Hadi mají nohy

29. 6. 2017 / Vladimír Hejnic


Vysoce oceňuji vtipný šot i s překladem a doporučuji mnoha známým, píše Vladimír Hejnic.

Silně mi to připomnělo maminku mé manželky, která celý život četla každé noviny a časopis, ke kterým se dostala. Jako poštovní doručovatelka k tomu ve zlaté době tištěných médií, kdy téměř v každé rodině lidé odebírali několik titulů, měla dost příležitostí...v jejím prostém životě to byla neskutečně pracovitá žena a ve vztahu k rodině i v nejbližším okolí moudrá paní s místní znalostí,  předvídavostí a z toho všeho velice uznávaná.



Maminka sama pravidelně odebírala Květy, Rudé právo a Práci. Doručovací rajón v jedné jihočeské vesničce měl kolem osmi km. Poštu rozvážela na dvakrát ne proto, že by těch osm km neobjela v jednom zátahu, ale protože brašnu pro celý okruh na jízdním kole neuvezla. Při zastávce před druhým okruhem tedy mohla číst tituly, které na ní doma nečekaly. Bylo obdivuhodné jak byla sečtělá, v čem všem se dokázala orientovat. Znalosti ráda využívala mimo jiné k neskutečně rychlému luštění křížovek. 

Mělo to jeden drobný problém. Novinářům věřila jako doktorovi, mnohé zprávy přebírala jako dogma bez ohledu na aktuální politickou situaci a společenský vývoj.

S nástupem bulváru, už v době, kdy byla v důchodu, s ohledem na ceny tisku a výši důchodu zůstala u nejlevnějších titulů a střídala Aha s Bleskem, při čemž si podržela úctu k novinářům a  neomylnost jakýchkoliv "zaručených" zpráv. V místě nezměnila své postoje, protože dokázal odhadnout kdo, proč a v návaznosti na jaký osobní vývoj udržuje, nebo mění své postoje k místních podmínkách. Problémy s porozuměním širší problematiky společenského vývoje už začala mít své problémy. Začala reagovat na líbivá hesla a jsem si jistý, že její současný guru by byl Babiš.

Autor klipu přesně popsal mnohé konzumenty zaručených zpráv na internetu. Obávám se doručené laciné informace s nejistým obsahem, autorstvím a líbivostí vedou příliš mnoho lidí od podstaty "normálního" vývoje společnosti (pokud vůbec lze dnes posoudit, co je normální). Zkrátka určitá míra informovanosti může být jednotlivcům a následně celospolečensky, nebezpečná. Je však vhodné a technicky možné vybrat "ty správné informace"?

Určitě se shodneme, byť vy a já těžko najdeme v mnohém společnou řeč, že ne. Jednak jakákoliv informace se stala právem člověka na informaci a to je jen dobře. A také si nedovedu představit boha, který by rozhodoval o tom, která informace je ta správná. Pak se nabízí jediná otázka. Co s tím? 

Jen doufám, že v případné další diskuse k tomuto problému někdo nezdůrazní, že je to záležitost "především postkomunistických zemí". Nezdravá důvěra i blbost lidská totiž nezná žádnou hranici a šikovní autoři čehokoliv dokáží rozvířit na globálních sítích ....hodně.

A tak si říkám, že mohu být rád za diskusi i s lidmi, se kterými si zdánlivě nemohu rozumět. Vím, že mají svůj názor. V každém případě není nad realitu, třeba zdánlivě hořkou, ale zcela lidskou.

0
Vytisknout
3743

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2017