O tom, že jsme Západ, se ujišťovat nemusíme

28. 5. 2015

čas čtení 3 minuty

Váš článek Má smysl, aby se Češi mezi sebou ujišťovali, že jsou Západ? mě vyprovokoval k reakci. Domnívám se, vzhledem k vlastním zkušenostem z oblasti kulturního dění, že si vůbec nemusíme dokazovat, zda jsme či nejsme součástí tzv. Západu. Dovolím si reagovat na poslední odstavec článku, píše ředitel Domu kultury v Uherském Brodě Jaroslav Mikulík.

Většina menších zemí světa si je plně vědoma významu tzv. měkké, kulturní diplomacie. Vlády zemí světa proto financují na klíčových univerzitách v zahraničí kulturologická centra studia svých zemí, aby v klíčových zemích světa vytvořili informované sympatizanty v místních populacích, vlivné jedince, kteří skončí jako decision makers a v době případných krizí (jaká se zjevně blíží) budou schopni na mezinárodním fóru lidi upozorňovat, že

1. Česko existuje,


2. je to kulturní země s dlouhou tradicí


3. a je důležité ochraňovat její zájmy.

Jsem ředitelem Domu kultury v Uherském Brodě a k Vašim bodům 1. 2. 3. mohu uvést, že to s českou kulturní "diplomacií" někde nemusí být tak zlé. Za posledních cca 5 - 8 let se uskutečnilo v našem kulturáku desítky koncertů bluseových a jazzových muzikantů (většinou ale bluesových), z těch známějších mohu jmenovat Ten Years After, Johnny Winter, Joe Bonamassa, Livin Blues Experience, Walter Trout, Chemekia Copland a řada dalších skvělých muzikantů z USA (posledním byl před 14 dny Khalif Vailin Walter), Anglie, Německa, Holandska, Polska.

Organizovali jsme úspěšně Dny japonské kultury za účasti japonských umělců působících v Čechách, je zde také originální japonská zahrada, kterou vybudovali japonští přátelé z města Tsukyiona.

V Uherském Brodě byla úspěšně realizována putovní výstava tchajwanského současného umění " Umění čínského zvěrokruhu", která putovala po evropských hlavních městech. Všichni umělci - muzikanti či výtvarníci (i z Francie) byli většinou uneseni přijetím, kulturností, historií a skvělým publikem.

Např. Američané (kterých tu bylo na desítky) se velmi živě zajímají o historii a kulturu naší země. Vzpomínám si, jak Frank Morey, bluesman, fascinovaně vzhlížel k Martinelliho stavbě dominikánského kostela. A musím říci, že všichni, co u nás hráli, zejména Američané, jsou velmi přátelští a s neskrývaným obdivem a někdy i city se s námi loučí a chtěli by se vrátit (někteří se i vracejí). Tito lidé ví, kde je Česká republika, kde je Uherský Brod a že zde máme nejen krásnou krajinu, ale také historii, kulturu a vzdělané lidi.

A to vynechávám národopisný soubor Olšavu, který sjezdil téměř celý svět, pěvecký sbor Dvořák, jenž koncertoval snad ve všech zemích Evropy, dětský sbor Comenius, nositele významných mezinárodních ocenění. Bydlím v Uherském Hradišti, kde jsem také působil v kultuře - mohu tedy jmenovat mezinárodní pojem Hradišťan či Letní filmová škola, nemluvě o CM Jaroslava Čecha, Slováckém divadle. Nyní je Uherské Hradiště hostinským městem ME v kopané jedenadvacítek, etc.

Uherský Brod je možná výjimkou z hlediska bluesových koncertů, ale co se týká mezinárodní prezentace české a moravské kultury, lze najít v každém městě v Česku (tento název se mi ani trochu nelíbí!) mezinárodní kulturní aktivity v duchu Vašich "bodů".

Že jsme "Západ", o tom se, z mého pohledu a zkušeností, ujišťovat nemusíme!

0
Vytisknout
8103

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2015