člověk mohl získat pocit, že je dost předstíraná a zaměřuje se především na odmítání obvinění, že se žádná kampaň vůbec nevede. To, spolu s velmi silnou kampaní, kterou vedli stoupenci Andrzeje Dudy, kandidáta strrany Právo a Spravedlnost, a další takzvaní "antisystémoví kandidáti", kteří se zaměřovali na všechny skutečné i imaginární Komorowského chyby a šířili představy o tom, že je Polsko na pokraji apokalypsy, vedlo k podstatné změně jeho image, především na internetu. Za poslední rok se Komorowski náhle změnil z blahosklonného dědečka a urovnavatele sporů v zaostalého idiota, který je otrokem cizích mocností a vládnoucí třídy zrádců. Pokles Komorowského popularity je především znatelný u mladých lidí - zjevně etablovaná politická třída podcenila vliv sociálních sítí, které používají mladí voliči s krátkou pamětí. Důsledkem bylo, že někteří Komorowského potenciální voliči hlasovali pro Dudu.

Ale nejméně očekávaný byl úspěch Pawla Kukize, bývalého punk rockového hudebníka známého jako šéfa skupiny Piersi ("Kozy"). Jeho chaotická kampaň, kterou vedl bez jakýchkoliv peněz či stranických struktur, které by ho podpořily (voleb se účastnil jako nezávislý kandidát) mu přinesla podporu 20 procent voličských hlasů. I s tak nízkou účastí to pořád ještě znamená, že každý desátý volič dal hlas Kukizovi a to je něco, co mu umožňuje vybudovat novou stranu, takže pomalu se blížící parlamentní volby, které se budou v Polsku také konat letos, budou zřejmě možná také plné překvapení...

Bude možné vybudovat si nové struktury, když člověk nemá vůbec žádný program? Kukiz ve volbách získal obrovskou podporu, ale jeho jediným heslem bylo, že zavedení britského stylu hlasování by pomohlo pročistit politickou scénu a dovolilo by menším stranám zlikvidovat establishment. Nedávné výsledky britských parlamentních voleb dokazují, že toto tvrzení je naprostý nesmysl a někteří komentátoři podezřívají, že snaha vyhnout se tomuto zjevnému faktu znamenala, že Kukiz během posledních několika předvolebních dní v Polsku svou kampaň zrušil.

Mnoho hlasů, které dostal Paweł Kukiz, jsou pravděpodobně důsledkem touhy voličů poslat politiky z establishmentu kamsi. Ale i jestliže je reálná Kukizova podpora daleko nižší, jeho úspěch zjevně nyní povzbudí stoupence dalších "protisystémových" kandidátů, jako je Janusz Korwin-Mikke, dlouholetý podivín na polské politické scéně. Ale i Korwin-Mikkeovo postavení jenyní v nebezpečí, vzhledem k tomu, že se během této prezidentské kampaně vynořilo mnoho nových tváří v byznysu pravicového extremismu. Marian Kowalski, kandidát nacionalistického hnutí, Jacek Wilk, který nahradil Korwina-Mikkeho v jeho bývalé straně (z níž byl Korwin-Mikke vyloučen poté, co byl obviněn, že zplodil pár nemanželských dětí) a Grzegorz Braun, ultrakatolický podivín, který požaduje, aby se Polsko stalo jadernou mocností, které by nikdo jiný nevládl, jedině Ježíš Kristus. Ti všichni celkem dostali více než 3 procenta hlasů.

Nejvíce v těchto volbách prohrála levice. Januszovi Palikotovi se podařilo vytvořit hnutí, které v minulých parlamentních volbách získalo více než desetiprocentní podporu voličů. Jeho pokusy vytvořit širší levicovou koalici selhaly a ve své vlastní straně neuspěl ve svém chaotickém úsilí uspokojit všechny, vzhledem k tomu, že jeho strana se skládala ze skupinek, která každá podporovala jediné téma, jako například hnutí proti církvi, práva homosexuálů či legalizaci marihuany. Jeho kandidatura v prezidentských volbách se zdála být zoufalým poḱusem dát dohromady pozůstatky jeho bývalé podpory, ale protože nezískal víc hlasů než Grzegorz Braun, nikdo to nemůže považovat za úspěch.

Avšak i Palikotův neúspěch není tak zlý ve srovnání s naprostou katastrofou Aliance demokratické levice, kterou vedl bývalý premiér Leszek Miller. Protože jeho stranu nechtěl v těchto volbách zastupovat nikdo seriozní, a ti, kdo ho chtěli zastupovat, zase nebyli seriozní, překvapil všechny neočekávaným trikje a pokusil se přilákat voliče angažováním atraktivní blondýny. Avšak Magdalena Ogórek tohoto starého manipulátora přelstila a rychle se od jeho strany začala distancovat, čímž se její aktivisté octli ve vakuu, protože si nebyli jisti co méně poškodí jejich image: zda mají kandidaturu Ogórkové dál podporovat, anebo svou podporu stáhnout. Leszek Miller je znám slovy "člověk by měl být posuzován ne podle toho, jak začne, ale jak skončí". Myslím si, že jedině okamžitá rezignace a odchod do důchodu by mu umožnily zachránit zbytky respektu, který pro něj lidé kdysi měli.

Co se týče Magdaleny Ogórek, ta tvrdila, že její porážka je důsledkem toho, že "Poláci ještě nejsou připraveni hlasovat pro ženu". To je trochu přehnané, pokud si uvědomíme, že máme v Polsku jednu z nejfeminizovanějších vlád v Evropě, že premiérka Ewa Kopacz není první ženskou držitelkou této funkce a že Hanna Gronkiewicz-Waltz, bývalá šéfka Národní banky a současná primátorka Varšavy získala před dvaceti lety v prezidentských volbách více hlasů než byly nynější 2.4% Ogórkové.

Výsledky prvního kola voleb Komorowského tým šokovaly. Náhle začali bojovat, jenže jejich chaotické a zoufalé manévry, jako když ohlásili, že "Komorowski vždycky podporoval britský volební systém" a snahy v té věci zorganizovat referendum, jen iritovaly voliče ještě více. Zatímco až do prvního kola voleb Komorowski arogantně vystupoval jako člověk, který je nadřazen tomu, že by třeba měl diskutovat s protikandidáty a nabídnout svůj program voličů, jeho panikářské manévry těsně před ukončením závodu mnoha lidem jen potvrdily, jak je izolován od průměrného Poláka. Když zacházel dosavadní prezident se svými voliči jako s idioty, Duda nepotřeboval dělat skoro nic k tomu, aby nad ním zvítězil.

Takže co se dá říci o Andrzeji Dudovi, nově zvoleném polském prezidentu? Překvapivě málo.

Podle některých zdrojů spojovaných se stranou Právo a spravedlnost byla navržena jeho kandidatura v naději, že nová tvář před nadcházejícími parlamentními volbami pomůže změnit vnímání této strany. Jeho vítězství bylo pro všechny naprosto neočekávané, včetně členů jeho vlastní strany, vzhledem k tomu, že ještě před půl rokem měl Komorowski podporu 70 procent obyvatelstva. Před prezidentskými volbami byl Duda prostě řadový poslanec, občas zastával sekundární postavení v politice a ve státní správě. Co se týče jeho vlastní činnosti, je především znám tím, že se podílel na zametení pod koberec finančního podvodu, který údajně umožnil, aby stranu Právo a spravedlnost financovala pochybná polobankovní organizace Skok.

Duda je také znám jako hluboce věřící katolik a než ho zkrotil jeho kandidátský tým, otevřeně přiznával, že si bude chodit jako prezident pro rady za vedením polské katolické církve. To, spolu se skutečností, že Jarosław Kaczyński, šéf strany Právo a spravedlnost, strávil volební noc ve svatyni v Jasné Góře, kde "zasvětil Dudovo prezidentství svaté Panně Marii", může znamenat obrat ve vztazích mezi církví a státem a další posílení moci katolické církve.

Avšak Dudovo vítězství může být také problémem pro Jarosława Kaczyńského, který žárlivě střeží své vedoucí postavení ve své straně. Neočekávané vítězství Andrzeje Dudy může znament vznik nového šéfa strany. Známe podobný případ Kazimierze Marcinkiewicze, který se stal před deseti lety premiérem, ale sám Kaczyński ho nahradil, když začal být příliš nezávislý. Pokud se Duda rozhodne chovat se nezávisle, bude to pro Kaczyńského daleko větší problém, protože prezidenta Polska nelze zlikvidovat prostě tím, že se mu odepře podpora vlastní strany.

Zdá se, že Polsko z těchto voleb vyšlo ještě více rozhádanější než kdy předtím. Internet v Polsku byl přeplněn komentáři jako "je načase emigrovat, než se Polsko promění v zemi katolického talibanu". Ale musíme si uvědomit, že Občanská platforma je v Polsku stále ještě u moci. Duda s vládnoucí stranou zřejmě okamžitě nezahájí otevřenou válku, protože nechce odehnat voliče od strany Právo a spravedlnost před parlamentními volbami. Protože jeho úspěch neznamená, že strana Právo a spravedlnost nyní bude zaznamenávat růst voličské podpory. Naopak, pozoruhodně dobrý výsledek Pawla Kukize a nyní porážka Bronisława Komorowského je příznakem něčeho úṕlně jiného. Poláci mají plné zuby nejen Občanské platformy, ale celého současného politického establishmentu. Takže možná poprvé nebudou volby o Občanské platformě, anebo o straně Právo a spravedlnost, ale o zralé politické třídě v konfliktu s nově vznikající moci?