Plytkost a intelektuální nepoctivost dohání českou levici na každém kroku

Jak dobro rozhodně nepáchat: Kauza Salih Muslim

27. 2. 2018 / Karel Dolejší

V pondělí se v Česku roztrhl pytel s chválou na zadrženého předáka syrských Kurdů Saliha Muslima. Více či méně adorační texty přinesl Alarm ZDE, Deník Referendum ZDE, ublognul si ale i Jan Urban ZDE. Prý: Propusťte Sáliha Muslima, a to hned. Chci a chci a chci..

Ve zprávě organizace Human Rights Watch nazvané Under Kurdish Rule. Abuses in PYD-run Enclaves of Syria ZDE se nícméně mimo jiné uvádí: "Zpráva se soustřeďuje na svévolné věznění, špatné zacházení ve vazbě, porušení práva na spravedlivý proces, nevyřešené mizení a zabíjení a na využívání dětí v bezpečnostních silách PYD."


Lidé, kteří často právě až v pondělí ráno objevili svého "levicového" hrdinu, řeší výhradně to, proti čemu Salih Muslim vystupuje - Erdoganův režim v Turecku, "islámský stát" - ale ve skutečnosti je ani dost málo nezajímá, co vlastně prosazuje. Kdyby tomu bylo jinak, obrázek by nikdy nemohl vypadat tak černobíle, jak Muslimovým příznivcům vyšel. Muslim se sice vyhraňuje proti autoritářskému Turecku, avšak režim, který sám v severní Sýrii zavedl, je - studujeme-li reálné mocenské vztahy, nikoliv našlehanou ideologickou omáčku - dokonce ještě autoritářštější než Erdoganistán, a se svými politickými oponenty zachází výrazně hůře. (V Turecku neexistuje trest smrti, oponenti režimu zde nemizí - končí ve vězení.) Muslim sice vymezil kurdské enklávy v Sýrii proti "islámskému státu", jenže fanatismus "sekulárních" vojenských kněžek zasvěcených vězněnému idolu Abdullahu Öcalanovi, žen, které po letech nucené sexuální abstinence ve jménu zbožšteného vůdce spáchají sebevražedný bombový útok na turecké vojáky ZDE, není o nic méně patologický než fanatismus džihádistů.

  ***

Nadšení pro Sáliha Muslima navzdory tomu, co zjistila Human Rights Watch o rodžavském vězeňství a "politickém boji", nebo navzdory tomu, co vyšetřila Amnesty International ve věci loupení a etnických čistek ZDE, však odrážejí podstatně obecnější problém. A tím je potřeba nekriticky uctívaného idolu "levicovosti", kterou onehdá naplňoval Hugo Chávez, později Janis Varoufakis - a v tuto chvíli zrovna Salih Muslim. Vždy je důležité hlavně to, proti čemu se bojuje; pokud jde o to za co, velmi rádi se spokojíme s medovými kecy. Oligarchizace venezuelské ekonomiky zmizela za alegorickým vozem "Parekonu", zločiny fanatických kurdských nacionalistů zakrývá nadšení nad frázemi o demokratické konfederaci vytrženými z Murraye Bookchina.

Příčin symptomu notorického sebeobelhávání českého levičáctva je celá řada. Vesměs ovšem úzce souvisí s lekcemi, které odmítlo brát po pádu starého režimu - s nechutí opravdu pochopit, jak se z emancipačních projektů minulosti staly utlačitelské pseudonáboženské kulty.

Mezi domácí úkoly, které si česká levice ani za tři dekády ještě nenapsala, patří například nutnost identifikace a odstranění nereflektovaných náboženských motivů z politického diskursu. Všechny ty vize vykoupení, poslední bitvy, konce světa a vůbec veškerá sekularizovaná apokalyptika fatálně deformují porozumění světu - a je potřeba se emancipovat nikoliv snad jejich pomocí, ale od nich. Freudovská problematika "iluze" - podřizování poznávacího procesu potřebám Já, jakoby tu svět snad byl kvůli lidské žízni, hladu či potřebě smyslu, jakoby se o lidi stále nějak staral a přizpůsoboval se jejich očekáváním - to všechno bylo obnaženo již u Kalandry, ale ani k němu se tu nedorostlo. Pojmy sociální charakter a autoritářská osobnost už nejsou pro levici značkami vytyčujícími minové pole, ale součást nezpracovaného dědictví minulosti, jíž se nechce rozumět. Tak jsem ho dal na půdu.

Nerozumí se minulosti, ale nerozumí se ani současnosti.

Je vždycky mnohem jednodušší tupě nadávat na "antikomunismus" než si dávat pozor, abyste znovu napomáhali na svět věcem ještě horším než ty, proti nimž bojujete.

Je mnohem prostší mudrovat o zločinech kapitalismu než dát si pozor na vlastní zločiny.

  ***

Nelze se dovolávat lidských práv Saliha Muslima a současně mlčet o lidech, kterým Muslimem vytvořený režim lidská práva upírá. Ti se přitom často "provinili" jen odlišnými politickými názory nebo etnickým původem. Nevedli proti režimu syrské pobočky PKK ozbrojený boj, jaký PKK vede proti Turecku.

Nelze se ohánět tvrzením, že Ankara "lže", ale sám přitom lhát ještě více - o únosech, mučení, mizení lidí, kteří se strážcům světlých zítřků z "demokratické" Rodžavy nehodí do krámu a je nutno je z fotografie retušovat tak dlouho, až zůstane jen osiřelá Slánského papacha.

Všechny lži a podvody, zamlčování a překrucování, bagatelizování a omlouvání levičáckých idolů z druhého konce světa se nakonec vrátí i s úroky rovnou sem - coby režim ve vlastní zemi, u nějž, tak jako u zahraničních vzorů, nadšením zblblí a intelektuálně zbabělí uctívači už nedokážou zahlédnout znaky příštího katastrofálního vývoje.

0
Vytisknout
6771

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2018