Nadřazenost a arogance Britů vůči Evropě

13. 7. 2017

čas čtení 5 minut
Britská vláda, která nejprve Benešovi nařídila, aby nebojoval, ho pak obvinila, že se Hitlerovi vzdal příliš rychle. Zatímco nacisté páchali v Praze zvěrstva, československého prezidenta v Londýně prakticky ignorovali a systematicky ho ponižovali.  Když vedoucí představitelé českého hnutí odporu prosili Londýn, aby zrušil atentát na Heydricha, nestalo se nic. Důsledkem byla krvavá lázeň, trvající čtrnáct dní, v níž bylo usmrceno 5000 českých občanů.

Sofka Zinovieff recenzuje v deníku Guardian novou knihu americké historičky Lynne Olson Last Hope Island (Ostrov poslední naděje) o emigrantských vládách v Londýně během druhé světové války.

Jejich příběhy jsou vzrušující, dojemné a děsivé. Zahraniční monarchové, špioni, vědci a vojáci se snažili pokračovat ve svém boji proti nacistickému Německu ze zranitelného ostrova, který nebyl zrovna dobře připraven na obranu proti německé invazi.



Autorka líčí pozoruhodnou odvahu a vynalézavost těchto evropských exulantů v Británii, avšak zaznamenává také množství britských selhání a mnoho případů britské zrady, takže její kniha je vlastně deprimující.

Soustřeďuje se na dynamické osobnosti a jejich pozoruhodné příběhy.

Norského krále Haakona VII znali Norové vzhledem k jeho rovnostářskému přístupu jako "pana krále". Hitler zuřil, že se mu tato "absurdně malá země a její trapný král" odmítli vzdát. Po dramatických honičkách automobilem a bombardování nacistickými letadly v centrálním Norsku, plném ledovců, odešel vysoký, hubený sedmašedesátiletý norský král neochotně s norskými rezervami zlata do Londýna.  Stejně demokratická a stejně vášnivě angažovaná pro svůj lid byla holandská královna Wilhelmina. "Nebojím se žádného muže na světě, ale královny Wilhelminy jo," poznamenal Churchill.Oba monarchové se chovali naprosto neformálně a hráli klíčovou roli ve válečné politice obou svých zemí. Vysílali výzvy k odporu prostřednictvím BBC, jejíž rychlá proměna ze zápecnické instituce v mnohojazykový maják svobody tvoří v této knize fascinující kapitolu. Když dorazil Haakon do BBC k vysílání, vrátný se ho zeptal, "Promiň, kteréže země jsi král?"

Olsonová psala o polských letcích v Británii v jiné své knize, A Question of Honour, Otázka cti, v níž popisuje arogantně xenofobní nedůvěru Britů vůči 8000 polským letcům (a 20 000 vojákům). Brzo však Britové začali oceňovat odvahu těchto pilotů i jejich vojenské úspěchy, stejně jako jejich flirtující líbání ruky.

Jako polský generál Sikorski dostal azyl i český prezident Beneš, nebyl ovšem ubytován v paláci jako v Praze, ale v nudném bungalowu na okraji Londýna ve čtvrti Putney. Britská vláda, která nejprve Benešovi nařídila, aby nebojoval, ho pak obvinila, že se Hitlerovi vzdal příliš rychle. Zatímco nacisté páchali v Praze zvěrstva, československého prezidenta v Londýně prakticky ignorovali a systematicky ho ponižovali.

Britské výzvědné služby byly nesmírně nekompetentní a způsobily smrt mnoha svých agentů vyslaných do Evropy, zejména v prvních třech letech války. Vysílaly špatně vycvičené agenty do zahraničí a nebyli schopny je ochránit. Londýn nezaznamenal, že vyslaní agenti nepotvrzují rádiem příjem instrukcí, což znamenalo, že byli zatčeni. Namísto toho vysílali upomínky pro rádiové potvrzení, čímž umožnili gestapu, aby zatčené agenty používalo jako návnady a zatklo tak další, později vyslané agenty. Takto bylo zatčeno a posléze popraveno více než 50 holandských agentů a holandské hnutí odporu bylo zdecimováno. Záznamy britské rozvědky o tomto debaklu "zmizely při požáru".

Britští činitelé nechápali i spoustu dalších věcí. Když vedoucí představitelé českého hnutí odporu prosili Londýn, aby zrušil atentát na Heydricha, nestalo se nic. Důsledkem byla krvavá lázeň, trvající čtrnáct dní, v níž bylo usmrceno 5000 českých občanů. Churchillovy memoáry se nezmiňují o britském podílu na této operaci.

Britové odmítli přiznat zásadní roli, kterou hráli polští vědci, jimž se před válkou skoro úplně podařilo rozluštit nacistický šifrovací kód Enigma. Na konci války byli Poláci obětování reálpolitice: byli masakrováni jednotkami SS, aniž by kdo hnul prstem, a pak byli necháni na pospas Sovětům a bylo jim zakázáno, aby se účastnili v roce 1946 vítězného pochodu 30 spojeneckých zemí.

Churchilla nesmírně rozčiloval během války De Gaulle, svou arogancí, nadřazeností a zdůrazňováním, že je mužem historie. Jeho memoáry zaznamenávají, že Churchill na něho řval, že Británie si vždycky zvolí USA a "otevřené moře" a nikoliv Evropu. Tento postoj dodnes trvá a je zdrojem všech současných britských problémů. Olsonová analyzuje vznik Evropské unie jako svazku, vyjednaného v důsledku hrůz války a okupace a rozhodnutí vyhnout se opakování něčeho takového. Navzdory tomu, co všechno zažili Britové se svými evropskými spojenci během druhé světové války v Londýně, po válce si zachovali odstup a chtěli sami "učinit Británii velkou". Odmítli myšlenku evropské federace a rozhodli se vstoupit do EHS teprve, když viděli, jak je hospodářsky úspěšné. 11 let jejich vstup blokoval hněvivý De Gaulle a Británie nakonec vstoupila až poté, kdy byly veškeré předpisy už vypracovány bez nich.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
11772

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2017