Hysterie okolo údajné politizace ČT brání demokratické diskusi

23. 4. 2015 / Bohumil Kartous

Poté, co prezident Zeman, senátor Veleba a klika poslanců ANO začala zpochybňovat práci ČT a začala ji vztahovat k financování této sedmimiliardové organizace, se českými médii prohnala vlna více či méně nekritických reakcí, které mají jedno společné: opět se někdo snaží politizovat veřejnoprávní média, jde o snahu omezit svobodu slova a to přece nepřipustíme. V domnělé snaze o ochranu demokracie však zároveň znemožňují demokratickou diskusi o tom, zda skutečně veřejnoprávní média slouží svému účelu, zda jejich současné směřování pomáhá rozvoji společnosti a zda skutečně není možné nemalé prostředky na jejich provoz investovat efektivněji.

K tématu se naposledy vyjádřil týdeník Respekt, který ve svém aktuálním vydání přináší velmi sporný text, jenž se nese přesně v duchu výše uvedeného. Text staví na údajném stupňujícím se tlaku na vedení i redakci zpravodajství, zejména od vypuknutí konfliktu na Ukrajině. ČT chodí údajně desítky e-mailů denně, v nichž pisatelé osočují redakci zpravodajství z nevyváženého přístupu, nadávají a vyhrožují. To ještě ale přece vůbec nic neznamená, zvlášť ne tehdy, pokud víme (a text to přiznává), že se z drtivé části jedná o práci různých trollů a je tedy možné brát je s velkou rezervou. Pokud to tak je, proč ČT tyto stížnosti nezveřejní a neumožní veřejnou diskusi nad tím, zda se jedná skutečně o oprávněné námitky, nebo frenetickou snahu o vedení "hybridní" války o veřejný prostor? Vůbec se nebojím, že by česká veřejnost podlehla nějaké propagandistické kampani tohoto charakteru, vždyť k tomu neexistují elementární podmínky a ČT se může spolehnout na vysokou loajalitu ostatních médií? Proč máme být pouze přesvědčováni o tom, že se tak děje, když je povinností televize veřejné služby taková témata transparentně medializovat?

Následně text plynule přechází k popisu politického tlaku, který je údajně enormní a jehož cílem podle vyznění článku obstruovat svobodu slova. Nemám nejmenších pochybností o tom, že snahy Miloše Zemana jsou motivovány jeho nezvladatelnou záští vůči médiím, nemám pochybnosti o tom, že Andrej Babiš by rád omezil míru kritiky, kterou přirozeně vyvolává flagrantní střet zájmů, v němž se on a jeho podnikatelsko-mediálně-politické aktivity ocitají. Dokonce je docela dobře možné, že se jedná o snahu koordinovanou. Ale proč kvůli tomu odmítat to, že bychom měli zcela svobodně demokraticky diskutovat o financování veřejnoprávních médií a o tom, zda jsou tyto prostředky efektivně využívány?

A opět, ČT, místo, aby otevřela diskusi na toto téma sama, neb je to její povinnost, vypouští do mediálního éteru neověřené zprávy o "enormním politickém tlaku", které při nekritickém přejímání dalšími médii slouží nejvíce současnému vedení k tomu, aby omezilo kritiku en bloc. Pro ty, kdo ovládají ČT, je božím požehnáním, pokud se někdo z politiků začne o její financování zajímat, protože okamžitě začne vytvářet dojem, že jde o politizaci. To ale vůbec nemusí být pravda, ČT nemůže být státem ve státě, jako je tomu nyní, který má jakékoliv právo hájit "své zájmy". ČT žádné své zájmy z podstaty věci mít nemůže. Místo transparentní diskuse raději ČT permanentně využívá vysílací čas k advokacii sebe sama, naposledy k tomu zneužila semináře Evropské vysílací unie, jejímž je členem a jenž se uskutečnil na ministerstvu kultury. ČT se neváhala pochlubit tím, že podle hodnocení unijní komise "jde dobrým směrem, ale je příliš regulovaná". Nikdo neobjasnil, jaký kredit má posouzení komise zájmového sdružení, jehož je sama ČT členem. Asi jako kdyby si nechala firma, která je členem Svazu průmyslu, od tohoto svazu posvětit kvalitu své práce a vydávala to za jakýsi forenzní audit. Skutečně by mě zajímalo, podle čeho členové komise kvalitu ČT posuzovali, předpokládám, že její vysílání v posledních letech pilně sledovali. Pokud ne, jde ze strany ČT jen o krajně nedůvěryhodné PR.

Žel, českým médiím jako obvykle stačí málo k dalekosáhlým závěrům a místo rozkrývání skutečnosti bojují za domnělou "pravdu". Článek v Respektu - opět mylně -interpretuje televizní krizi z přelomu tisíciletí a vykresluje ji jako úspěšný boj za svobodu slova proti snaze o politické zneužití, k čemuž se, opět podle interpretace týdeníku, schyluje i nyní. Přitom Marek Wollner, redaktor ČT, v textu bezelstně dosvědčuje, že politický tlak na ČT byl v minulosti mnohem větší a že žádné omezení svobody ve své práci necítí. Snaha hyperbolizovat míru údajného tlaku v textu jde tak daleko, že se opět vytahuje kauza "popelníček", která údajně má dosvědčovat nemístnou devótnost ČT během prezidentských voleb vůči Zemanovi. Prý mu umožnili kouřit v "přísně nekuřácké televizi". Autorka textu pravděpodobně neví, že ČT není rozhodně přísně nekuřácká a že to pravděpodobně ze svých předchozích návštěv věděl i Zeman a že "popelníček" nebyla žádná devótnost, ale jen běžná praxe. Je to vcelku bezvýznamný detail, ale vzbuzuje otázku, co vlastně autorka ví o ČT ví, aby mohla psát podobně zasvěcené články.

0
Vytisknout
2900

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2015