Nová zastaralá zbraň, aneb v duchu českých tradic

8. 6. 2017 / Karel Dolejší

1. čs. republika kdysi disponovala zřejmě nejlepším stíhacím dvojplošníkem na světě - Avií B-534.
  

Problém však spočíval v tom, že jiné armády v dané době zaváděly stíhací jednoplošníky se samonosným křídlem a zatahovacím podvozkem.

Obdobný trend lze vysledovat v případě útočných pušek firmy Česká zbrojovka Uherský Brod. Čeští konstruktéři jsou zřejmě nepřekonatelnými mistry labutí písně.


Přechod k útočným puškám používajícím malorážový náboj středního balistického výkonu byl v druhé polovině 60. let minulého století veden úvahou o palbě na nechráněný cíl do maximální vzdálenosti 300 - 400 metrů. V takovém případě měla menší a lehčí střela konstruovaná jako řízeně nestabilní a snadno se deformující působit horší zranění než do té doby používané střely větších ráží. A to při dostřelu, který by plně postačoval potřebám.

Současný problém spočívá v tom, že protivníci odmítli s konstruktéry malorážových nábojů a zbraní pro ně určených spolupracovat.

Malorážové zbraně: Jak na ně

Konvenční protivníci standardně vybavují vojáky individuálními prostředky balistické ochrany. Ta dokáže víceméně zneškodnit tradiční malorážovou nestabilní střelu. Ale pokud je malorážová střela naopak konstruována jako průbojná a balistickou ochranou pronikne, má již za ní mnohem menší ranivý účinek než klasické střely větších ráží, takže je značně neefektivní.

Nepravidelné a povstalecké jednotky volí poněkud jiný přístup. Drahou balistickou ochranu si zpravidla dovolit nemohou, zato je však plně v jejich silách pořídit si zbraně v klasických puškových rážích. S nimi mohou napadnout protivníka vybaveného malorážovými zbraněmi ze vzdáleností 600 metrů a více. V takovém případě je oponentova palba neúčinná, ačkoliv zbraň plné puškové ráže jej může teoreticky zranit či zabít ještě i na vzdálenost kolem 900 m.

Americké ozbrojené síly se po mnoho let snažily vylepšovat náboj 5,56 x 45 mm NATO používaný v útočných puškách. Daly této cestě nadlouho přednost před možností zavést zcela nové výkonnější náboje jako 6,5 mm Grendel či 6,8 mm Remington SPC. Odstranit známé nedostatky tak, aby byli vojáci s nábojem spokojeni, se však nepodařilo. Proto bylo letos rozhodnuto o nahrazení stávajících pušek ráže 5,56 mm zbraněmi v ráži 7,62 x 51 mm NATO. ZDE

Návrat do budoucnosti

Výkonný náboj ráže 7,62 mm by měl dokázat čelit oběma zmíněným nedostatkům svého údajného někdejšího nástupce. Je dostatečně výkonný, aby prorazil běžné modely balistické ochrany a přesto si uchoval adekvátní ranivý účinek. A také umožňuje účinnou palbu na srovnatelné vzdálenosti jako klasické puškové náboje. Vždyť vznikl úpravou puškového náboje .30-06 Springfield pro výkonnější moderní střeliviny.

Od používání náboje 7,62 mm NATO v univerzálních kulometech a odstřelovačských puškách/puškách pro přesnou střelbu (Designated Marksman Rifle) se nikdy neupustilo, jsou ho tedy plné sklady a není třeba zavádět novou ráži, jak by tomu bylo v případě použití nábojů Grendel či Remington SPC. Ve srovnání s klasickými puškovými náboji z konce 19. století se stále jedná o náboj moderní. S ohledem na vývoj taktiky vyspělých i asymetrických protivníků může náboj 7,62 x 51 mm NATO plnit očekávané úkoly ještě řadu dekád.

BREN, aneb co kdybychom to nestihli

Armáda České republiky právě po takřka šedesáti letech zavádí novou základní zbraň pěšáka. Namísto starého "samopalu" vz. 58 nastupuje na druhý pokus útočná puška České Zbrojovky Uherský Brod CZ 805 BREN 2. Anglické propagační materiály výrobce hovoří o údajné možnosti použití "libovolného" náboje ("...multi-calibre weapon enables easy change of calibres...") ZDE. U prvního modelu BRENu se nicméně počítalo se třemi rážemi a v současnosti jsou k dispozici pušky jen ve dvou rážích - 5,56 mm NATO a 7,62 x 39 mm (sovětský náboj vz. 43) ZDE. České ozbrojené síly používají verzi v ráži 5,56 mm.

Oba náboje jsou již koncepčně zastaralé. Letitý vz. 43 (zavedený v roce 1943) je sice o něco silnější než mladší americko-belgický konkurent, avšak co do přesnosti střelby za hranicí cca 350 m vykazuje dokonce ještě horší vlastnosti.

Poté co ČZ dodala první verzi BRENu se objevila řada stížností vojáků, kromě astronomické ceny také na řadu konstrukčních nedostatků. Bylo nutno přijít s novou puškou. Avšak i BREN 2 bude brzy třeba nahradit. Armáda si totiž sotva může dovolit vybavovat vojáky zbraní na zastaralé střelivo, jehož známým slabinám se všichni protivníci již naučili čelit.

Když SCAR zanechá šrám

Uherskobrodský BREN v mnohém napodobuje belgickou pušku FN SCAR (na snímku níže). Avšak zatímco SCAR byla původně k mání ve čtyřech rážích a v současnosti existují dvě výrazně odlišné verze (SCAR-H v ráži 7,62 x 51 mm, SCAR-L v ráži 5,56 x 45 mm), česká zbraň se omezila na dva málo výkonné náboje se středním balistickým výkonem - a verze v ráži 7,62 mm NATO nikdy nevznikla.

Tendru na novou útočnou pušku americké armády se může okamžitě zúčastnit nejen belgická firma FN, ale také německý Heckler a Koch (s HK 417). Naopak ČZ je z perspektivních tendrů vyloučena nejen astronomickou cenou, ale i neexistencí výkonnější verze své zbraně.

Proč bychom to nekoupili, když nám Babiš prachy dá

Podobně jako kdysi stíhací dvouplošník Avia B-534 je i puška BREN případem konstrukce, jejíž morální zastarávání bylo zřejmé již v průběhu vývoje a prvního pokusu o zavedení do výzbroje.

Potřeba měnit hlavní zbraň pěšáka vždy po pár letech představuje jistě sen každého dodavatele.

Na straně odběratele, který již po tolikáté nedokázal jasně a s předstihem formulovat své potřeby, ovšem věc působí mnohem méně povzbudivě.

0
Vytisknout
6361

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2017