POZNÁMKA NA OKRAJ:

Václav Havel, neboli O právu demokratů na omyl

29. 12. 2011 / Uwe Ladwig

Vlastně jsem ani nechtěl komentovat v posledních dnech rozmanitě a intenzivně v BL prováděné hodnocení života a díla Václava Havla, ale příjemně věcný článek Václav Havel v kontextu české a světové kultury Tomáše Koloce mě přilákal přece se k tomu vyjádřit.

Při pohledu zvenčí se jen velmi málo politiků stalo ztělesněním změn režimů ve Východní Evropě -- a nejen v Německu je pravděpodobně z nich nejznámější Michail Sergejevič Gorbačov. A kdo jiný než Václav Havel i Lech Walesa je asi na Západě znám -- kromě těch, o kterých ví jen velice úzký okruh skutečně informovaných specialistů nebo emigrantů? A zatímco se Váš současný prezident asi nedostane do análů historie jako nezapomenutelná osoba ani s tím zlopověstným perem a ani se svými názory na ekologii, Václav Havel tam bude dlouho 'prežívat' jako významný president-spisovatel.

Tolik k přetrvávájici proslulosti nejen v českých dějinách. Druhým důvodem mé dnešní poznámky je, že mi v komentářích v BL nějak chyběl všeobecný poukaz na právo demokratů na myšlenkový omyl, a to zejména proto, že Havel mimo území ČR vlastně není známý kvůli tomu, co udělal později jako politik, ale proto, že nebyl ochoten emigrovat na jiné lákající Západ ani pod značným na něho vyvíjeným nátlakem a pro svůj nenásilný přístup k odporu vůči režimu, za který byl připraven i jít ve své zemi do vězení.

Zda a do jaké míry jeho asi jednostranný pohled na možnosti politiky, který se projevil i v jeho odmítnutí pro globální vývoj politických a ekonomických systémů vlastně cenného, ale bohužel většinou zapomenutého vývoje v roce 1968 v Československu, byl důvodem pro jeho vnitřní sílu, to mi ovšem není známo. Chtěl bych ale zdůraznit, že idea demokratického rozhodování v zásadě předpokládá existenci odlišných politických názorů, a tím i myšlenkové mýlky nejen voličů, ale taky zvolených. K základům demokracie patří ale i myšlenka na konsensuální zavedení nějak přijatelných řešení politických problémů.

I z toho pohledu žádost, aby Václav Havel neměl právo na omyl, ačkoli řada jeho myšlenek byla i pro mě nepochopitelná, by znamenala dívat se na něho jako na nadpozemskou bytost. To neobyčejné na něm nebyla však jeho vševědoucnost, ale jeho ochota projevit nenásilně své názory bez ohledu na to, jestli bude muset za to trpět nebo ne. Právě tím se ale stal příkladným politikem, nebo myslíte, že ne?

0
Vytisknout
8411

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2012