Je už nyní doba na to stavět pomníky?

27. 12. 2011 / Pavel Čámský

Velmi oceňuji, že je v naší zemi nemálo těch, které pan Václav Havel silně oslovil svými vizemi, praktickou činností i svým životem a kteří se hlásí k jeho odkazu. I já jsem měl tu čest se se zesnulým exprezidentem osobně seznámit -- v hektickém období listopadových dnů roku 1989. Neznamená to ovšem, že bych se mohl považovat za osobu, která jej dobře poznala a ani si nejsem jist, zda jsem mu ve všem správně porozuměl. Přesto si však nemohu odpustit několik poznámek.

1) Žijeme v Evropě, na kontinentu s velmi bohatou a mnohotvárnou historií, která se měří nikoli jen desítkami nebo stovkami let, ale mnohem staršími zkušenostmi. Ne vždy si sice asi dokážeme těch často těžce nabytých zkušeností vážit, avšak přesto asi můžeme konstatovat, že většinou až s větším časovým odstupem lze docenit význam výrazných postav našich dějin. K některým dokonce ani po celých stovkách let nedokážeme snadno nalézt jednoznačný přístup a hodnocení, jakkoli zásadně ovlivnily svoji dobu. O to těší to může být v případě těch, kteří jsou nebo byli našimi současníky. Nikterak nepochybuji, že pan Václav Havel velmi výrazně zasáhl do života této země -- a převážně v tom pozitivním smyslu, avšak přesto se domnívám, že i v tomto případě bychom měli projevit jistou zdrženlivost při jinak vcelku pochopitelných pokusech o to, co nejdříve a v maximálním možném rozsahu, ocenit jeho význam. Myslím, že i on sám by nepodporoval emocemi vyvolaná rozhodnutí. I proto jsem na pochybách, zdali je již nyní vhodné činit takové kroky, jako pojmenování našeho největšího a nejvýznamnějšího letiště jeho jménem, nebo přijímání speciálního zákona k jeho osobě.

2) Je vcelku snadné vypořádat se s odkazem nějaké významné osobnosti tím, že po ní budeme masově pojmenovávat více či méně důležité instituce, budovy, ulice, náměstí nebo nějaké akce, nadace apod. Mnohem těžší, ale určitě nepoměrně záslužnější, by bylo vypořádat se z odkazem takové osobnosti jeho naplněním. O to by ale nám mělo především jít, pokud myslíme náš obdiv a uznání poctivě a upřímně. Jinak bychom se asi postupně stávali obyvateli jakýchsi "Potěmkinových vesnic". O to nám snad, doufám, nejde.

3) Jsem přesvědčen, že budeme-li poctivě usilovat o naplňování odkazu pana Václava Havla, který ostatně tak jasně a srozumitelně vyjádřil svým heslem, historie nejenže na něj nezapomene (a určitě mu v příhodných časech vystaví nemálo nejrůznějších pomníků), ale nezapomene ani na nás.

4) Nepodléhejme davovému šílenství a laciným gestům, ale postavme se odpovědně k řešení našich skutečných problémů. A pokud se nám je opravdu podaří vyřešit, pak bude určitě ta pravá chvíle na to, abychom po zesnulém exprezidentovi pojmenovali hned třeba několik významných míst prosperující země a přijali třeba i zvláštní zákon, oceňující jeho zásluhy. Než aby jeho jméno nesly třeba objekty, jen vzdáleně připomínající zašlou dobu někdejší prosperity v zemi, bojující o své holé přežití.

0
Vytisknout
2845

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2011