Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům
21. 6. 2018 / Kryštof Kozák
Oddělování malých dětí od rodin v případě zadržených migrantů na americko-mexické hranici je dalším důkazem kalkulované krutosti Trumpovy administrativy. Ta se ve snaze získat politické body u svých konzervativních voličů zjevně nezastaví před ničím a jako obětního beránka si vybrala ty nejzranitelnější.
Jsme svědky tvrdého střetu dvou pohledů na sociální realitu. Na jedné straně stojí Trump a jeho nohsledi, kteří každého migranta vnímají apriori jako kriminálníka a vetřelce, který zaslouží to nejtvrdší možné zacházení. To má napomoci odrazení dalších. Vzhledem k tomu, že migranti zpravidla nejsou běloši, umožňuje to uspokojovat skryté rasové předsudky Trumpa a jeho příznivců. Na migranty to umožňuje nahlížet jako na méněcenné bytosti fakticky bez základních práv, jejichž osud (včetně tragických úmrtí) nám může být zcela lhostejný. Tento způsob uvažování o lidech je bohužel opravdu koncepčním návratem k nejhorším tradicím 20. století.
Na druhé straně vidíme zoufalé rodiny s dětmi, pro něž je migrace zpravidla jediným řešením jejich jinak bezvýchodné životní situace. Vzhledem ke strukturálním globálním ekonomickým nerovnováhám a katastrofální politické situaci v řadě zemí je vrcholem cynismu tvrdit, že si migranti za svoji situaci mohou sami. Vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším členům. Neochota a nezájem Trumpovy administrativy řešit konkrétní osudy migrantů, případně se opravdu zabývat hlubšími příčinami migrace je z tohoto pohledu opravdu nepěknou vizitkou, která svědčí o zásadní krizi základních hodnot. V případě USA je to ještě pikantnější v tom, že migranti jsou zpravidla křesťané, a není tedy možné použít v Evropě populární islamofobii.
Nezbývá než doufat, že odebírání a tedy faktické kruté trestání dětí konečně většinu obyvatel USA probere v tom, že si uvědomí, do jakých hororových poloh se uměle přiživovaná nenávist vůči migrantům dostala, a že je nutná základní změna přístupu. Je jasné, že není možné automaticky přijmout všechny lidi, co se ocitli v bezvýchodné situaci. Je ale také jasné, že je třeba se na globální úrovni konstruktivně zasadit o to, aby se aktivně předcházelo situacím, které generují zoufalé lidi, pro které je migrace jediným zbývajícím řešením – to by měla být ta správná politická priorita na mezinárodní úrovni. Od Trumpa a dalších, kteří si budou raději sebestředně opevňovat svoji ohrádku, to však lze čekat jen stěží. Neměli bychom však zapomínat na to, že takový přístup má své velmi konkrétní oběti, za něž jsme svoji pohodlnou apatičností spoluzodpovědní.
Diskuse