Chovancovi mrtví

28. 6. 2017 / Rudolf Havelka

Jedním z hlavních veřejných témat ministra Chovance je strašení obyvatelstva teroristickými útoky. Na boj s – v našem prostředí – imaginárním nebezpečím terorismu jsou vydávány nemalé prostředky z rozpočtu ministerstva vnitra. Tímto tématem je zahlcován i mediální prostor, a to po hranici paranoidní posedlosti, s pořádáním nesmyslných a drahých manévrů policie a výzvami k ozbrojování obyvatelstva.

Na druhé straně zde máme reálné stovky mrtvých každý jeden měsíc v roce – na našich silnicích, za jejichž bezpečnost je Chovancem řízené ministerstvo z velké části zodpovědné. Přestože pohled do policejních statistik napoví (a je to více nežli náležitě zdůrazňováno), že absolutní čísla fatálních obětí dopravních nehod klesají (pravda, meziročně o jednotky), dovolím si vyslovit názor, že je to spíše zvyšující se kvalitou samotných aut, nežli zvyšující se kázní jejich řidičů. Díky tak patří inženýrům a ne dopravní policii.

 

V tisku a televizních zprávách se objevuje tu a tam obrat, že „doprava kolabuje“. Člověk nemusí být absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera, aby mohl vyjádřit názor, že pokud se na věc podíváme objektivně, doprava v našem státě nekolabuje, ale již dávno zkolabovala. To jen my řidiči máme perspektivu oné pověstné pomalu vařené žáby, kdy se situace mění stále stejnou relativně pomalou a setrvalou tendencí k horšímu. Nejsem si vědom, bylo li kdy a jak možné do procesu zasáhnout legislativně či jiným způsobem regulace, ale umožnit vytvoření celoevropské montovny a především překladiště s tisící a desetitisíci valících se kamionů ze země se zcela neodpovídajíc infrastrukturou, je zoufalým selháním a takřka zločinem na běžných motoristech. Pakliže šlo o ekonomickou nutnost, kde jsou z tohoto odvětví plynoucí finanční prostředky, které by měly být na rozvoj související infrastruktury neprodleně zpětně použity? Škoda v Kvasinách raději rozšíří komunikaci k továrně za své...

V tomto kontextu zhroucené dopravní infrastruktury se stává role dopravní policie dvojnásobně důležitou. Frustrace, arogance a agresivita na silnicích roste exponenciálně. Předjíždění hraničící s trestným činem obecného ohrožení, nejčastěji ze strany zjevně podnikatelských nebo „firemních“ vozů, stejně jako maximálně nebezpečné nedodržování jakéhokoliv odstupu se staly takřka normou. SUV, dnes nesmyslně protěžovaná na úkor racionálnějších typů aut, dále zhoršují orientaci v provozu: řidič normálního auta hledí na spodní část jejich pátých dveří; v noci má jejich reflektory přesně ve zpětných zrcátkách. Novou „módou“, odkoukanou od kurýrů, je zastavení si kdekoliv, bez ohledu na pruhy, ohyb křižovatky či přechod. Při posouvání se autem permanentní kolonou do zaměstnání mezi krajským a ORP městem zaznamenávám, že z odhadem minimálně poloviny vozidel se valí dým zesměšňující červený štítek STK nalepený na jejich poznávacích značkách; jde evidentně o pojízdné vraky dovezené do naší republiky z motoristicky civilizovanějších států, kde by byly musely být dávno sešrotované. Řešení je přitom zdá se, velmi snadné: proč nezakázat či do „nesmyslné“ výše nezdanit dovoz ojetin starších X let?

U řidičů ohrožujících ty poslední fragmentární zbytky bezpečnosti na našich komunikacích je evidentní pocit a zkušenost naprosté beztrestnosti. Jak by také ne, při reálné absenci dopravní policie v provozu. Najezdím hodně. Po jedněch z nejstrašnějších silnic v naší republice. Byl jsem v posledních letech zastaven jednou: V samozřejmě zcela nevinné situaci, kdy byli příslušníci na odpočinkové „čekané“ v místě, kde je minimální provoz omezen v nezapamatovatelných hodinách.

Jaké je řešení této situace? Patrně by bylo nejprve třeba zadat sérii naprosto nesmyslně drahých a zbytečných studií, jak je v naší republice zvykem. Nicméně selský rozum napovídá, že tyto imaginární studie by odhalily zjevné: Situace zcela kategoricky vyžaduje maximální přítomnost dopravní policie v provozu, a to jak zjevnou, tak zejména primárně nenápadnou: Proč se dopravní policisté nemohou služebně účastnit běžného provozu ve zcela běžných a neoznačených autech a nezachycovat a nemilosrdně pokutovat kamerou na místě zdokumentované přestupky? Obává se, že českého řidiče může usměrnit pouze neustálá a oprávněná paranoia, že ten, koho se chystám „na dvojité“ právě předjet, je ve skutečnosti dopravní hlídkou, která mi 5 minut po činu zabaví řidičský průkaz… K prosťáčkově naprostému nepochopení je také faktická absence „radarů“. Kdo z vás cestoval po zemích Skandinávie, ten si jistě vzpomene na všudypřítomné, pevně instalované radary. U žádného z nich nevíte, je li v danou chvíli „on line“ či nikoliv. Hrozba citelné pokuty v progresivní výši navážené na plat vykoná své: I našinec na tamějších skvělých a (z naší perspektivy) prázdných silnicích přizpůsobí rychlost ne momentální situaci, ale předpisům. Zkuste u nás, za výjimečně volného provozu, jet na silnici první třídy devadesátkou. Patrně budete mít „v kufru“ řidiče „super sport SUV X“ nebo čadícího dvacetiletého „béemvéčka“ na pokraji nervového zhroucení, který vás po chvíli předjede tak, že protijedoucí automobil bude uhýbat do příkopu. Kvůli obdobným zkušenostem mi bylo po návratu z ročního pobytu ve Finsku ze způsobu provozu na našich komunikacích několik prvních měsíců vysloveně nevolno.

Vrátím li se kruhem k ministru vnitra Chovancovi, má na našich silnicích opravdu otevřené, široké pole působnosti, poseté doslova stovkami mrtvých Čechů. Právě dalším potenciálním obětem dopravních nehod může Chovanec, se sobě podřízeným policejním sborem s genmjr. Mgr. Bc. Tomášem Tuhým v čele, vlasteneckým úsilím pomáhat a může tyto dle libosti i chránit. Bohužel, pro získání popularity je zjevně efektivnější vnitřní agresivitu našich obyvatel s brokovnicí v ruce podporovat, nežli ji u potenciálních voličů potlačovat – což se zpravidla u agresorů samotných nesetkává s pochopením. Odvahou politika je ale realizování opatření nutných, ne pseudoopatření populárních, plynoucích z hlasu „lidu“.





0
Vytisknout
6949

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2017