Ruská příručka o genocidě

8. 4. 2022

čas čtení 6 minut
 
Důkazů o zvěrstvech a záměrech přibývá
   

Rusko právě vydalo příručku genocidy pro svou válku proti Ukrajině.  Ruská oficiální tisková agentura "RIA Novosti" zveřejnila minulou neděli explicitní program úplné likvidace ukrajinského národa jako takového.  Je stále k dispozici k nahlédnutí a nyní byl několikrát přeložen do angličtiny, píše Timothy Snyder.

 
Jak říkám od začátku války, "denacifikace" v oficiálním ruském použití znamená pouze zničení ukrajinského státu a národa.  "Nacista", jak vysvětluje příručka o genocidě, je prostě člověk, který se sám označuje za Ukrajince.  Podle příručky bylo vytvoření ukrajinského státu před třiceti lety "nacifikací Ukrajiny".  Ve skutečnosti "každý pokus o vybudování takového státu" musí být "nacistickým" činem.  Ukrajinci jsou "nacisté", protože nedokážou přijmout "nutnost, že lid podporuje Rusko".  Ukrajinci by měli trpět za to, že věří, že existují jako samostatný národ; jen to může vést k "vykoupení viny".

Pro každého, kdo ještě věří, že Putinovo Rusko stojí proti krajní pravici na Ukrajině nebo kdekoli jinde, je program genocidy příležitostí k přehodnocení.  Putinův ruský režim mluví o "nacistech" nikoli proto, že by vystupoval proti krajní pravici, což rozhodně nedělá, ale jako o rétorickém prostředku k ospravedlnění nevyprovokované války a genocidní politiky. Putinův režim je krajní pravice.  Je světovým centrem fašismu. Podporuje fašisty a krajně pravicové autoritáře po celém světě.  Tím, že Putin a jeho propagandisté zrádným zkreslením významu slov jako "nacistický", vytvářejí větší rétorický a politický prostor pro fašisty v Rusku i jinde.  

Příručka o genocidě vysvětluje, že ruská politika "denacifikace" není namířena proti nacistům ve smyslu, v jakém se toto slovo obvykle používá.  Příručka bez váhání připouští, že neexistují žádné důkazy o tom, že by nacismus, jak je obecně chápán, byl na Ukrajině důležitý.  Operuje se speciální ruskou definicí "nacisty": nacista je Ukrajinec, který odmítá přiznat, že je Rus.  Dotyčný "nacismus" je "amorfní a ambivalentní"; člověk musí být například schopen nahlédnout pod svět zdání a dekódovat náklonnost k ukrajinské kultuře nebo k Evropské unii jako "nacismus".

Skutečná historie skutečných nacistů a jejich skutečných zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století je tak zcela irelevantní a zcela odstrčená stranou.  To je v naprostém souladu s ruským válečným tažením na Ukrajině.  Nad ruským zabíjením přeživších holocaustu nebo ruským ničením památníků holocaustu se v Kremlu neprolévají slzy, protože židé a holocaust nemají s ruskou definicí "nacismu" nic společného.  To vysvětluje, proč může být Volodymyr Zelenskij, ač demokraticky zvolený prezident a žid s rodinnými příslušníky, kteří bojovali v Rudé armádě a zahynuli při holocaustu, označován za nacistu.  Zelenskij je Ukrajinec, a to je vše, co slovo "nacista" znamená.

Podle této absurdní definice, kdy nacisté musí být Ukrajinci a Ukrajinci nacisté, nemůže být Rusko fašistické, ať už Rusové dělají cokoli.  To je velmi pohodlné.  Pokud byl slovu "nacista" přiřazen význam "Ukrajinec, který odmítá být Rusem", pak z toho vyplývá, že žádný Rus nemůže být nacistou.  Protože pro Kreml být nacistou nemá nic společného s fašistickou ideologií, symboly připomínajícími hákové kříže, velkými lžemi, mítinky, rétorikou čistek, agresivními válkami, únosy elit, masovými deportacemi a masovým zabíjením civilistů, mohou Rusové dělat všechny tyto věci, aniž by se museli ptát, zda sami nestojí na špatné straně historie.  A tak se setkáváme s tím, že Rusové provádějí fašistickou politiku ve jménu "denacifikace".

Tato ruská příručka je jedním z nejotevřenějších genocidních dokumentů, jaké jsem kdy viděl.  Vyzývá k likvidaci ukrajinského státu a ke zrušení všech organizací, které jsou s Ukrajinou jakkoli spojeny.  Postuluje, že "většina obyvatel" Ukrajiny jsou "nacisté", tedy Ukrajinci. (To je zjevně reakce na ukrajinský odpor; na začátku války se předpokládalo, že Ukrajinců je jen několik a že budou snadno zlikvidováni.  Jasně to vyplývá z dalšího textu zveřejněného v RIA Novosti, z prohlášení o vítězství z 26. února.)  Takoví lidé, "většina obyvatelstva", tedy více než dvacet milionů lidí, mají být zabiti nebo posláni na práci do "pracovních táborů", aby se zbavili viny za to, že nemilují Rusko.  Ti, kteří přežijí, mají být podrobeni "převýchově".  Děti budou vychovávány tak, aby byly Rusy.  Název "Ukrajina" zmizí.

Kdyby se tato příručka o genocidě objevila v jiné době a v méně známém periodiku, možná by unikla pozornosti.  Byla však vydána přímo uprostřed ruské mediální krajiny během ruské ničivé války, která byla výslovně legitimizována tvrzením ruské hlavy státu, že sousední národ neexistuje.  Byla zveřejněna v den, kdy se svět dozvídal o masové vraždě Ukrajinců spáchané Rusy.

Příručka o genocidě v Rusku byla zveřejněna 3. dubna, dva dny po prvním odhalení, že ruští vojáci na Ukrajině zavraždili stovky lidí v Buče, a právě v době, kdy se tato zpráva dostala do hlavních médií.  Masakr v Buče byl jedním z několika případů masového zabíjení, které vyšly najevo po stažení ruských vojsk z Kyjevské oblasti.  To znamená, že program o genocidě byl vědomě zveřejněn v době, kdy se objevovaly fyzické důkazy o genocidě.  Pisatel a redakce si vybrali právě tento okamžik, aby zveřejnili program likvidace ukrajinského národa jako takového.

Jako historik masového zabíjení si jen těžko vzpomenu na mnoho příkladů, kdy státy výslovně inzerují genocidní charakter svých vlastních akcí právě v okamžiku, kdy se tyto akce stávají veřejně známými.  Z právního hlediska existence takového textu (v širším kontextu podobných prohlášení a opakovaného popírání existence Ukrajiny Vladimirem Putinem) obvinění z genocidy značně usnadňuje.  Z právního hlediska se genocidou rozumí jak jednání, které zcela nebo zčásti zničí určitou skupinu, tak i určitý záměr tak učinit.  Rusko tento čin provedlo a k záměru se přiznalo.

2
Vytisknout
7893

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2022