Tykadla

20. 2. 2012 / Stanislav Křeček

Představte si, že někdo je odpovědným nepřítelem např. skupiny Kabát nebo České filharmonie. Kdykoliv se objeví nějaký plakát takového hudebního tělesa, počmárá jej sprosťárnami a urážlivými poznámkami, a pokud je na plakátě i fotografie, přimaluje zobrazeným osobám tykadla, začerní zuby apod. Nějakou chvíli si normální člověk bude poklepávat na čelo nad takovou klukovinou, ale když to trvá delší dobu, může někoho napadnout, že člověk s takovouto obsedantní poruchou konec konců způsobuje někomu jinému škodu a měl by s tím přestat, nebo nést následky svého jednání. Pokud se do věci vloží státní orgány, tak asi nejprve vyzvou čmárala, aby s tím přestal, a pokud pokračuje v jednání, které je v každé normální společnosti od určité intenzity bezpochyby trestné, je odsouzen k nějakému mírnému trestu. Je-li tím trestem výkon obecně prospěšných prací, pak je evidentní, že pokud jej odsouzený odmítne vykonat, změní se tento trest na trest odnětí svobody. Nic nenormálního by na tom asi sotva kdo rozumný hledal.

Ne tak, pokud se jedná o politické strany. Díky médiím, kterým se podařilo značné části národa vsugerovat, že co politik, to veřejný nepřítel, a co politická strana, to málem odnož zlodějsko - teroristické organizace (všimněte si, že ve zpravodajství se nikdy nesetkáte s termínem "místní organizace" politické strany, ale vždy je použit termín "buňka", aby bylo zřejmé, o jaké seskupení jde), je ten, kdo se vůči politické straně chová způsobem, který by v jiném případě byl považován za nepřijatelný, okamžitě glorifikován.

Řidič autobusu, který je za poškozování cizí věci zcela podle zákona odsouzen, je některými okamžitě označen za "politického vězně" nebo za "vězně svědomí", a mnozí si hrdě přimalovávají ke svým portrétům tykadla, zřejmě jako důkaz své solidarity s obětí režimu. Pak se sotva lze divit, že onen řidič autobusu, namísto aby prohlásil, že to všechno byla pěkná blbost a příště bude svoji nechuť k některým politikům vyjadřovat tak, jak je v demokratické společnosti obvyklé, se cítí být disidentem a hrdě prohlásí, že by odmítl milost, zřejmě podle zásady, že nejlépe se odmítá ta funkce, kterou mi nikdo nenabízí... Dokonce i komentátor Zbyněk Petráček jej v sobotních Lidových novinách pochválil coby disidenta, který "má hodnotový systém a trvá na něm tak pevně, jak si to většina neumí ani představit". To má být předmětem obdivu? Každý z nás, ale i lidská společnost jako celek, zná několik těch, kteří měli hodnotový systém a pevně na něm trvali, ale které bychom rádi nikdy nepotkali.

Na sociálních sítích (to jsou ty "sítě", na kterých se prý shromažďují ti nekonformní a osvícení lidé, kteří změní tuto zatuchlou společnost) je okamžitě podepisována petice žádající zrušení čmáralova trestu, bezpochyby těmi, kteří současně na téže sociální síti rozhořčeně vyjadřovali odmítavý postoj k nedávno udělené milosti presidentem republiky, neboť takovéto milosti prý zpochybňují činnost nezávislé justice. Smutná historie. Tato tykadla žádnou dobrou zprávu o světe kolem nás nezaznamenávají. Ale možná to o skutečném právním vědomí naší současné společnosti něco vypovídá. Jak si to většina neumí ani představit...

0
Vytisknout
12979

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2012