O ekonomickém růstu (trochu jiný pohled)

23. 7. 2017 / Jiří Hlavenka


Česká ekonomika roste, daří se nám.

Tento titulek znáte a nepochybujete o něm, že je pravdivý. Ekonomové přece nelžou a HDP je přesně změřitelná veličina.

Růst je důležitý. Pokud ekonomika stagnuje či dokonce klesá, je to doprovázeno všemi myslitelnými negativními faktory: firmy jsou najednou opatrné a neinvestují, naopak škrtají a propouštějí, domácnosti jsou opatrné a neutrácejí, šetří. Nejdou nahoru platy, pracovní místa jsou v ohrožení - támtoho propustili, toho taky. Co já? Recese vytváří další recesi, často i z přílišné opatrnosti a pesimismu, právě tak jako konjunktura vytváří další konjunkturu, často i z přílišného optimismu a neúměrného utrácení.



Varování: následuje hromada čísel, které jsem se snažil učinit tak srozumitelnou jak to jenom jde. Snad se to dá strávit. Ekonomická čísla jsem vzal vždy za sérii posledních let - nemá moc smysl vzít jeden rok kvůli okamžitým výkyvům. Nežijeme jeden rok, průměr přes aspoň střednědobou periodu vypovídá více.

Český HDP rostl za posledních šest let ročně o 126 miliard. (2010: 3954mld, 2016: 4715mld). Takto vypadá náš - pěkný! - růst.

Jenomže.

Z evropských dotací získáváme ročně 92 miliard Kč. (Měřeno 2012-16, 463 mld. Jde o tzv. čistou pozici, tedy náš příjem mínus naše platby).
Už tato částka téměř nuluje růst HDP: bez evropských dotací by náš růst klesl na čtvrtinu, na hodnotu 0.6% ročně. A dotace za pár let skončí.

Pokračujeme.

Česká republika se zadlužuje, hned v několika liniích. Máme státní dluh, máme dluh územních rozpočtů, máme dluh domácností a dluh firem.

Státní dluh roste ročně průměrně o 100 miliard. (Číslo kolísá, v letech 2008-2015 bylo největší na -192 miliardách, nejmenší -62 miliard. Loňský rok byl výjímečný: dluh se snížil o 60 miliard. To je skvělá zpráva, ale považuji za hodně nepravděpodobné, že toto bude pokračovat i nadále. Věrohodnější je průměr přes střednědobou periodu.

Kromě státního dluhu tu je ale ještě jeden "taky státní dluh", který se ale do toho státního oficiálně nepočítá: jsou to dluhy krajů, obcí a dalších institutů veřejné správy, označované souhrnně jako "dluhy veřejných rozpočtů". Celkový dluh je zde 223 miliard a stoupá přibližně o 10 mld ročně. (V posledních letech růst dluhu zpomaluje). To že se tento dluh nezapočítává do státního dluhu je dosti falešný přístup: veškerá veřejná sféra je financována ze státního rozpočtu, pokud dluh "státu" přesunete na "obec" nebo "kraj", je to pořád dluh státu. Pro pořádek, celkový dluh (stát+veřejné rozpočty) je 1 869 mld. (Zdroj: Aleš Michl)

Dluh domácností roste ročně o cca 110 miliard Kč. Toto číslo je v posledních letech poměrně stálé. "Cca" uvádím proto, že na půjčování lidem se podílejí bankovní i nebankovní subjekty ve velkém množství a ne zcela kontrolovaně, celkové zadlužení domácností ve výši 1 529 miliard je potřeba brát s určitým rozptylem. Trend ale je nezpochybnitelný.

Pak jsou zde ještě dluhy firem. Toto číslo se mně přesně dohledat nepodařilo, nicméně leccos se dá odvodit z tzv. externího dluhu ČR, z částky, kterou naše země (kdokoli v ní - stát, občan, firmy atd) dlužíme zahraničním subjektům. Tento dluh je ve výši 4 655 miliard. Celkové HDP země je 4 792 mld - externí zadlužení tak je o facku nižší než je hrubý domácí produkt!). Dle ČNB pak dluhy firem vůči zahraničí dosahují 1 545 miliard.

Externí dluh ČR byl v r. 2013 na úrovni 2 477 miliard, což by znamenalo, že během čtyř let stoupal průměrně ročně o gigantických 500 miliard ročně. Něco z toho dělá centrální banka; dál to ale nebudu pitvat a v této úvaze to pominu, zájemci mohou studovat zde: https://www.cnb.cz/en/statistics/bop_stat/external_debt/index.html?cnb_css=true). (Budu vděčný, pokud někdo tento vývoj externího dluhu blíže vysvětlí. Nárůst dluhu firem je tam totiž taky obrovský).

Suma čísel přehledně, v ročních průměrech:
Růst HDP: + 126 mld
Dotace z ČR: - 92 mld
Zadlužení státu: - 110 mld
Dluh domácností: - 110 mld
Dluh firem: ?

-------------

Celkově: - 186 mld (ročně!)

Nyní trochu polemiky. Srovnávat růst HDP s dotacemi a zadlužováním není metodicky úplně precizní, ale současně to taky není míchání hrušek s jablky. HDP totiž dle definice je "hodnota statků a služeb nově vytvořených v daném období na daném území" a ony "hodnoty a statky" buď vytvoříte skutečně, nebo a) vám spadnou odněkud shůry (dotace EU), b) uměle vygenerujete peníze dluhem. Jedno i druhé není trvale udržitelné - dotace už mají na kahánku a zadlužovat se nelze donekonečna. (Nebo ano?). Představme si modelově českou ekonomiku bez dotací a bez zadlužování: vychází mně POKLES HDP o 4% ročně, a to setrvale.

K tvoření peněz dluhem malé vysvětlení. Když půjčí Jarda Petrovi padesát korun, tak Jarda má o pajcku v peněžence míň a Petr zase víc, peníze se "netvoří", součet je nulový. Když půjčí banka 100 miliónů, pak jen okolo deseti procent z této částky tvoří její vlastní zdroje ("Jarda Petrovi"), zbytek si půjčí u centrální banky (dnes na prakticky nulový úrok), přičemž centrální banka nepůjčuje "své peníze", ale částku generuje ("tiskne peníze"). Bankovní úvěry tak znamenají "výrobu peněz", není to operace s nulovým součtem.

Závěrečná hrstička čísel.

Z české ekonomiky ročně odtéká hrubým odhadem okolo 300 mld. ročně do zahraničí v podobě repatriovaných zisků zahraničních korporací u nás vyrábějících, prodávajících, poskytujících služby. Pravděpodobně obdobná částka "odtéká" na transfer pricingu - korporace sama sobě prodá výrobek, česká dcera mateřské firmě za nízkou cenu, matka jej pak prodá dál až násobně dráže. (Obě tato čísla jsou odhadovaná, berte je s rezervou. Spravedlivě je potřeba říci, že zahraniční subjekty u nás též investovaly nemalé peníze).

Dluh má svůj úrok. Všichni, kdož jsou zadlužení, musí platit úroky, což je vlastně "víc" než dluh sám: na dluhovou pozici lze nahlížet tak, že bude "existovat stále" (úvěry se budou neustále přeúvěrovávat - takto funguje např. stát), a úroky jsou tak pravidelným ročním břemenem, kterého se nikdy nezbavíme.
Stát si půjčuje poměrně levně a úroky činí "pouze" 43 miliard.

Úrok u úvěrů domácností jsou dnes na 4.13%, což v souhrnu činí asi 70 miliard.

(U obou čísel je potřeba říci, že se nacházíme v ekonomicky extrémně příznivém počasí; přijde zhoupnutí dolů a čísla opět vyskočí - např. úroky z úvěrů domácnostem byly v r. 2011 na úrovni cca 7%. Zdroj: ČNB.)
Podobné úroky budou i u dalších dluhů (firmy atd), lze se tedy domnívat, že úroky, tedy jakési "pravidelné výpalné, které nikdy nezmizí" stojí ČR ročně 150 miliard. VÍCE, než je průměrný roční přírůstek HDP. Není třeba dodávat, že tato částka též dominantně mizí do zahraničí.

Víc čísel už k tomu nedodám, těším se na vaše kalkulace, úvahy a opravy mých omylů :-). Ne vše zde uvedené jsou exaktní čísla, občas srovnávám trochu odlišné časové periody, což bych neměl, ale nedopátral jsem se čísel ze stejných period. Opatrné závěry, které z tohoto vytvářím je, že a) náš růst je tak trochu fikce, b) nebýt many z nebes v podobě dotací z EU jsme +- na nule, c) rychlost zadlužování je vyšší než růst HDP, d) celkový roční odtok peněz z ČR včetně transfer pricingu může být až někde na 600-800 mld ročně, což je ohromující suma; berte ji ale s velkou rezervou a spíše jako teoretický konstrukt, a též s přípodotkem, že se to asi nedá zastavit.

Co soudíte?
0
Vytisknout
4920

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2017