Existuje nyní vážné nebezpečí fašizace světa: Pod vlivem Donalda Trumpa směřuje svět do třicátých let

22. 6. 2018



Americké stráže nařizují brečícím vězněným dětem, že se nesmějí navzájem objímat

Americký prezident odebírá děti rodičům a v Evropě jeho napodobovatelé dehumanizují migranty. Víme, kam taková nenávist vede

Prvním krokem ke katastrofě je dehumanizace nenáviděné skupiny lidí



Když Donald Trump nařídil činitelům své státní správy, aby na jižní hranici USA začali odebírat děti od rodičů, aby rvali plačící batolata z náručí jejich otců, a aby dokonce utrhli kojící matce její dítě od prsu, samozřejmě neopakoval holocaust: nenařídil vyhlazení milionů lidí. Avšak ozvěnu holocaustu to mělo. A tu musíme slyšet, varuje Jonathan Freedland.

Jde především od ten fundamentální akt odebírání dětí. Když hovoříte s osobami, které přežily holocaust, povšimnete si, že i ti lidé, kteří si zvykli v koncentračních táborech na neuvěřitelnou krutost a kteří o ní dokáží hovořit nevzrušeně, i ti lidi se rozpláčí, když vzpomínají na ten okamžik, kdy byli odděleni od svých rodičů. Je jim dnes většinou nad osmdesát, ale ten okamžik dětské hrůzy je nikdy za celý život neopustil.
 

 

Rodiče, jimž bylo na mexické hranici odebráno 2300 dětí, nebudou zavražděni. Ale je důvodné předpokládat, že už možná své děti nikdy neuvidí. Některé z nich byly poslány na vzdálenost tisíců kilometrů. Neexistuje žádný systém, který by rozdělené rodiny sloučil. Odebrané děti nebyly nikde řádně registrovány. Jak může dvouleté dítě, které nemluví anglicky, vysvětlit, kdo je?

Za osmdesát let budou staří muži a ženy možná plakat, když budou vzpomínat, jak jim uniformovaní agenti americké vlády odebrali maminku a už ji nikdy neuviděli.

Ale ta ozvěna nacismu tím nekončí. Ty drátěné klece. Stráže, které nařizují brečícím dětem, že se nesmějí navzájem objímat. A jak informoval Texas Monthly, američtí pohraničníci neříkají vždy rodičům, že jim děti odebírají. Namísto toho řeknou rodičům: "Vezmu vaše dítě vykoupat." Dítě je odvedeno, a za půl hodiny, 20 minut, se rodič ptá: "Kde je můj pětiletý syn?" "Kde je můj sedmiletý syn?" A pohraničník odpovídá: "Už ho neuvidíte." Není to totéž, jako když nacisté v koncentrácích říkali židům, kteří měli být zakrátko usmrceni plynem, že se jen jdou sprchovat, ale používání toho podvodu je velmi silnou ozvěnou holocaustu.

A stejná je i rétorika a propaganda těch, kteří tuto praxi hájí. Nemusíte se navracet do třicátých let, abyste si uvědomili, že prvním krokem ke katastrofě je dehumanizace nenáviděné skupiny lidí. Dělo se to při genocidě ve Rwandě a na Balkánu v devadesátých letech a děje se to dnes ve Spojených státech.

"To nejsou lidé, to jsou zvířata," řekl minulý měsíc americký prezident. "Chtějí se do této země nahrnout a zamořit ji," napsal tento týden na Twitteru. "Zamořit" je slovo používané pro krysy a hmyz. To je jazyk lidí, kteří chtějí potlačit lidské sympatie, vytvořením dojmu, že ti, kdo trpí, nejsou lidi.

Trumpovi stoupenci tuto hrůzu  prohlubují. Bylo děsivé vidět Steva Hiltona, někdejšího guru v Downing Street Davida Camerona, který nyní pracuje jako moderátor americké ultrapravicové Fox News, jak se zubí na celé kolo, když Ann Coulterová hovořila o plačících dětech jako o "dětských hercích". To, co říkala, pak ve Fox News zopakoval Nigel Farage, který také naléhal na Trumpa, aby ignoroval "křik z liberálních médií" a aby "zůstal tvrdý".

Farage je připomínkou, že tento jev není omezen jen na USA. Když nový  italský ministr vnitra Matteo Salvini hovořil o uprchlících, požadoval "očištění své země", "všechny čtvrtě, všechny ulice". Jeho plán je vypracovat seznamy Romů žijících v Itálii. "Těm, kdo mají italské občanství, budeme bohužel muset dovolit tady zůstat," řekl.

Známky jsou všude, jen se stačí dívat. Něco se děje našemu světu. Mnozí si povšimli, že se poválečná globální architektura začíná rozpadat, protože Trump ochromuje západní alianci a dává přednost autoritářským tyraniím.

Avšak poválečný pořádek se rozkládá ještě i jiným, daleko nebezpečnějším způsobem.

Řekněme to drsně: Normy a tabu, které vznikly poté, co svět zažil holocaust, se nám rozkládají před očima. Tyto normy přežívaly přibližně 70 let, po dobu přibližně jednoho lidského života, a bránily osvobození temných pudů, které, jak jsme viděli, dřímají v každém z nás. Donedávna bylo nepřijatelné hlasitě pronášet otevřeně rasistické a xenofobní výroky. Ten strach z cizinců, ta nenávist k cizincům, samozřejmě to nikdy nezmizelo. Ale strach a nenávist byly pod kontrolou, v důsledku vědomí, kam taková nenávist, puštěná ze řetězu, může vést.

Nyní v USA, v Itálii, v Maďarsku, v Polsku i jinde, už ta omezení přestala existovat. Je tomu, jako by tyto hranice které vznikly po roce 1945, byly jen čarami písku, a nyní je zalévá příliv.

Nestane se to přes noc. Děje se to postupně, jedno slovo za druhým slovem, každým krokem se dostáváme hlouběji do propasti.

Proto musí každý z nás bojovat proti této dnešní hrůze.

Protože jestliže to neučiníme, kdo ví, jaký děs nás čeká v budoucnosti?

Podrobnosti v angličtině ZDE



0
Vytisknout
11167

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2018