Nesrozumitelná energetika

7. 2. 2012 / Jan Sláma

Byly doby, kdy československá energetická politika byla směrována na naftu. Kde kdo topil naftou. Topná nafta byla levná. Kde kdo si kupoval naftová kamna. Zájem byl takový, že ani výroba, třebaže nijak složitá, nestačila poptávce. Netrvalo však dlouho a šrotiště, která byla u každé vesnice, se právě těmito topidly zaplnila. Dnes jimi netopí nikdo, leda by měl na zahrádce pramen a ani ta šrotiště už nejsou. Železo a barevné kovy jsou žádanou komoditou, a tak vesnice objíždějí sběrači a řada méně majetných občanů se krádeží železa přiživuje.

K topení plynem jsem se nikdy neodhodlal. Používali jsme ho jen na vaření a 10 kg bomba stála 27 Kčs. Dnes stojí asi 14x více. Jako člověk technicky založený jsem vždy preferoval elektrickou energii. Asi jako dědeček v Saturninovi. Vše mluvilo pro elektřinu. Je bezpečná, snadno a s nízkými náklady přepravitelná, provoz se dá výborně regulovat a automatizovat,kotle jsou relativně levné a hlavně jsem uvažoval tak, že tato energie bude vždycky k dispizici. Ovšem ouha. Okolnosti se spikly proti mě i podobně uvažujícím.

Když pominu potíže s připojením, myslím ty administrativní a poplatkové, nastaly potíže cenové. Čím méně jsem topil tím více jsem platil. Nakonec jsem od otopu odstoupil zcela, zvláště když mi ministerstvo, tehdy pana Bursíka, začalo nesrozumitelně vysvětlovat, že právě topení elektřinou je nejméně ekonomické a vlastně i škodlivé. Vymysleli termín "přímotopy" i když nevím, jaký je rozdíl v tom, když vodu v topném systemu ohřívá plynový plamen nebo plamen z uhlí, či dřeva nebo elektřina. Ovšem ten elektrický ohřev je přímotop, ta ostatní nikoli.

Zdražování elektřiny bylo ještě zamaskováno tak, že se platí stálá platba, ať už energii odebíráte nebo vůbec ne. Platí se stejně.Jako zvláštní odměnu, pak lidé elektřinou topící dostávají tak, že jim je elektřina, zvláště v době kdy ji nejvíce potřebují vypínána, aby se jim obydlí pěkně vychladilo a bylo pak potřeba odebírat více k opětnému vyhřátí. Tomuto výdobytku se říká regulace. A když elektřinu odebíráte, musíte zaplatit za to, že ji někde vyrobí a zvlášť za to, že vám ji někdo drátem pošle. Je to něco jako na dráze, kdy jedna parta vlastní mašiny druhá koleje, třetí průvodčí atd. Každá chce urvat svůj díl. Je to jako v Kocourkově.

Tak když mne elektřina jako topné medium musela přestat zajímat, přešel jsem na dřevo. Jak dlouho to potrvá nevím. Nedělám si iluze. Při současném drancování lesů asi dlouho ne.

Přesto bych se rád vrátil k té elektřině. Už pro její čistotu, kdy minimalizuje znečisťování ovzduší. Zvláště ve vazbě s jadernou energetikou. A proto vlastně píšu tento článeček. Vždy jsem byl propagátorem jaderné energetiky, ale už nejsem. Proč taky? Odpovědné země, tedy ty, které si uvědomují odpovědnost za své občany se jádra vzdávají. Stačí vzpomenout na Černobyl. I u nás jsou čekárny endokrinologů plné zejména žen s postiženou štítnou žlázou. Možná, že zde není prokázána souvislost, ale možná, že existuje. A Černobyl je daleko.

Co by se stalo, kdyby podobná havárie postihla Temelín? Pak by občané museli naši kotlinu mlékem a strdím oplývající , kvapem opustit. A to navždy! Uvědomují si naše vlády svou odpovědnost? Ty vlády, které se dívají do dálav jednoho volebního období? Pochybuji. A proto jsem proti stavbám atomových elektráren v hustě zabydlených krajinách, jako je naše. A zejména proti stavbám elektráren mamutích rozměrů.

Když, pak drobné minielektrárny sloužící jen potřebám naší země. Myslí si snad někdo, že tyto chmurné vyhlídky zajímají elektrárenské podnikatele? Určitě ne, i když vynakládají miliony k vymývání mozků našich lidí. A přitom neváhají šroubovat cenu elektřiny stále výše. Tak jako se v minulých letech naše země stávala cílovou stanicí pro vyvážení odpadu, tak se stáváme místem, které příjme rizika za vlády zemí sousedních.

A závěr? Energetická politika by se měla řešit v rámci celé EU. Pro eventuální stavbu jaderných elektráren by se měla volit místa s nejnižším množstvím obyvatel na jednotku plochy. Stavět tyto elektrárny v malém provedení, aby se snížilo nebezpečí z eventuální havárie. O dostavbě Temelína jako o potenciálně likvidační hrozbě, by se mělo rozhodovat pouze a jenom v referendu. Aby si každý občan osobně zvážil, zda chce či nechce vystavovat své děti a jejich děti případné hrozbě.

0
Vytisknout
4786

Diskuse

Obsah vydání | 8. 2. 2012