Co vlastně znamená "fiskální unie"?

24. 6. 2012

Přelétl jsem nedávné shrnutí práce Richarda Kooa z Nomury o hlavní příčině nerovnováh v eurozóně ve FT Alphaville. Hlavním tvrzením je, že Evropská centrální banka v minulé dekádě držela úrokové sazby nízko, aby podpořila Německo, protože maastrichtská kritéria zakazují řešení německých obtíží prostřednictvím fiskální politiky. Ale tyto sazby byly pro periferii nízké příliš a vyvolaly vznik investičních bublin a neudržitelných nerovnováh. V zásadě byla kořenem problému stejná měnová politika pro všechny ještě zhoršená nepružnou fiskální strukturou, napsal Tim Duy.

Až sem je to v pořádku. To co upoutalo mou pozornost byl Kooův citát:

Naneštěstí v eurozóně sílí volání po fiskální unii. Ale ta by jen problém zhoršila tím, že by všem zemím vnutila tutéž fiskální politiku, bez ohledu na to, zda se ocitly v recesi vyvolané platební bilancí.

To je pravda pokud jde o to, co v eurozóně jako "fiskální unie" vzniká, tedy z velké části závazek k přísnějším fiskálním cílům. Takhle ovšem fiskální unii nedefinuji. Když užívám termínu "fiskální unie", mám na mysli rozpočtový orgán schopný provádět automatické vnitřní transfery. (Ekonomický analytik listu The Telegraph Ambrose Evans-Pritchard řeší terminologickou konfúzi vyvolanou novořečí Angely Merkelové prostě tak, že to co chce Berlín označuje originálním německým výrazem "Fiskalunion", zatímco když píše o fiskální unii jak ji chápe zbytek světa, používá odpovídajícího anglického výrazu "fiscal union" - pozn. KD.)

Paul Krugman předložil několik velmi dobrých příkladů důležitosti takových vnitřních transferů ve Spojených státech. Například se podívejme na diskusi o Texasu a krizi vkladů a půjček:

Odstranění následků krize stálo daňové poplatníky zhruba 125 miliard dolarů, v dobách kdy to byly pořádné peníze. Přinejlepším 60% ztrát se týkalo Texasu. Takže to je zhruba 75 miliard pomoci - nikoliv půjčky, prostě transfer.

HDP Texasu dosahovalo v roce 1987 zhruba 300 miliard dolarů. Takže to byl ekvivalent daru - ne půjčky, dokonce ani ne požadování jistiny - španělských 25% HDP pro záchranu bank.  

A v USA se k tomu ani nepřistupovalo jako k politickému tématu...

To jsou příklady toho, jak jsou tlumeny šoky uvnitř fiskální unie. Transfery, ne půjčkami. Aby byla eurozóna úspěšná, potřebovala by tento typ fiskální infrastruktury. Naneštěstí mám za to, že jsou takové unii vzdáleni celé světelné roky a to co za fiskální unii považují - přísné omezení deficitů - je něco velmi odlišného, jakási unie, o níž Koo říká, že věci zhorší, ne zlepší. A to je jeden z mnoha důvodů, proč zůstávám euroskeptikem. 

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10701

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2012