Nic proti Tobě, zdárný synu

18. 12. 2012 / Luděk Prokop

Nechtěl jsem již psát o radní Baborové. Naopak, hodlal jsem si dát od jakéhokoli psaní příspěvků oddechovou pauzu. Pravděpodobně bych záměr s pauzou dodržel vzdor tendenčnímu dnešnímu zpravodajství ČT. Při zmínce o pěti tisících podpisů na podporu paní radní, chatrně předstírající zdání objektivity, chybí další zmínka o další petici, týkající se protestů proti porušování zákona a Ústavy na jihočeských školách.

Nedivím se příliš hejtmanovu odmítnutí vystupovat znovu po jeho předchozích, tendenčně zestručněných vystoupení, opepřených doplňujícími komentáři. Nehledě ke skutečnosti, že do diskuze mohl být přizván i kdokoli z organizátorů výše zmíněné jedné, nebo druhé petice.

Ani náhodou mne nepřekvapuje u studujícího učitele, jednoho z praporečníků jeho protestujících studentů, stupňování iniciativ a jeho ochota vystupovat v nadmíru nakloněných sdělovacích prostředcích. V daném případě, kdy sdělovací prostředky evidentně plní průhledná zadání, není nic snazšího, než předem připravit žádoucího protagonistu k diskutování s vybraným oponentem, který může směr otázek a diskuze jen hádat.

Počítám, že po učiteli Rasochovi a studentovi i učiteli Hellerovi, přijdou na řadu ještě další bojovníci. Posluchačům ČT již bylo sděleno, že nátlak bude stupňován i v příštím roce, takže i v příštím roce budou mít sdělovací prostředky dobré důvody odklánět pozornost veřejnosti od postupného rozkládání státu jako takového, žádoucím směrem. S čím vším kdy a kde ještě přijdou, nejen v jižních Čechách, to se asi ještě podivíme.

Mé předsevzetí, upustit na nějaký čas od psaní, narušil syn paní Baborové. Článkem, "Své mámě doporučím, ať odstoupí". Vedle početných zmínek na internetu hovořících o solidních učitelských kvalitách radní Baborové, ve mně vzbuzuje obsah příspěvku i přesvědčení, že velice dobře obstála též jako máma ve výchově syna.

Nemíním polemizovat s Josefem Baborem o věrohodnosti životopisu pana presidenta. Konec konců, skutečnost, že pan Klaus naprostou většinu jeho života žil z veřejných peněz je věc daná a nezpochybnitelná.

Nemíním, ani bych nedokázal, zpochybnit celkový obsah článku Josefa Babora. Chci se však vyjádřit ke zmínce týkající se mne.

Josef Babor píše, cituji: "Pan Prokop jde ve svém článku ještě dál a staví na setrvání jedné radní ve své funkci celé demokratické zřízení." Nechci být považován za fanatika z důvodu takového chápání mého článku, přestože jsem si na to nejspíš sám zadělal vyjádřením: "Kapitulace paní Baborové a tím i celé radnice, v konečné fázi tedy naplnění snah pohůnků současné nelegitimní vládní koalice, podporované částí zprostituovaných sdělovacích prostředků, by mohla mít důsledky, jaké si zatím stále ještě nemusíme plně uvědomovat".

Nicméně tíhu z uvedené skutečnosti nenakládám paní Baborové já. Uznávám ale, že je to nikoli jen trochu, ale až příliš moc. Není to však o tom, že odstoupením radní Baborové padá celé demokratické zřízení. (Konec konců-předpokládám, že nemyslíme ani jeden z nás tu hrůzu. Tedy to, co tu dnes máme, s touhle demokraticky nezvolenou vládní famílií, s těmi jejími "demokraticky" vykleštěnými sdělovacímí prostředky).

Bohužel, ta obrovská tíha tu je. Člověk ji nemusí nést a může se jí po právu vyhnout. Vůbec se nedivím synovi mámy, která jej asi vychovala k obrazu svému, že si přeje, aby ta jeho máma tu tíhu odmítla nést. Nedivím.

Na rozdíl od společnosti, která například z počátků nástupu Adolfa k moci, nebo ze situace vedoucí k "Mnichovu", ne a ne si vzít ponaučení, mě život naučil, že když jednou na začátku ustoupím ve snaze vyhnout se nepříjemnostem, budu dostávat na frak znova a opět.

Pravda, porovnávám neporovnatelné. Princip je ale tentýž.

Nicméně o tom jsou ty moje věty: "Kapitulace paní Baborové a tím i celé radnice, v konečné fázi tedy naplnění snah pohůnků současné nelegitimní vládní koalice, podporované částí zprostituovaných sdělovacích prostředků, by mohla mít důsledky, jaké si zatím stále ještě nemusíme plně uvědomovat". O tomhle, nikoli o celém demokratickém zřízení stojícím na setrvání jedné radní ve své funkci, to celé je.

Závěrem si dovoluji přimluvit se nikoli za to, aby Josef Bavor nedoporučoval mámě, aby odstoupila. Ale za to, ať na ni netlačí. Stačí, když ji sdělí, jaký na to má on sám názor. A nechá na ní konečné rozhodnutí. Neodstoupí-li, mohlo by to být krajskému rezortu školství jen ku prospěchu. A při potřebné dávce důslednosti, mohlo by vést též k procesu nezbytného ozdravění dané oblasti.

Možná si nejen Josef Babor nemusí být vědom toho, kolik síly se v té jeho mámě skrývá. Držím palce jak paní Baborové a jejímu synovi, tak nám všem ostatním.

0
Vytisknout
11212

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2012