O tom, jak se absolutní dobro zjevilo v nutelle

13. 7. 2017 / Boris Cvek

Je zajímavé, jaký rozruch vyvolává dávno objevený i politizovaný „objev“, že v Česku jsou prodávány ve stejných obalech jiné, horší, potraviny (a další zboží) než v Německu. Co je na tom divného, když si člověk srovná české a německé sociální demokraty nebo české a německé lidovce? Nebo libo-li české a německé exekuce? České a německé platy?

Jistě, Němci jsou velký národ, je jich 80 milionů. Jenže srovnání s Rakušany pro nás dopadá velmi podobně, a těch je osm a půl milionu. O osmi milionech Švýcarů nemluvě. Vždyť právě proto jsme chtěli ještě v devadesátých a nultých letech na Západ, neboť tam se lidem žije dobře, jsou tam sociálně, právně, kulturně, politicky, ekonomicky vyspělé společnosti.

Dnes je v módě přešlapování s Orbánem a Kaczyńskim, jako bychom definitivně měli zůstat na půl cesty mezi Ukrajinou a Německem. Západ je prý strašný, vládne tam multikulti a politická korektnost a muslimové a židozednáři, ilumináti, neomarxisti. Teď konečně můžeme být hrdi na svou vlastní břečku, ve které žijeme, a nemusíme závidět Západu vysoké mzdy, kvalitu potravin, fungující instituce, sociální stát. Triumfální visegrádská představa, jak to jde se Západem z kopce a jak my tady všechno víme lépe, mi připomíná starý vtip o tom, že než tlustý – rozuměj v době hladu – zhubne, tak hubený zhebne.

Primitivismus a xenofobie se zase – jako tolikrát už v dějinách – v našem visegrádském prostoru ohánějí národem, křesťanstvím, tradičními hodnotami, jako by meziválečné Polsko nebo Maďarsko, a nikoli Francii a Británii napodobující liberální Československo, měly být naším civilizačním vzorem. Člověk se bojí, kdy se sem zase vrátí tradiční povídačky o tom, že židé při svých náboženských obřadech pojídají krev křesťanských panen. Zatím se národ bouří nad nutelou a burkinami.

Ta správná otázka by měla být: jak vlastně má fungovat společnost, aby dosáhla západního blahobytu ekonomického, kulturního i sociálního? Po devastaci kolektivismem, právním a mravním nihilismem se ta samá duševní poušť obecného povědomí našeho národa jen převlékla ve vládu volného trhu mafií a nespoutané džungle. Humanitní a společenská studia jsou pro toto duševní vakuum, které vůbec netuší, že existuje něco jako složité a pro život všech lidí životně důležité fungování společnosti, parazitickým nesmyslem.

Kdyby Platón měl normalizační intuice, prohlásí soudy a úřady za erár, za něco cizího, otravného, co je třeba trpět jako vyměšování, ale co se nedá nijak zlepšovat a přivtělit do řádného života jako jeho nezbytná záruka. Dobro v nebi by se mu zjevovalo ve vskutku kvalitní nutele a dalším konzumním zboží a v bodré společnosti zlodějů a podvodníků, kteří čile realizují svou svobodu.

A Platónův vysněný filozof-král by jako encyklopedie hospodských mudrlantů a lidových předsudků běhal kolem nutely jako kolem zlatého telete, jemuž by byli obětováni všichni muslimové, judaisté, Romové, Vietnamci…, a řval by okolo sebe, že je tím skutečným zosobněním křesťanství.