Prokletí posedlosti jednobarevnou vládou

22. 6. 2018 / Boris Cvek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous


Když si vezmu vývoj české politické scény zhruba od ledna tohoto roku, vždy jsem měl více či méně pocit, že Andrej Babiš nechce žádnou koaliční vládu a že za daných okolností – když pomineme představu, že by vznikla duhová sněmovní koalice na podporu menšinové vlády ANO, neboť sněmovní strany by si uvědomily, že Babiš díky svým schopnostem dokáže plnit program všech stran zároveň a ještě k tomu v jakémkoli smyslu spasit Českou republiku – tedy musí směřovat k jedinému možnému řešení: k předčasným volbám.

 

Dnes, kdy se zdá, že ani po podivném referendu uvnitř ČSSD, nad jehož výsledkem by měl Babiš jásat, není případná koaliční vláda nadosah, ba zdá se ještě vzdálenější, než kdy dříve, mi všechno přijde najednou jasnější. Babiš je prostě mezi dvěma mlýnskými kameny: jednak potřebuje – aniž by sám pořádně věděl proč – vládu s důvěrou, jednak nechce koaliční vládu. Když se pak vyskytne překážka jménem Poche, kterou klade jeho důležitý spojenec Zeman, nebude prostě na prezidenta tlačit. Pokud se ukazuje jaksi „objektivně“, že koaliční vládu přes všechnu „snahu“ sestavit nelze, je to vlastně pro premiéra potvrzení jeho vidění světa.

Navržení poslankyně, která přišla s myšlenkou vyjmout Babiše z rovnosti před zákonem, tedy z právního státu, na ministryni spravedlnosti je jen další výsměch sociálním demokratům a veřejnosti vůbec. Mezitím má šéf ČSSD jednat s prezidentem o variantách, jak vyřešit „problém Poche“. A prezident, který o Vánocích mával pěstí s tvrzením, že nikdy nepřipustí předčasné volby, začíná předčasné volby připouštět. Dokonce už na podzim. Do té doby může vládnout druhá jednobarevná Babišova vláda v demisi.

Ale i kdyby vznikla nějaká koaliční vláda, dlouhé trvání mít nebude. Babiš ji prostě nechce, nebude bojovat za své koaliční partnery. Jeho skutečným koaličním partnerem, který je garant existence Babišových jednobarevných vlád, je prezident Zeman. To je podle mne hlavní důvod sblížení Babiše a Zemana. A jestliže případné předčasné volby dopadnou stejně jako loni, bude následovat nejspíše zase dlouhé a neúspěšné hledání jednobarevné vlády s důvěrou. Dokud Babiš nezačne citelně ztrácet, nebo dokud naopak nezíská většinu ve Sněmovně. Těžko říci, komu nakonec, pokud jde o soutěž politických stran, může únava veřejnosti z takového vývoje prospět. České republice rozhodně nikoli. Už teď je naprosto zřejmý celkový úpadek české demokracie.

Jenže podle mne tento vývoj není důsledkem nějakého upadnutí voličů do demence, ale naopak zneužíváním jejich důvěry tradičními politiky v minulosti. Co vlastně tradiční strany nabízejí svým voličům, aby se k nim vrátili? Minulost. Minulé tváře a pokusy o to nasvítit minulost ve světle Babišových skandálů jako něco, k čemu má nakonec smysl se vrátit. Ale to nepůjde. Lidovci dokonce vytáhli kartu změny Ústavy ve prospěch takového pojetí manželství, které všude ve vyspělém světě končí a které už vlastně ani většina české veřejnosti nepodporuje. Hra na boj proti korupci všechny tradiční strany tak nějak vyčerpala, ačkoli příklad pirátů ukazuje, jak je to stále živé téma. Stojí na něm i Babišův úspěch, ať se to zdá sebeabsurdnější.

0
Vytisknout
2401

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2018