V Polsku se strhla obrovská lavina občanského hněvu

22. 7. 2017 / Tomasz Oryński

čas čtení 5 minut

Foto Artur Śleziak

Pokud existuje něco jako "revoluce prostřednictvím sociálních sítí", je to něco, čeho jsem právě v této chvíli svědkem na svém Facebooku, píše v pátek po půlnoci Tomasz Oryński.

Vzhledem k tomu, že žiju ve Skotsku, nemohu se aktivně účastnit událostí v Polsku a musím pohlížet na svou zemi zpovzdálí. A z této perspektivy je jedna věc jasná: Jestliže se straně Právo a spravedlnost podařilo dosáhnout v něčem úspěchu, podařilo se jim Poláky opravdu rozhněvat.

Samozřejmě, můj Facebook mi dává přístup jen k mé vlastní sociální bublině, ale i z toho lze učinit určité závěry, podle nichž lze posoudit obrovské věci, které se právě odehrávají v Polsku.

Už po určitou dobu si začínám všímat, že i moji naprosto politicky neangažovaní facebookoví přátelé byli neuvěřitelně silně zpolitizováni. K bodu obratu a k jejich rozzuření došlo v rozličných okamžicích:  někteří už toho měli dost po útoku na polský Ústavní soud, jiní poté, co bylo Polsko mezinárodně zostuzeno naší diplomacií při té či oné příležitosti, poslední z nich se zaktivizovali teprve poté, co zahájili Kaczyński a jeho lidé proces ovládnutí soudnictví. Někteří zaktivovali svůj facebookový účet až po mnoha letech nečinnosti jen proto, aby sdíleli informace o nějaké demonstraci, anebo prostě jen proto, aby vyjádřili svůj hněv. Lavina se dala do pohybu.

Právě jsem se vrátil po týdnu, který jsem strávil ve skotských horách, kde jsem měl jen omezený přístup k internetu. Zasedl jsem po návratu k počítači a doufal jsem, že zjistím, co je nového u přátel, a že se podívám na Facebook, co dělají ostatní. Ale ono to je, jako by se nic nezměnilo. Jsme uprostřed letní sezóny, ale nikdo na Facebooku nepíše nic o dovolených a nikdo nesdílí selfies ze sluncem osvícených pláží. A protože je pátek večer, čekal bych pár selfies z hospod a zprávy na Facebooku o tom, kam lidi pojedou o víkendu na výlet.

Tentokrát však vůbec ne.

Dnes nikdo o ničem takovém vůbec v Polsku nemluví. Můj facebookový feed obsahuje jen určité množství pravicové propagandy, kterou sdílí hrstka mých přátel z opačné strany politického spektra. A pak je tu tradiční páteční status jednoho mého známého z univerzitních dob. Jako každý pátek, zveřejnil otázku: "Kdo se ke mně dnes večer přidá?" Obyčejně ten jeho status obsahuje odkaz na nějakou hudební akci nebo na jednu z hospod.

Tentokrát? Píše o demonstraci od okresního soudu na hlavní náměstí. To byl jediný status dnes, v pátek večer, od nepravičáka (anebo je to nepravičák? Nemám tušení, jaké zastává tento můj známý politické názory a hněv je dnes sdílen i mezi některými voliči strany Právo a spravedlnost). Ostatní se neozvali.

A pak, po 21. hodině polského času, začala ta lavina.

Jeden po druhém, moji přátelé začali sdílet fotografie a videozáběry z demonstrací. Lidé z velkých měst a lidé z malých měst. Já jsem z Vratislavi a většina mých přátel z Vratislavi, dokonce i ti, o nichž vím, že by za normálních okolností raději vstoupili do francouzské Cizinecké legie, nebo udělali něco obdobně šíleného, než aby se jakkoliv začali zajímat o politiku, jsou všichni dnes večer na hlavním náměstí ve Vratislavi. Tak, jako tam byla většina z nich včera a předevčírem.

Někteří z nich nasdíleli své záběry z mobilů - navzájem se neznají, všichni šli na hlavní náměstí z vlastní samostatné iniciativy, takže stojí na různých místech, filmují různými směry. Jsem ohromen, že bez ohledu na to, kde stojí a jakým směrem filmují, jediné, co vidíte, je moře lidských hlav, které zaplnilo celé náměstí (a Vratislavské Tržní náměstí je jedním z největším starých tržních náměstí v Evropě!)

Prezident Andrzej Duda utekl do svého letního sídla v malé pobřežní vesničce na poloostrově Hel. Avšak on není jediným Polákem, který tam jel na dovolenou, a na rozdíl od něho, ostatní občané tam jsou ochotni nechat všecho a začít jednat, když to země potřebuje:

Osmiletý syn mých přátel je zděšen, protože, z toho, co kolem sebe slyší, se obává, že mu politikové možná zruší internet. Když maloval svou vlastní bílou a červenou vlajku na zítřejší demonstraci, poznamenal: "Je to tak trochu bezohledné od strany Právo a spravedlnost, že tak strašně lidi štve, že jo?"

Osmiletý Lukáš to už pochopil. Pochopí to i strana Právo a spravedlnost?

0
Vytisknout
11677

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2017