Skok na břicho

6. 2. 2012 / Bohumil Trávníček

Za každým velkým majetkem se skrývá zločin
Honoré de Balzac

V deníku Právo zveřejnil minulou středu bývalý předseda ODS a premiér Mirek Topolánek pozoruhodně rozhořčený článek, v němž se postavil za bývalého poslance Petra Wolfa odsouzeného nedávno k vězení za podvod. Podle Topolánka byl Wolf odsouzen na základě společenské objednávky, v níž prý hraje důležitou roli i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pan expremiér tak naznačuje, že u nás přestávají fungovat elementární pravidla ve společnosti. Viz také ZDE.

Zdá se, že pan Topolánek má unikátní talent pro tragikomično.

František Koukolík ve své knize Sociální mozek precizně popisuje neuropsychologické experimenty, které docela jasně ukazují, že v lidské komunitě, kde část členů této komunity podráží a tyto subjekty přitom není možno potrestat, přestává zákonitě fungovat jakákoliv kooperace a dochází k rozkladu společenských pravidel (viz také ZDE).

Sociolog Jan Keller ve své oceňované knize Tři sociální světy upozorňuje, že společnost založená na neoliberální ideologii přechází od nerovnosti mezi lidmi k tzv. nesouměřitelnosti.

Jestliže určitá nerovnost je v podstatě v lidských komunitách přirozenou záležitostí a skutečně může odrážet míru aktivity jedinců (pracovitost, intelektuální výkon aj.), nesouměřitelnost je komunitou již převážně vnímána jako podraz či okrádání společnosti jako celku.

Neoliberální ideologie se však toto podrážení snaží legalizovat, tj. apriori zabránit jeho potrestání. Jak tedy může dlouhodobě efektivně fungovat komunita na této ideologii založená? Domnívá se pan Topolánek, že všichni lidé jsou tak stupidní a legalizované podrážení přestanou jako podrážení vnímat? Nebo se domnívá, že neoliberálům se podaří lidskou komunitu vymanit z přírodních zákonů, které popisuje pan Koukolík?

Pro návrat zpět do reality mu lze doporučit například skok ze 3 metrů do bazénu na břicho: stejně jako pro druh Homo sapiens fungují zákony fyzikální, fungují i ty neuropsychologické.

Příkladem takového podrážení jsou třeba přemrštěné odměny státních úředníků a jejich poradců dosahující až dvacetinásobku příjmů běžného člena naší komunity. Dokud tedy budou lidé legálně vydělávat/podrážet způsobem jako např. poradce pana Topolánka pan Dalík nebo úřednice pana Nečase paní Nagyová, je úplně jedno bude-li na nějakém významném postu státní správy jeho oblíbená paní Vesecká či neoblíbený pan Pospíšil. Ten problém (tj. kolaps společenských pravidel) se nedá odstranit lepší personální politikou, ale pouze změnou ideologie ve společnosti.

Neoliberalismus podrážení legalizuje, a taková ideologie zákonitě nakonec musí fungování lidské komunity rozložit, společnost totiž těžko může existovat bez kooperace. Pan Topolánek je však významným spolutvůrcem režimu založeném na neoliberální ideologii. Opravdu nechápe, že ve svém článku plamenně bojuje proti zákonitým projevům systému, jehož základy sám pomáhal velmi efektivně budovat? Nebo jen opět zkouší hloupost našeho národa, tj. na co mu ještě lidé jsou schopni skočit? Domnívá se, že všichni lidé budou neustále a opakovaně skákat ze 3 metrů na břicho?

0
Vytisknout
6640

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2012