Společenská objednávka obětí "zdravého rozumu"

Negramotná společnost nepřežije

13. 7. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Víte, jak ohnout politiku do mýtického kruhu nevývoje? Hackněte společenský diskurs. Předkládejte lidem marginální problémy (Absolutní dobro v nutelle, Boris Cvek) a perte se na mediální úrovni o hledání jejich řešení. Předestřete obraz světa, v němž tyto marginální problémy tvoří pilíře sociální reality a nechejte lidi, aby si ji podle tohoto vzoru rekonstruovali. Skutečné problémy v diskusi bagatelizujte. Prostě se k nim nevyjadřujte a pokud, jednejte podle toho, co říká "zdravý rozum", to je nejjednodušší způsob jak utvrdit obecně sdílenou demagogii. Pokud ji někdo zpochybní, udělejte z něj nepřítele obyčejných lidí a zdravého rozumu. Zdravý rozum, jak víme, není objektivní veličina. Je to odraz zvládnutí moci nad společností. Blbost, v jaké se česká společnost utápí, se jí v budoucnosti nesmírně prodraží.

Hledal jsem s dalšími dvěma lidmi, studentem a výzkumníkem, téma pro experimentální výzkum v oblasti veřejných politik. Došli jsme k následující hypotéze: společnost se v některých otázkách týkajících se veřejného zájmu rozhoduje v rozporu se zájmem vlastním. Nikoliv proto, že by v tom byl zjevný úmysl, ale z neznalosti. Příklad vzdělávání: většina společnosti je podle průzkumu CVVM spokojena s kvalitou českého veřejného vzdělávacího systému. Ačkoliv existuje mnoho důvodů považovat stav a vývoj vzdělávacího systému za důvod k vážným obavám.

Na expertní úrovni existuje vážná obava z toho, že český vzdělávací systém s ohledem na výzvu společenského vývoje stále více selhává. Existují k tomu zcela objektivní důvody. Česká republika patří v rámci OECD mezi země s proporčně nejnižší investicí do vzdělávacího systému. Think tank IDEA pod vedením ekonoma Daniela Münicha opakovaně na tuto skutečnost upozorňuje, zejména v souvislosti s výší platů českých učitelů. Ty patří, nikoliv překvapivě, k nejnižším v rámci OECD, srovnáme-li v jednotlivých zemích příjmy dalších vysokoškolsky vzdělaných lidí. Je vysoce pravděpodobné, že nízká prestiž a mizerná perspektiva učitelství ovlivňují výběr studia uchazečů, ovlivňují volbu další profesní kariéry absolventů pedagogického studia a vedou k odchodům učitelů ze škol do jiných institucí a do soukromého sektoru.

ČR patří k zemím s hrozícím nedostatkem učitelů a s jejich dlouhodobě rostoucím průměrným věkem. Vpravdě varovnou anekdotou, ilustrující stav, je nedávné znovupřijetí učitelky odsouzené za šikanování a ponižování dětí, zpět do školy. Ředitelka, která ji přijala, argumentuje nedostatkem učitelů (informuje Blesk nutno dodat). 

Nedávný výhled OECD k vývoji zaměstnanosti (paradoxně přicházející v době historicky nejnižší nezaměstnanosti) přidává k celkově žalostnému obrazu hrozícího zaostávání ČR další podstatnou črtu: ČR a Slovensko jsou země s trhem práce nejvíce ohroženým změnami vyvolanými nástupem technologií a konsekventní robotizací a automatizací. Podle odhadu okolo 45 % pozic buď zmizí, nebo projdou výraznou proměnou. Kdo zná alespoň trochu ekonomickou realitu a v těsném závěsu vidí Německo, začne pravděpodobně přemýšlet nad tím, že když Německo bude řešit obří problém s restrukturalizací trhu práce, pravděpodobně to spíše posílí snahu stahovat práci dovnitř, místo aby ji dislokovalo jinam. Automatizace z velké části zruší konkurenční výhodu levné pracovní síly hned za hranicemi, práce se stane velmi cenným statkem a politickým privilegiem občanů.

Zpráva dále poukazuje na fakt polarizace pracovního trhu, vzniku míst s vysokou a nízkou kvalifikací na úkor kvalifikace střední. To je právě oblast, v níž je v ČR, zejména v oblasti technologicky se prudce měnícího průmyslu, zaměstnáno nejvíce lidí. ČR má jeden z největších poměrů lidí se střední kvalifikací vůbec.

Jde jen o takový drobný vhled do problematiky s mnoha dalšími souvislostmi, z nichž většina jsou v pomyslné SWOT analýze na straně W a T. Jde o vysoce závažný problém, jenž může reziduovat v reálný ekonomický úpadek ČR a neschopnosti jejího obyvatelstva adaptovat se na fluidní realitu současného a budoucího světa. OECD doporučuje posilování všeobecných gramotností, programování a soft skills. Pro ČR je to podobně platné, jako doporučení využívat více vysokorychlostních vlaků v dopravě. Když nemáte infrastrukturu, nemůžete udělat nic. České školy nejsou taková doporučení za současného stavu schopny naplnit. 

Situace je už dnes kritická a nic se neděje. Idiotská - nelze konstatovat jinak - politická reprezentace napříč ideologiemi a stranami jedná v rozporu se zájmy této společnosti a společnost to akceptuje. Too je projev naprosté negramotnosti, za kterou zaplatí ti nejvíce ohrožení. Připomeňme, že míra latentní chudoby je v ČR relativně vysoká, ohrožuje na 40 % domácností. Jsou v první linii, pokud přijde dlouhodobě neřešitelná ekonomická krize, padnou. Jsou to ti nejméně adaptabilní, nejméně vzdělaní v oblastech budoucích příležitostí, nejméně schopní odhadnout budoucí vývoj.

Je politickým zločinem mást společnost, a zejména tuto její část, falzifikovanou představou o hrozbě muslimské invaze, globálního terorismu ohrožujícího naši existenci, zástupnými tématy, jako jsou zákaz kouření v restauracích, eet a všechny naprosté podružnosti vytvářející řídkou mediálně politickou pěnu dní a okázale přitom ignorovat problémy, jako je ten výše uvedený. Podobné bychom mohli najít v oblasti zdravotnictví (jak poukazuje Jaroslav Polák) a zdraví, sociální problematiky, infrastruktury. Ze strany politiků jde o záměrné ohlupování, ze strany médií o extenzi negramotnosti a její proměnu v normalitu. Na další toleranci tohoto jevu ale česká společnost nemá čas. Jak se ovšem zdá, zároveň není schopna vybřednout z marasmu vlastní neschopnosti, aniž by k tomu dostala silný impuls. Jenže ten přijde pravděpodobně pozdě a negramotná společnost ho nedokáže správně identifikovat, natož řešit... 
0
Vytisknout
5272

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2017