Nuda s Klausem

24. 9. 2011 / Štěpán Steiger

Ne že bych se nudil na Hradě - hlava státu mne nepozvala. Ale když jsem se začetl do nového cestopisu Václava Klause st. - mladší, soudě podle bulváru, si užívá jiných radostí -, musel jsem se podivit dvěma věcem. Jedné ne příliš: totiž proč deník považovaný (ne zcela právem, ačkoliv vše je relativní) za levicový tiskne cestopis hlavy státu, která všecko nalevo od sebe zhruntu odsuzuje. Ovšem okamžitě mi napadlo, že taková nabídka - za předpokladu, že došla z Hradu - se v této zemi neodmítá. A ta druhá věc? O té se musím rozepsat trošku šířeji.

Ať se to Václavu Klausovi st. líbí nebo ne, je intelektuál. (Pan Bátora u něj bezpochyby udělá výjimku a nepošle jej tam, kam všechny ostatní intelektuály.) Vzděláním, postavením, často i vystupováním - smím-li ovšem zobecnit, jelikož znám také intelektuály jiného zrna. Jako vzdělanci osobitých názorů v politice, ekonomice i kultuře mu nelze upřít, že dovede přemýšlet. Proč však nic z toho se neprojevuje v cestopisech, které mu tiskne Právo? Proč v nich není nic hlubšího než popis, slovy vyjádřené vidění (nikoli vize!) toho, co právě míjí či zhlédl - aniž tento povrchní a povrchový dojem doplní nebo ozřejmí jakoukoliv myšlenkou?

Příklad ze třetího dnes pobytu v USA: "Večer se koná tradiční recepce amerického prezidenta Obamy, tentokráte v budově Newyorské veřejné knihovny (před lety to bývalo v hotelích, ale v několika posledních letech to prezident Obama pořádá v různých muzeích). Jedu tam sám, neboť celá naše delegace v čele s ministrem zahraničí jela na večeři do České národní budovy. New Yorkem na jedno místo přijíždí 193 rozsáhlých kolon a limuzín s blikajícími policejními vozy. Počet lidí, který je tím zaměstnán, je nepředstavitelný. Strašně prší, cesta pěšky by trvala čtvrt hodiny, autem trvala trojnásobnou dobu."

Citát je dlouhý - ale co se z něj dozvíte - kromě konstatace fakt? Ano, je tu - možná - náznak ironie ve zjištění, že v souvislosti s recepcí je zaměstnáno "nepředstavitelné množství lidí". Nic víc. Očekával bych, zřejmě naivně, že hlava státu se zmíní aspoň o jedné zajímavé osobě (ne-li osobnosti, když kolem sebe na recepci vidí 192 hlav států nebo vlád), kterou zahlédla či dokonce s ní mluvila.

Namísto toho víme, že hrozně pršelo. I v autě si toho musíte všimnout. A čtenář v Praze jistě ocení, že i hlava státu si deště všimla. Třeba ovšem připustit, že prezidenti se setkávají s jinými prezidenty tak často, že se o tom už ani nezmiňují - je to skutečnost příliš banální. A prostě zapomenou, že zvídavý čtenář by kromě toho, co se dovídá o dešti, docela uvítal i pár slov o lidech.

Příkladů takových popisů by byla přehršle - celý cestopis jimi oplývá, takže jenom jeden další: "Dopoledne následuje krátký let na University of Guelph, která se nachází ve městě Waterloo v kanadském Ontariu, kde se - shodou okolností právě v těchto dnech - konají česko-kanadské "Vědecké a technologické dny" za účasti vědců z ČR."

Pokud byste si snad mysleli, že se dovíte aspoň jedno jméno českého vědce, mýlíte se. Je vám zato o pár řádků (samozřejmě) sděleno, že se hlava českého státu setkává s jednou "klíčovou osobností celosvětové debaty o globálním oteplování", profesorem Rossem McKittrickem - ale poněvadž Václav Klaus je Václav Klaus, čili bere opravdu na vědomí pouze ty, kdož sdílejí jeho názory, překvapivé to není.

Jaké poučení - je-li jaké - je možné vyvodit z cestopisů prezidenta republiky? Že se toho moc nedovíte, až na krátké zmínky, ani o zemích ani o lidech v těchto zemích. Stručnost by bylo možné odůvodnit tím, že na zahraničních návštěvách nezbývá příliš času na zevrubné analýzy - to lze sotva požadovat. Ale i deník by snesl pohled hlubší než naprosto povrchní sdělení, a u osob, jež nejsou příliš známy českému čtenáři, ale nejsou bezvýznamné, charakteristika jiná než nejběžnější, osobní, by učinila popis pestřejší a zajímavější. (Setká-li se hlava státu s "třetím nejmocněším mužem USA" a neřekne nic víc, než že oba mají shodné konzervativní názory, je to méně než málo - už také proto, že americký "konzervatismus" je v době Tea Party mnohem "zarytější" a zpátečnitější než středoevropský.)

Suma sumárum: cestopis Václava Klause st. je nepříliš poučná a sotva zábavná četba. Proč se o ní tedy rozepisovat, mohli byste se ptát. Novinářským klišé řečeno: právě povrchnost, plochost jej činí "svědectvím doby". Jestliže přední deník publikuje text, který psán jiným autorem než hlavou státu by se do novin sotva dostal, říká to něco jednak o médiu samotném, ale ovšem tako o autorovi (pomineme-li spekulace o honoráři). Zřejmě kromě prací považovaných za vědecké - přijmeme-li tezi, že ekonomie je věda - psal (a bude psát) Václav Klaus také ("pouhé") polemiky, zajímavé tvrdošíjností, s níž zastává menšinové názory. A jak vidíme, i deníkové záznamy hodné žáka vyššího ročníku základní školy. Jednou se s nimi ti, kdo nesdílí můj názor, setkají v jeho sebraných spisech.

0
Vytisknout
6762

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2011