Bez učitelů, kteří chtějí, nemůže proběhnout žádá změna
Kritika inkluze je iracionální
26. 4. 2015 / Bohumil Kartous
Fakt, že je ČR rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva, a aktuálně podle závěrů Amnesty International, mezinárodního watchdoga v oblasti lidských práv, považována za zemi, jejíž vzdělávací systém porušuje ústavní práva, vzbuzuje velmi emotivní reakce. Často je zastávají lidé, kteří mají svou dlouhodobou zkušenost, nejčastěji z vlastní práce ve školách a svůj pohled tedy považují za expertní, což je z části pravda. Jejich pohled je skutečně expertní, což ale neznamená, že objektivní. Je to vnímání skutečnosti, kterému Peter M. Senge, vědec zabývající se systémy organizací na MIT, říká "nepřítel je mimo nás". Tento pohled, více či méně vědomě, ignoruje fakt, že to, co se nám někdy jeví jako negativní vnější příčina, je důsledkem naší vlastní činnosti. Je to tentýž pohled na věc, říká britský genetik Alan Rutherford, v němž skutečnost je taková, jaká se nám na základě našeho přesvědčení jeví a následně proto vybíráme z mnoha argumentů ty, které naše přesvědčení potvrzují. Iracionální odpor k tomu, aby bylo dětem s potenciálem vzdělávání v běžných, nikoliv praktických školách, toto umožněno, je postaven právě na takových tvrzeních.Vedle toho pomíjí dostupná fakta a data o tom, že je možné a dokonce významně ekonomicky a především sociálně výhodné tuto praxi změnit.
