Nahý je nejen král

26. 5. 2015

„Oni furt počítají s tím, že se chtějí udržet u koryt. Ale paradoxně, u koryta jedinej, kdo se chce udržet, je Petr Nečas,“ ZDE mohli jsme se před čtyřmi lety dovědět od Kristýny Kočí z tajně pořízené nahrávky. V současnosti zveřejněné odposlechy hovorů Petra Nečase a Jany Nečasové však průkazně dokládají, že bývalému premiérovi o koryto nešlo ani v nejmenším. Z publikovaných telefonních dialogů leckdo nabyl dojmu, že se Nečas své mocenské role velkoryse a nesobecky vzdal a mocí nejmocnější osoby republiky – mocí předsedy vlády disponovala spíše Nečasova milenka a posléze manželka, píše Daniel Rejman.

Starší odposlechy rozhovorů mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem vrhají na autonomii moci bývalého primátora Prahy též pochybné světlo. Mohli jsme na vlastní uši slyšet, jak úlisně své kroky Bém konzultoval s dnes již pravomocně odsouzeným podnikatelem. Podobným spekulacím se jeden neubrání ani v případě vztahu Nečasova předchůdce Mirka Topolánka a lobisty Marka Dalíka.

Jak před časem správně poznamenal Karel Randák, bez Topolánka by nebylo Dalíka a bez Béma by nebylo žádného Janouška. ZDE Nabízí se dodat, že bez Nečase by nebylo ani žádné Nagyové, respektive Nečasové.

Tyto uniklé informace nabízejí perspektivu, jak nazírat na mocné představitele státu. Nejedná se jen o skutečnost, že král (v dnešní době spíše demokraticky volený státní činitel) je nahý. Zjišťujeme, že jakmile se faktická moc těchto funkcionářů jen tenkými škvírami poodhalí, ukáže se, že vlastně vůbec žádná neexistuje. Fenomén „šedé eminence“ však samozřejmě není ničím novým či neobvyklým. Pro správné pochopení fungování státní moci v praxi je tedy potřeba obnažit především samotné šedé eminence. Tyto figury v pozadí jsou v jistém ohledu tvorové, kteří s oblibou přerůstají svému hostili přes hlavu, aby jej v konečné fázi zdiskreditovali.

Na kauze Nečas-Nagyová je úsměvné, že rozbořila zaběhnutá klišé. Odposlechy vyvracejí mýtus, že stínem, který pohybuje politickou loutkou, musí být vždy jen zámožný lobista či podnikatel. Cherchez la femme! Namísto vyžilých bezcitných drsňáků rokujících v temné místnosti bez oken se nám naskýtá pohled na přisprostlé žárlivé scény evokující tolik oblíbené české tlachání, jak jej například známe z kultovních českých komedií o rodině Homolků.

Možná je na čase přestat se nad situací kolem bývalého premiéra znechucovat. Co když v celé kauze dřímá nevyužitý estetický potenciál? Potenciál, který v minulosti umožnil vzniknout divadelním představením Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? či Kristýna – blonďatá bestie. Nejpříhodnější možností, jak tyto kauzy v kolektivní paměti uchovat, pěstovat a milou formou interpretovat, je přeci satira. Vždyť právě především humor je s to nejlépe čelit mocichtivé pýše zbavené veškeré soudnosti, která je šedým eminencím tolik vlastní.

0
Vytisknout
4813

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2015