Occupy Gézi aneb když tohle není nová studená válka, je alespoň teplá?

13. 6. 2013 / Štěpán Kotrba

"Můj osobní pocit je, že občané demokratických společností by měli projít kursem duševní sebeobrany, aby se byli schopni ochránit před manipulací a a položili základ pro další smysluplnou demokracii."
Noam Chomsky - Necessary Illusions

Turecko nikdy nebylo nic než vojenská diktatura - přes vládní demokratickou fasádu. Sekulární systém nevznikl evolučně postupnou sekularizací a prekarizací městského proletariátu, jako v Česku během válek a hospodářských krizí, ale nástupem moci cizáků, následným kolapsem koloniálního systému a uchopením opuštěné moci vyškolenými armádními elitami a několika charismatickými politiky. Armáda celá desetiletí 20. století střežila nově nabytou nezávislost tureckého státu, sekularitu vlády a ideologický odkaz Kemala Paši Atatürka. Turecko republikánské, nacionalistické, lidové, etatistické, laické a reformátorské. JInak:vše, co zajistí, že Turecko NEBUDE islamistické. V Iránu odkaz "prozápadního" Šáha Muhammada Rezy Pahlavího neměl kdo střežit poté, co se Londýn a Moskva dohodly o jeho osudu stejně cynicky, jako o osudu jeho otce, což vyneslo šáha k moci. Tak teď je v obou zemích nábožensko-policejní diktatura. Protestuje Londýn? Jen naoko. Protestuje Moskva? Ne, ani naoko. Lid jásal v Iránu, že islám znovu získal vážnost a úctu... A ideje "nemravného" Západu obětoval snadno. Lid jásal v Egyptě, že muslimští bratři už nejsou zločinci, ale zase bratři. A lid jásal i v Turecku, že "západní" sekularismus nahradila v zemi tradiční kultura. Že idejemi "nemravného" Západu není nahota žen, gayporno ani rouhání Mohamedovi, ale prachy, islámská kultura netuší. Pro ni je nepředstavitelné, že i kněze si lze koupit...

Ani jeden z organizátorů současných protivládních demonstrací určitě nebyl na vojně a tak dělají brutální strategické, taktické i operační chyby. Děti hrající se na vojáčky prostě nemůžou nikdy zvítězit nad systémem. I kdyby měly desetkrát pravdu.

Myslím, že turecké orgány nechají mládež ještě chvíli dělat "riot", aby ztratili podporu starší generace ve vyčerpávající stupňující se válce molotovových koktejlů proti obuškům a slzným granátům, pak demonstranty policie na naléhání obyvatel "okupovaných" měst a za jejich tiché podpory rozdělí, zastraší či umlčí (už bez odporu ostatních vrstev obyvatelstva) a pak teprve nastoupí armáda, která definitivně obnoví pořádek a demonstruje svou moc bez jediného výstřelu.

Všichni Turci si budou myslet, že s armádou přijde i druhý Mustafa Kemal Paša, ale to je chyba. Nepřijde, protože sekulárnímu socialismu Středního východu 60. let odzvonilo spolu se studenou válkou. Turecko už republikánské, nacionalistické, lidové, etatistické, laické a reformátorské bylo. Za Atatürka. 70 milionový trh na hranici EU je příjemným odbytištěm i obchodním partnerem neoliberální Evropy. Kdo má nyní moc a chce ji prodávat, zejména pokud ji chce prodat lacino, ten si ji má podržet a upevnit. Na helsinský proces si už dávno nikdo nehraje...

A protože jsou protestující většinou mladí, případně horké hlavy, tak si tu svobodu na Gézi teď řádně užívají. Aniž si uvědomují, že tím pádem stupňující se násilí delegitimizuje jejich prvotní úsilí. Ale ... chtěli oni vůbec MOC? Tvrdím, že ne. Oni chtěli a chtějí moc bezmocných. Stejně jako kdysi na Národní třídě. Ale moc bezmocných neexistuje. "Děti" tedy svou fatální prohrou legitimizují jen daleko horší a pevnější systém, než byl doteď. Viz Egypt: Kde jsou ony davy dětí a dalších "demokratických" naivů, kteří stanovali jako karavana nomádů na Tahríru? V prdeli. Přitom ten systém už měli na lopatkách... Ale oni chtěli dodržet princip demokracie ne jako fasádu, ale doopravdy. A tak ztratili i ten kousek moci, který za cenu vypáleného Káhirského muzea získali. Dokonce ho mají dnes ještě méně, než ho měli za "tyrana" a "faraona" Mubaraka... Naděje ale umírá naposledy. A tak se parta liberálních pankáčů v tichu kanceláří amerických "transition" NGO a univerzitních kateder "political sciences" v DC může smát. A chechtá se. Náklady na ekonomický rozklad zemí Středního a Blízkého východu jsou minimální, nové elity jsou dolarůchtivé stejně nebo ještě méně, vyjednávací pozice pro získání těžebních a průmyslových licencí jsou ještě menší než předtím. Oslabený národ potřebuje jíst. A nemá co. O sběr informací se starají bankéři a auditoři. Vůdci nemají ve skutečnosti moc a bez západního VLIVU se neudrží ani týden. A tak se rádi prodají. Cena je známá předem. Oběma stranám. Multikulti Evropu blízkost panislamistické revoluce psychologicky i fakticky oslabuje, protože není schopna ustrážit své hranice a zabránit migraci. A Amerika? Ta si na demokracii už dávno nehraje. Není třeba. Studená válka skončila. A ta teplá je v její režii. Liberální pankáči zvítězili.

Turecko musí být republikánské, nacionalistické, lidové, etatistické, laické a reformátorské (?)

Strategická i taktická chyba vyplývá z jedné jediné příručky pro pořádání revolucí, kterou Američané nenápadně překládají do všech jazyků, ve kterých chtějí dělat nějakou z kytičkových revolucí... A protože dětem nikdo ze zkušených vojáků ani politiků neporadí, tak na ty chyby nepřijdou. Kdyby Gene Sharp četl místo Ghándího Sun'c a jeho Umění války, udělal by pro revoluci "zdola" líp... Ale ztratil by štědré granty.

Stále platí, že diletantismus záměru i provedení svou fatální prohrou legitimizuje VŽDY jen daleko horší a pevnější systém. To je můj cynický vzkaz pro humanistické pisálky, rozplývající se nad "úsvitem" "nové" demokracie "zdola"... Můžeme se s Tureckem podělit o evropské zkušenosti - Španělsko ochromila generální stávka, v Madridu létaly gumové projektily. Kdo má větší šanci?

The end.

0
Vytisknout
4748

Diskuse

Obsah vydání | 14. 6. 2013