"Diktátor" demaskuje Arabské jaro a jeho (americké) patrony

17. 12. 2012 / Tomáš Koloc

Právě jsem zhlédl film Diktátor a jsem unesený. Sasha Baron Cohen, parodující Arabské jaro, hurónským způsobem opět doslova rozkopává veškerou politickou korektnost (například Wadiyi na začátku geograficky explicitně umisťuje do Eritreje -- podobně jako dříve Borata umístil do Kazachstánu) a způsobem, který je o třídu drsnější než například Simpsonovi, napaluje samotné Spojené státy. Kdyby to udělal někdo, kdo je americký rodák, byl bych ještě nadšenější, ale je to tradice: tento Diktátor je dle mnoha rysů (dvojníci, závěrečný projev) do jisté míry pendant k Diktátorovi z roku 1940, který natočil jiný Angličan vychovaný v židovské komunitě, Charlie Chaplin.

Je pravda, že některé tanečky jsou u amerického "závislého" filmu vždy povinné; musí tam být lovestory a happyend (z čehož si Cohen ale taky dělá legraci, když dá diktátor svojí Zoe nejdřív popravit -- protože se ukáže, že je Židovka - a v titulcích ji opět vzkřísí) a Spojené státy nesmějí být přímo označeny za hlavního patrona a partnera všech blízkovýchodních diktatur (ale nakonec více méně otevřeně jsou - viz. ukázka a citáty typu: "Všichni diktátoři už jsou pryč: Kaddáfí, Saddám, Kim Čong, Cheney...", nabídka firmě Exxon, aby po zřízení "demokracie" přejala ropný průmysl v zemi "...za to, že mi dáte třicetiprocentní provizi..."). Jak jsem ale letem světem viděl USA, musím konstatoval, že například z obyvatel, které jsem poznal v jižanském Texasu, ačkoli šlo skoro výhradně o intelektuály, by Diktátora nikdo nepochopil. Podobná díla, oceňovaná tradičně levicovým Hollywoodem jsou (stejně jako například filmy Woodyho Alllena) opravdu vytvářena především pro židovský intelektuální Manhattan (plný korektních altruistických aktivistů) který zároveň ironizují. Tento druh sebeironizace je typickým rysem nejen židovského, ale i českého humoru.

0
Vytisknout
7880

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2012