Naděje ještě neumřela

22. 3. 2021 / Jan Sláma

čas čtení 1 minuta
 

„Tak zítra zase znovu,“ povídala manželka. No jo, zase nás čeká změna času. A nebudu vstávat, rozhodl jsem se. Nenechám se kujonýrovat. Já si to mohu dovolit. Do práce už nemusím, a tak je mi to jedno.

 

Ráno ale koukám na budíka a ono nic. Je to totiž budík řízený přes radiové vlny odkudsi zdaleka, od někud, kde řídí všechno naše konání. No, všechno snad ne, alespoň zatím. Ale kdo ví. Už se mluví o všelijakých čtvrtých a pátých generacích, čert ví co to znamená, ale asi nic dobrého. Zatím nás to chce prý vbrzku připravit o naše staré rádio a budeme si muset koupit nové. Stejně jako s televizí.

Nakonec jsem se vyhrabal z postele a šel se podívat na mobil, tam se u mého prastarého vždy změna času objevuje. Ale nic. Žádná změna. Zaradoval jsem se. Že ona ta Evropská unie přece jen ten čas sjednotila. Nebude tak k ničemu jak se o ní pořád vypráví. A ti poslanci přece jen nějakou práci, spíše činnost, odvedli.

Tak jsem to šel vítězně oznámit manželce, ale dostalo se mi studené sprchy. „Tak to asi bude až příští týden.“

Jestli to bude opravdu ten příští týden, tak beru všechnu chválu EU zpět a vstávat nebudu. A basta!


Pozn. red. Letní čas skutečně začíná až v neděli 28. března.

0
Vytisknout
7104

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2021