O rozhodujícím rozdílu, aneb Slovo nekritickým kritikům

29. 5. 2015 / Uwe Ladwig

Někteří argumentují prorusky, jiní zase proamericky, je to téměř k zoufalství, protože by kritika nikdy neměla být jednostranná a ze začátku by měla být dokonce zaměřená proti příteli a teprve až pak proti zdánlivému nepříteli...

K této poznámce, podivující se nad jednostranným myšlením údajných intelektuálů mě inspirovala nejen diskuse Jana Čulíka s Bohumilem Kartousem na aktuální téma "Fandím Rusům, fandím USA - vždy nekriticky", ale také má návštěva přednášky profesorky filozofie Birgit Recki na téma "Smrt" pod titulem "Ultima lines rerum".

Každý, kdo si myslí, že by měl Putina podporovat, by neměl zapomínat, že Putin byl jako pracovník tajné služby asi členem moskevských rudých fašistů a že jim svou prací přinejmenším sloužil. Dále, že během svého působení ve funkci prezidenta i předsedy vlády bagatelizoval Stalinovy činy. A proto by se kritika na adresu Vladimíra Putina neměla zaměřovat jen na násilné jednání proti mezinárodnímu právu na Krymu a na nejméně nepřímý zásah do konfliktu na Ukrajině, ale také na pomíjení zločinů stalinistů i pokusů zachovat represivní systém Komunistické strany SSSR i na dnešní manipulování ruského lidu prostřednictvím přímé i nepřímé kontroly sdělovacích prostředků.

Ale jak jste uhodli dobře, to není všechno, protože i Američané by měli být vnímáni kriticky, ačkoli předtím něco z přednášky profesorky Reckiové o smrti, v níž mluvila i o německém filozofu Kantovi a o jeho pojetí "dobré vůle".

O Kantovi je známo, že na základě své představy o maximu jednotlivce ohledně jeho jednání, které je spojené se známým "kategorickým imperativem", neomlouval ve své teorii nepříjemné důsledky "dobrou vůlí" jednajícího. V každodenním životě se lidé "dobrou vůlí" omlouvají, ale často nejen při rybolovu, když jsou omylem v síti chyceny i malé ryby, chráněné zákonem, ale také se jí omlouvají vedlejší škody při vyhledávání teroristů, i když se jedná o vraždy nevinných lidí.

A tím jsme na druhé straně v ukrajinské krizi, kterou není Ukrajina sama o sobě, ale vyplývá z interakce mezi USA a EU.

Na základě misionářského nadšení a vlastní "dobré vůle" nikdy nepochybující USA už r. 2008 žádali členy NATO, aby Ukrajina, Moldavsko a Gruzie byly začleněny do západní vojenské aliance. Důsledky toho jsou známy. A zdá se nejen, že Američanům šlo více o ukončení spolupráce mezi Ruskem a EU než o dobrou situaci Ukrajinců, protože v roce 2008 ještě většina Ukrajinců neprojevovala prokazatelnou potřebu oddělit se od Ruska ekonomicky.

Nemělo by se dělat něco, co se odůvodňuje "dobrou vůlí", když se předvídatelné důsledky ukázaly už od samého počátku jako politická chyba, a to i kdyby k nim došlo v důsledku třetích stran. A tak kritikům jen ruské nebo jen americké strany: Kritika by se měla nejen v tomto případě vztahovat vždy na obě strany sporu, na všechny strany konfliktu. A v tom případě by všem mělo být jasné, že jak Rusové, tak i Američané se budou řídit čistě podle svých mocenskopolitických zájmů a Evropané by neměli být nekriticky proruskými ani proamerickými fanatiky, ale lidmi, kteří by měli uvažovat nad tím, jak by mohla být posílena geopolitická pozice sjednocené Evropy.

Nebo myslíte, milí čtenáři, že by jednostranná kritika byla vhodným projevem intelektuální síly, nebo že by mělo být Rusům a Američanům odpuštěno všechno najednou, protože jednají podle vašeho názoru vždycky "z dobré vůle"? A co Evropa? Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby se naši politikové soustředili na interní národní politiku a ne na to, aby v globalizovaném světě mohla Evropa napříště hrát vůbec ještě nějakou roli?

0
Vytisknout
2432

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2015