JIHLAVA:

Kolaborace a kontroverze - měl by být Wonka odhalen?

26. 10. 2014 / Sam Graeme Beaton

Je tomu šestadvacet let, co český disident Pavel Wonka zemřel v komunistickém vězení v Hradci Králové. Od pádu režimu v Wonkově poctě pojmenovali ulice a mosty, je oslavován spolu s disidenty z Charty 77, a loni na podzim mu posmrtně udělil medaili Za zásluhy prezident Miloš Zeman. Nyní nový film Libuše Rudinské zpochybňuje Wonkův charakter v novém dokumentárním snímku Pavel Wonka se zavazuje.

An English version of this article is in CLICK HERE

Bylo to v sobotu odpoledne kontroverzní promítání, a to v přeplněném sále. Je pochopitelné, že tento film vyvolal na festivalu množství pozornosti a během třiasedmdesáti minut Rudinská prezentuje alternativní argumentaci. Tvrdí, že Wonka se podílel na činnosti pro StB. Důkazy pro to prezentuje prostřednictvím orální historie, rozhovorů s bývalými agenty a s Wonkovými známými a dalšími tehdejšími aktivisty, a také prostřednictvím několika indicií z dokumentů, které byly odhaleny (je nutno poznamenat, že svazky, které vedla na Wonku Stb, se od konce roku 1989 ztratily). Angažmá na plátně je založeno na osobních rozhovorech, na telefonních rozhovorech a na tom, že režisérka sama vystupuje v obraze. Dokumentární film postupuje, na základě toho, co bylo odhaleno, chronologicky. Mapuje Wonkovy poslední roky, než jeho zanedbávání a násilí vedlo k jeho smrti za mřížemi.

S výše zmíněnými rozhovory a argumenty, obsaženými ve filmu Pavel Wonka se zavazuje, se zdánlivě zachází jako s fakty. Je to zjevně úmysl Rudinské - na začátku promítání argumentuje, že kolem Wonky se vytvořil kult osobnosti. To bylo zdrojem důležité základny pro diskusi po filmu, která byla plná napětí a občas ji bylo nepříjemné sledovat. jak se dalo očekávat, komentáře publika drtivou většinou převážily nad otázkami, směřovanými na režisérku - nejčastější bylo obvinění, že je zaujatá, že do filmu nezahrnula druhou stranu příběhu, že se nezabývala Wonkovou historií jako aktivisty za lidská práva a tak dále. Tato kritika mi přišla frivolní - dokumentární filmy nemají povinnost prezentovat dva protikladné argumenty a vyvažovat pozitiva negativy - všechny dokumentární filmy jsou různou měrou a různými způsoby zaujaté. Film slouží svému účelu, jímž je odhalit nový úhel pohledu na protagonistu. Je nutno se tu zmínit o příspěvku Jana Šinágla z hlediště, jímž obvinil režisérku, že se záměrně pokusila Wonku pomluvit a že jsou její důkazy nepřesvědčivé, protože jsou založeny na tom, že tisíce československých občanů různým způsobem kolaborovaly. Šináglovo asi desetiminutové extempore se setkalo s potleskem od určité části publika a s potřásáním hlavou od jiné části publika - je to film, který opravdu rozštěpil veřejné mínění.

Chtěl bych se zvlášť zmínit o příspěvku od diváka vzadu v sále, který upozornil na zajímavý úhel pohledu, který stojí v tomto kontextu za zaznamenání. Je tohle, zeptal se tento divák, součástí jevu, kdy jsme posedlí "touhou vytvářet legendy ... které se pak stávají zdrojem trapnosti, když je musíme demontovat?" Pro mě je tohle klíčové téma. Můžeme zcela jistě dělat paralely mezi tímto případem a články v tisku před několika lety, které "odhalily" Milana Kunderu jako kolaboranta s Stb. Rád bych prezentoval následující otázky bez komentáře: Je skutečně ve veřejném zájmu a je skutečně zapotřebí ještě v roce 2014, aby novináři a filmaři zkoumali minulost slavných hrdinských postav z komunistické éry a lze taková obvinění skutečně prokázat nade vší pochybnost? Jaké etické otázky musíme řešit, když se začneme zabývat tímto citlivým tématem? Vznáším tyto otázky v naději, že ti, kdo také viděli film Pavel Wonka se zavazuje, anebo ho ještě uvidí, se k těmto otázkám budou schopni vyjádřit. Osobně se k tomu z mnoha důvodů necítím kompetentní. Až se tento film dostane k širšímu publiku, má potenciál stát se zdrojem neuvěřitelně silné kontroverze. Mělo by se k němu přistupovat s opatrností.

0
Vytisknout
7857

Diskuse

Obsah vydání | 30. 10. 2014