Poprava Troye Davise by měla být impulsem pro zrušení trestu smrti ve Spojených státech

26. 9. 2011 / Daniel Veselý

Motto -- Gándhí: "Oko za oko a celý svět oslepne"

Vždycky jsem byl proti trestu smrti. Je to anachronické barbarství bez pardonu vydávané za noblesní řešení "nejzávažnějších případů" v americké společnosti. Považuji trest smrti za pomstu, nikoliv za skutečný trest, jenž má v sobě obsahovat přinejmenším symbolickou nápravu a presumpci neviny, tedy ne nezvratný proces, který ve Spojených státech v minulosti vedl k řadě justičním vraždám. Vražda s největší pravděpodobností nevinného Troye Davise, která byla minulý týden spáchána americkým státem Georgia, opět rozvířila debatu o smyslu trestu smrti a možná představuje milník k jeho úplnému zrušení ve Spojených státech.

Spojené státy se podle zprávy Amnesty International o trestu smrti ve světě za rok 2010 ZDE opět připojily k zemím, které trest smrti praktikovaly nejčastěji, a to v tomto pořadí: Čína, Írán, Severní Korea, Jemen, Spojené státy, Saúdská Arábie, Libye a Sýrie. Je kupodivu, že se země, která navenek vyznává svobodu nade vše a kritizuje porušování lidských práv v těchto uvedených státech (přestože Saúdská Arábie a Jemen jsou blízkými spojenci a spolehlivými klienty Washingtonu) ocitla mezi těmito represivními režimy. Ano, je možné říct, že justiční systém je ve Státech přece jen na jisté civilizační úrovni v porovnání s totalitními státy, jako je třeba Severní Korea.

Trest smrti je v USA prováděn především v jižních státech, kde se nachází i Georgia a kde byl minulý týden popraven Troy Davis. Zpráva FBI s názvem Uniform Crime ukazuje ZDE, že je na jihu pácháno nejvíce vražd a provádí se tu 80% poprav v USA.

Jih Spojených států má neblaze proslulou tradici v lynčování černochů. Zde se před více než sto lety uskutečnily stovky lynčů a stát Georgia si podržel smutné prvenství v této zločinné politice prováděné bílými na černých, jak na svém blogu uvedla reportérka Amy Goodman. Násilné vraždy a popravy obyvatel černé barvy pleti a základní esence trestu smrti, především v jižních státech USA, mají své kořeny v dějinách otroctví, i když samozřejmě dochází i k častým popravám osob s bílou barvou pletí (jen několik hodin před Davisem byl na jiném místě popraven muž bílé barvy pleti). Zdá se ale, že v provádění trestu smrti na Afroameričanech nelze nevidět spojitost s dědictvím otroctví a lynče.

Jednoznačně sporný případ Troye Davise, nehledě na pozdvižení, jež vyvolal v USA a na celém světě, se ve světle údajů takzvaného Innocence Project jeví otřesně. Podle tohoto projektu prokázaly vzorky DNA nevinu u 17 lidí, kteří byli v uplynulých letech odsouzeni k smrti. Od roku 1973 bylo na základě dat US Death Penalty Information Center ZDE ve Spojených státech z cel bloku smrti na základě neviny propuštěno 138 osob, jež byly následně omilostněny.

Pochopitelně, že u všech nebyla nevina prokázána díky vzorkům DNA. Co více, výzkumy veřejného mínění ukázaly, že většina dotázaných Američanů, kteří jinak ve většině trest smrti schvalují, věřila v případě Davisovy kauzy v jeho nevinu. Pravda, případ byl výrazně medializován a instituce jako Amnesty International nebo Národní asociace pro podporu barevných lidí (NAACP) přesvědčivě poukázaly na zjevná pochybení a nesrovnalosti ZDE během 20 let trvajícího procesního řízení s Davisem.

Nechci se pouštět do podrobného rozboru této kauzy ZDE, to mi jistě nepřísluší, nicméně je možné alespoň nastínit její hlavní aspekty. Zastánci trestu smrti, pro ilustraci konzervativní komentátorka Ann Coulter, namítají ZDE, že v průběhu vyšetřování vraždy bývalého policisty bílé barvy pleti MacPhaila, již měl spáchat Davis, nefigurovalo pouze 9 svědků, ale 34.

Dále byly na místě vraždy nalezeny nábojnice, které pocházely ze zbraně, z níž měl týž večer Davis střílet v jiné lokalitě. Chatrnost těchto argumentů je do očí bijící. Sedm z devíti klíčových svědků vraždy bývalého policisty později své výpovědi usvědčující Davise z vraždy odvolalo, neboť k nim tito lidé měli být přinuceni nátlakem ze strany vyšetřovatelů a policistů. Jeden ze zbývajících svědků se již více než dvacet let odmítá k této kauze vyjádřit. Druhý se jmenuje Sylvester Coles. Ten jako první dorazil na policii a označil za pachatele vraždy Troye Davise. Ale v průběhu následujících 20 let přibývalo důkazů, že pravděpodobným vrahem MacPhaila je právě on, a že se tak ze sebe snažil svalit vinu.

Celkem devět lidí označilo Sylvestera Colese za pachatele vraždy. Navíc tři svědkové, kteří podepsali místopřísežné prohlášení, uvedli, že se jim Coles ke spáchání vraždy sám přiznal. Teprve nedávno svědkyně Quiana Glover uvedla, že slyšela, jak se Coles k činu v opilosti přiznal. Členka poroty, která Davise uznala vinným ze spáchání vraždy policisty MacPhaila, Brenda Forrestová konstatovala, že kdyby tyto skutečnosti věděla v době trestního líčení, verdikt poroty by zněl "nevinný."

Na celé kauze je pozoruhodná také skutečnost, jak laxně k těmto výpovědím přistupovaly soudy, většinou s vyjádřením, že nové důkazy nebyly soudu předloženy včas. Co se nalezených nábojnic týče, tak stejnou nábojnici, která byla nalezena na místě prvního konfliktu, později poblíž místa, kde došlo k vraždě, objevil jeden bezdomovec. Takový "důkaz" sám o sobě však nemohl poslat obviněného do cely smrti.

I kdyby byl Troy Davis skutečně vinen, bylo trestuhodné ho usmrtit, když se v případu objevilo tolik nejasností. Davisova poprava ve Spojených státech a světě znovu rozdmýchala debatu o trestu smrti. Můžeme jen doufat, že tento "legální lynč", jak Davisovu popravu označil jeden z jeho právníků, bude představovat zásadní milník k úplnému zrušení tohoto uzákoněného barbarství, jímž trest smrti je.

0
Vytisknout
2540

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2011