Britští euroskeptici útočí na osvícenské základy Evropy

27. 10. 2014

Více zemí se nachází na nejmenším kontinentě světa - v Evropě - než na jakémkoliv jiném. Je nás 49 (kromě Ruska), uzavřených v relativně malém zeměpisném prostoru. Většina z nás jsme spolu v některé době válčili. Staré antipatie tiše přežívají. Apelů na hrdou jedinečnost naší krve a našeho etnického původu - od Skotska po Srbsko, od Katalánsko po Francii, od Clactonu do Budapešti - je obrovské množství. To ale není základ, na němž by se dalo budovat přátelství, obchod, prosperita, píše britský ekonom Will Hutton.

Jak by měly evropské země řídit své vzájemné vztahy konstruktivním a nikoliv destruktivním způsobem, to je věčná evropská otázka. V roce 2014 nikdo neočekává velké celoevropské války jako v dvacátém století. To ale neznamená, že ve všech našich zemích se nechystají na povrch proniknout jedovaté populistické postoje, vyvolávané drsnou nerovností, stagnujícími ekonomikami a zoufalstvím nad rychlostí změn.

Přesto však jsou národy Evropy utvářeny svou křesťanskou minulostí, jakkoliv světskými se mezitím staly, a osvícenstvím, s jeho racionalitou, vládou zákona a demokracie. Industrializace a urbanizace v Evropě vytvořila silnou vazbu na sociální solidaritu. Spojují nás společné hlubinné hodnoty.

A nadto, vzájemná zeměpisná blízkost vždycky poskytovala Evropě její mimořádný charakter, i kdyby to nebylo nic jiného než poskytování blízkého útočiště pro nové myšlenky, které prostě dokázaly přecházet přes hranice. Bez protestantského Holandska by William Tyndale neměl kde vytisknout svou bibli v angličtině, motorem průmyslové revoluce byli vědci a podnikatelé v exilu z celé Evropy. Propaganda euroskeptické strany UKIP a britských konzervativců, že velikost Británie byla vybudována bez závislosti na Evropě - to je pohádka. Jsme natolik součástí historie a vývoje našeho kontinentu a sdílíme jeho hodnoty tak, jako všechny ostatní evropské země. Jsme svou podstatou Evropané.

Británie stála agresivně v čele evropského kolonialismu, byla průkopníkem při vytváření zákonnosti, ústavního narovnání, založenáho na rovnováze moci, a při industrializaci byla jednou z prvních zemí, která přijala Bismarckův sociální stát. Z nutnosti jsme součástí evropského politického systému už staletí. Britská účast na evropské politice vyvážené moci je součástí historie britského státu. Potenciální odchod z arény, kde se dnes rozhoduje o evropských neshodách, kde se o nich vyjednává a kde se ty neshody odstraňují - v Bruselu, ve Štrasburku a v Evropské unii - by naše předky šokoval.

Evropská unie je klub 28 národů, jejichž minimální ambicí je pokojné smiřování rozporných národních zájmů a jejichž velkou nadějí je uvolnit tvůrčí síly kontinentu vytvořením jednotného hospodářského prostoru, jehož mnohonárodní správa je slučitelná se suverenitou jednotlivých států. Evropa, ať už je to v energetice, v bankovnictví, v dopravě, v bezpečnosti, v telefonii, v klimatických změnách, v sektoru leteckého dispečinku či rybolovu, je neuvěřitelně těsně navzájem provázaná. Představovat si, že každý stát by na tom byl lépe, kdyby musel vyjednávat o společných dohodách bez možnosti využívat společných institucí nebo bez uznání společných zájmů a hodnot je naprostým popíráním reality.

I oslabená jednotná měna, údajná příčina všeho od světské stagnace až po vzestup populistické pravice, hraje klíčovou roli. Volné měnové kurzy nejsou žádný ekonomický všelék, zejména na malém kontinentě s tolika navzájem si konkurujícími zájmy a s trvalým pokušením devalvace. Bez jednotné měny a Evropské ústřední banky by během finanční krize bankovní systém menších zemí zkolaboval a dominový efekt by pak zlikvidoval větší země.

Před našima očima je nyní likvidována autentická britskost. Většině z nás se nelíbí, co prosazují násilníci ze strany UKIP či konzervativní euroskeptici: podle jednoho průzkumu veřejného mínění stoupla podporu pro EU na 56 procent, na nejvyšší míru za posledních 23 let. Málokdo to kdy řekne, ale Evropská unie, navzdory všem svým nedostatkům, je důležitý a vznešený podnik. Představuje ty nejlepší tradice naší civilizace a našich osvícenských hodnot, včetně volného pohybu osob. Nyní potřebuje přátele. Je načase, abychom ji podpořili.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3195

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2014