Rozbíječi strojů II

17. 12. 2012 / Ondřej Šteffl

"Vnímám dnes proto internet jako nejvážnější hrozbu v procesu vzdělávání, jako neduh horší než Dobešové, drogy či jiné závislosti. Internet je totiž legální, ne-volitelný, zdarma a všude dostupný," napsal Anthony Tun v polemickém článku. Lépe bych situaci vystihnout neuměl.

Autor je ředitel společnosti Scio

Panu Tunovi je očividně současný vývoj proti mysli a pokud by bylo po jeho, asi by internet zakázal. Nechci otevírat diskusi, zda jde současný svět správným směrem, ale představa, že jej jde zastavit, je stejná, jako byla představa luddistů, že rozbíjením strojů zastaví průmyslovou revoluci. Jak říká klasik (JdC): Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Já proto navrhuji situaci ve vzdělávání bez předsudků vyhodnocovat, pokusit se předvídat její další vývoj a na ten se připravovat. Svět se prostě mění, a pokud se škola nedokáže měnit s ním, zanikne.

Bohužel lidí s názorem, že podoba školy, jak ji známe z 18., 19. i z poloviny 20. století, je ta správná, a že nejlepší by bylo se k ní vrátit, je mnoho. A bohužel i mezi učiteli je jich většina (říkám-li většina, myslím většina, a dobře vím, že je i menšina těch, kteří smýšlejí úplně jinak nebo i opačně). A ještě jednou bohužel, právě tito lidé svými postoji i činy brání tomu, aby se škola probíhajícím změnám přizpůsobila. A tím jen přispívají k jejímu zániku.

A proto je úvodní citát vlastně správný, jen s jednou výhradou: Internet není hrozbou pro vzdělávání, ale pro (nepřizpůsobivé) školství. Naopak je těžké nevidět, že pro vzdělání a vzdělávání je internet velkým přínosem, a to mj. proto, že je "legální, ne-volitelný, zdarma a všude dostupný". Samozřejmě, že není všespasitelný a jen hlupák by si mohl myslet, že stačí posadit dítě k obrazovce a bude umět totéž, jako by se učilo ve škole. Je třeba jednak přemýšlet nad tím, jak usměrnit to, co děti u obrazovky (počítače, tabletu, mobilu, televize) dělají, tak aby je to co nejlépe vzdělávalo, a jednak je také třeba přehodnotit, zda to, co je škola učila dosud, je tou správnou přípravou na měnící se svět, Co ponechat, co vypustit a čím to nahradit.

Chápu, že učitelům, kteří ve své práci nechtějí žádné změny, se to nemusí líbit, a rádi by tomu zabránili. Jsou to současní rozbíječi strojů.

Pan Tun působivě líčí, jak jeho žáci neumějí bez Googlu pracovat. A proč by to měli umět? Jen ve skleníku, kterému říkáme škola, je běžné, že zadané úkoly se řeší jen s tím, co je uloženo v paměti, bez přístupu k internetu. A pracujte každý sám! Naopak v tom reálném světě, ve světě mimo školu, nám internet pomáhá najít informace a souvislosti, poučit se o zkušenostech jiných, rozšířit své znalosti, konzultovat. A to vše řádově lépe a rychleji, než kdykoliv dříve. V reálném světě také už jen málokdy pracujeme každý sám. Týmová spolupráce je jedna z nejvyžadovanějších schopností na trhu práce.

Už vidím tu námitku, že některé věci je třeba se naučit a umět zpaměti. Ano, to je pravda. Ale napište, které to jsou. Podle mého soudu je jich málo a většinu z nich se nejlépe naučím právě tak, že s nimi budu samostatně pracovat (ve škole za vhodného vedení učitelem), a třeba přes internet a třeba v týmu.

A proč nejsem podle pana Tuna "po zásluze marginalizován". Inu třeba i proto, že se mnou nejen on polemizuje a nepochybně si i na základě jeho článku mnoho dalších lidí pustilo i videorozhovor prorektora UK Stanislava Štecha a mé maličkosti na téma vzdělávání, a to i přesto, že je hodně teoretický a trochu dlouhý. Kratší a zábavnější a mnohem kontroverznější je mé vystoupení na TEDx. Rozbíječi strojů (I) jsou ovšem i na vysokých školách.

0
Vytisknout
4527

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2012