Bodláky Václava Duška

Mutace inteligence

13. 7. 2017 / Václav Dušek

Sladké násilnosti v kleci současných bláznů jsou k přežití. Pacientů přibývá k radosti odborníků přes duši – ano, budeme slavnostně otevírat nová oddělení. V čekárně zevlují otrávení marodi. Sesterská péče ujistí přítomné, že vstup do ordinací rovná se pohádkové průpovídce – Sezame, otevři se. Zasažena minulostí zmaru, očekává zarytá kritička uměleckých výbojů, že bude vbrzku doléčena. Zapadlá ve zrádných bažinách minulosti zapškla. Okrasa zbytečných salonů slovních laxírek plive jedovatá oznámení, přitom sama nevykonala práce za halíř.

Planetární blokády oslabují hvězdná pole. Zbrojní harampádí lze beztrestně vyvážet, kulky humanitární pomoci nejsou z nejlevnějších, ale my furiantské party si nestěžujeme. Mírová tesklivost – slabost. Svět není pro slabé! Slabost se nenosí. Násilí velebeno, i zvelebeno. Když se sejde soumrak s tmou, smutek svírá duši mu. V kukru vidět postavy k nepodpírání.

Hraniční story upravovány dle badatelských nálad. Střílím dobře, střílím rád, připraven k obraně národa, vlasti – falešná humanita musí stranou. Viry laskavosti ukovat do nesmlouvavého zákona! Autoritáři vpřed. Politické večerníčky, muka. Západní větry podpořily zlodějské formace, hniloba zákonnosti, setrvalý stav. Uteč, přežiješ. Kyselé deště všude zavlažují krajiny stejně vydatně; kyselé kantorky vyučují za mrzký peníz odevzdané bytosti.

K dispozici máme upravené informace, některé pro nevhodnost pravdy bývají vyřazeny do siláží na lepší časy; zatím se raduj, máme pro tebe výhodné půjčky. Kdo nedluží, nežije. Kdo přepadl svobodu, hádej, doleva, doleva – koupele v lučavce královské doporučeny partajním spolkům bez rozdílu. V historii se třepotá spolek Vlajka, malý, ale náš, účinný; v současných dnech se po zeměkouli vyvaluje podobných společenství mnoho a chystají návrat do starých časů. Naučíme vás zdravit důstojníky, holoto.

Násilnosti pobaví. Hoří barikády, bunteři mydlí policajty, naposledy v Hamburku – Hambujku, demokracie má dikobrazí ostny. Vzduchem poletoval starý omletý vtip, jak nemoci sedí na stromě a číhají na policajtský nádhery – a křiknou, sakra, proč jsi neskočila, i ozve se, já jsem mozková mrtvice. Ulice prý určuje tresty. Bože, proč musí sytí provokovat polosyté, jaký to má smysl?! Pomazané hlavy pokroku, příště nepodporujte policejní manévry tak okatě. V temné minulosti cvičívaly policejní oddíly třeba na Zinwaldu – sto mužů demonstranti, padesát mužů policajti, velitel hvízdl a už se to řezalo hlava nehlava, vítězná strana dostala týden dovolené. Lodivodi pokroku, příkladně ostrov Brijuni vyhovuje setkávání dokonale, má politickou tradici, vodní hranici a historická postava Tito, tu přítel, tu diktátor, nechal prý k zásadnímu jednání připlout hlavouny – a dokud se nedošlo k dohodě, nemohli zmizet do pohodlí domovů.

V mechu a kapradí polehává potrefená galerka, nedaleko zanedbané sázkařské hrobky, natočí ti šnyt piva k zapamatování chuti – pivovody prodávány se směšným ziskem. A v mechovišti se povalují sportovní talenti, borci k závisti, vyzobaní, vyprahlí, vedeni lídry krvavých žní dotací, i protekcí.

Zmutovaná inteligence nepříjemně svrbí. Hlavně neškrábat.

0
Vytisknout
2396

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2017