Ceterum autem censeo Concordiam Europae esse delendam

7. 6. 2017 / Tomasz Oryński

Vláda strany Právo a spravedlnost to má opravdu těžké. Je kritizována a bojkotována při každé příležitosti. Doslova celá scéna populární hudby bojkotovala jeden z největších polských hudebních festivalů, poté co se ho strana Právo a spravedlnost pokusila zmanipulovat. Několik lidí odmítlo přijmout medaile a řády od prezidenta Dudy a od dalších politiků ze strany Právo a spravedlnost. Mezi nimi, k překvapení všech, je Mariusz Błaszczak, ministr vnitra. Udělil mu totiž medaili za zásluhy při protipožární prevenci - Mariusz Błaszczak, ministr vnitra. Poté, co se začaly o tuto nezvyklou situaci zajímat sdělovací prostředky, ministerstvo informovalo, že pan ministr Błaszczak nakonec odmítl přijmout medaili od sebe samého. Jaký to chrabrý, odvážný muž, někteří lidé, jako například polský konzul v Mexiku, přišli o zaměstnání za to, že odmítli přijmout medaili (více o tom ZDE).

Naštěstí pro všechny si ministr podržel své zaměstnání, navzdory tomu, že odmítl přijmout medaili, a také navzdory tomu, že po dobu celého roku nehnul prstem, aby vyšetřil případ Igora Stachowiaka, mladého muže z Vratislavi, kterého umučila policie poté, co ho zatkla, protože vypadal podobně jako jeden zločinec na útěku. Až poté, co o této záležitosti při příležitosti prvního výročí Stachowiakovy smrti odvysílala reportáž televize TVN24, propustil ministr Błaszczak některé z odpovědných policistů. Avšak takové věci se už asi nikdy nestanou. Teď totiž, kdykoliv skládají noví polští policisté přísahu, kromě policejního odznaku dostanou také sošku anděla a oficiální policejní modlitební knížku. To by pravděpodobně mělo zajistit, že se od nynějška budou policisté chovat jako Kristus.

Je to zřejmě součástí široké vládní katolické ofenzívy, protože ministerstvo vnitra není jediným rezortem, který se obrací ke katolické církvi o pomoc s prováděním svých služeb. Také ministerstvo zahraničí se rozhodlo šířit dobrou pověst Polska ve světě. A tak se bude Polsku v Jižní Americe dělat reklama ničím jiným než černou madonou z Częstochowé. Někteří lidé zuří, ale já si osobně myslím, že je to finančně velmi výhodné: za pouhých 101 000 polských zlotých bude sama Matka Boží pro nás dělat PR! Zkuste získat za takovou cenu jakoukoliv jinou populární celebritu!

Samozřejmě, Polsko dosud není teokracie, takže mu ve světě nemůžeme zatím dělat reklamu jen prostřednictvím náboženství. Avšak věřící v Polsku mají stejná práva jako všichni ostatní občané, takže byste neměli být překvapeni, že jiné projekty, jako například poučování světa o tom, jak Poláci během holocaustu zachraňovali židy, byly svěřeny Otci Tadeuszi Rydzykovi, jehož mediální emporium na ten projekt dostalo už půl milionu zlotých. Ti, kdo říkají, že jeho organizace nemá vůbec žádnou relevantní kvalifikaci či zkušenosti k tomu, aby mohla realizovat tento projekt, jsou jen úzkoprsí, ubozí frustrovaní zoufalci.

Jiným úspěchem polského ministerstva zahraničních věcí je zajištění dočasného křesla Polska v Radě bezpečnosti OSN. Skutečnost, že Polsko bylo jediným kandidátem z naší části světa a nikdo proti jmenování Polska neprotestoval (proč by měl taky protestovat? Tutéž funkci jsme měli za stalinismu a také hned po vyhlášení stanného práva v roce 1982) prezentuje vláda jako obrovský úspěch. Podle ní to nejenže kompenzuje porážku vlády, když se jí nepodařilo zabránit Donaldu Tuskovi, aby si udržel svou funkci předsedy Rady Evropy, ale také to může vést ke konečnému odhalení pravdy o letecké katastrofě ve Smolensku. Avšak fascinace strany Právo a spravedlnost mrtvými lidmi je tak důležitá, že to nemůže počkat, a tak ministerstvo nyní jedná s cílem dopravit do Polska mrtvolu Karola Rzepeckého, ruského armádního důstojníka, který zemřel v Turecku během jednoho z mnoha rusko-tureckých konfliktů v devatenáctém století. Byl to totiž náhodou dědeček jakési Danuty “Inky” Śledzikówny, mladé vojačky v domácí polské armádě, která odmítla po 8. květnu 1945 odevzdat zbraně a dál bojovala proti komunistům, za což byla odsouzena k smrti a popravena. Nyní byla vybrána jako ikona nového polského pravicového patriotismu, takže všechno, co je s ní nějakým způsobem třeba i minimálně spojeno, bude naprosto absurdním způsobem přehnáno a zneužito k politickým cílům a další radikalizaci polské mládeže.

První důsledky pravicové ofenzívy v polských školách jsou už vidět během výročního zasedání "parlamentu dětí a mládeže", který se tradičně koná v polském parlamentě dne 1. června - v Mezinárodní den dětí. Naštěstí jim bylo dovoleno použít parlamentní budovy, protože je v minulosti pokropil kněz svěcenou vodou. Jejich kolegové z místního fotbalového klubu v Kielcích neměli takové štěstí, nebylo jim dovoleno po dlouhé týdny používat nově vybudované šatny, protože nejprve musely být zasvěceny, také pokropeny svěcenou vodou. Předpokládám, že takový problém asi dětské poslance netrápil, neboť dětský parlament byl extremně pravicový, tak jako nikdy předtím. Můžeme jen doufat, že masový zvratek pravicového extremismu, jak ho představovali mladí poslanci mládežnického parlamentu, byl jen důsledkem tendenčního výběru kandidátů, avšak chvála, jimž se těmto mladým lidem dostalo na sociálních sítích, toto byl nejslavnější projev:

dokazuje, že situace je daleko horší.

Pokud věříme ministru Błaszczakovi, mladí poslanci nebudou muset dlouho čekat, než bude zničena Evropská unie. Ministr Błaszczak byl nedávno v Bruselu a opravdu se tam zděsil, když viděl, že ulice v Belgii jsou plné vojáků, ozbrojených vozidel a tanků, které tam údajně hájí evropské hodnoty před uprchlíky. Až na to, že belgická armáda nemá ve svém vybavení ani jediný tank. Takže možná je to ještě horší, než co si myslí ministr Błaszczak, ty tanky, které v Belgii viděl, patří uprchlíkům a Islámskému státu?

Naštěstí má Polsko ministra obrany, který se nebojí přemýšlet netradičně. Vzhledem k tomu, že je zapotřebí urgentně modernizovat flotilu polských ponorek (v současnosti má polské námořnictvo jednu sovětskou ponorku z osmdesátých let a několik "ojetých" norských ponorek ze šedesátých let), začalo se mluvit o tom, že by se měly objednat nové ponorky spolu s německým a norským námořnictvem. Avšak jednoduché ponorky pro velké polské námořnictvo nestačí, proto ministr Macierewicz oznámil, že Polsko si vybuduje vlastní ponorky a ty budou vybaveny nejen torpédy, ale i letadly! Takové nápady se zkoušely ve světě od dvacátých to čtyřicátých let dvacátého století a pak byly opuštěny jako nepraktické, avšak jak praví polské přísloví, "Moudří lidé se učí z chyb jiných", a my nemáme u moci moudré lidi, máme tam stranu Právo a spravedlnost.

Proto toto není jediná neortodoxní myšlenka, která přichází z ministerstva obrany - druhou novou zprávou je, že vojákům pracující jen na část úvazku z nově založené teritoriální armády bude poskytnut výcvik Specnazu a budou schopni ničit tanky prostřednictvím ručních zbraní. Zjevně musíme něco udělat ohledně těch tanků, protože nedávno před polské území přejelo pět ukrajinských tanků, které jely na vojenskou soutěž do Německa, aniž by nad tím mělo polské ministerstvo obrany jakoukoliv kontrolu. Mluvčí ministerstva obrany konstatoval, že nebylo zapotřebí, aby jakkoliv zasahovalo, protože tanky byly přes polské území převáženy soukromou firmou. Tak vidíte, pane Putine, pokud budete chtít provést invazi do Polska, není zapotřebí prorazit silou polské hranice ozbrojenými vozidly, stačí si je naložit na valníky, jaké normálně převážejí bagry a další těžké stroje...

Mezitím má velké problémy pan prezident Duda. Nejvyšší soud rozhodl, že Duda porušil zákon, když pustil na svobodu svého kamaráda Mariusze Kamińského (více o něm ZDE), ještě dřív, než byl s konečnou platností odsouzen. Verdikt poukázal na zjevnou skutečnost, že prezident může omilostnit jen takovou osobu, která byla shledána vinnou, a "ulehčovat soudnictví práci", jak to charakterizoval prezident Duda, nepatří k jeho pravomocím. Prezidentská kancelář reagovala tím, že sestavila seznam děl právních odborníků, která by bylo možno interpretovat způsobem, který by ospravedlnil prezidentovo jednání. To se ale bohužel nepodedlo, protože někteří tito autoři hned protestovali, že je jejich díla zneužíváno k ospravedlňování porušování ústavy. Největší právní rána prezidentovým právním expertům přišla od vnučky jednoho z citovaných expertů, která poukázala na to, že citovaná kniha jejího dědečka je z roku 1959, a tedy se týká právního systému komunistického Polska, nikoliv ústavy z roku 1997.

Verdikt Nejvyššího soudu vedl jen k zintenzivnění útoků na soudce, které provádějí propagandistická média strany Právo a spravedlnost. Tato média soudce teď už dlouho vykreslují jako zkorumpované příslušníky předchozího režimu, kteří se spikli, aby svrhli legálně zvolenou vládu. Naštěstí má poslankyně strany Právo a spravedlnost Krystyna Pawłowicz řešení tohoto prolbému: takoví lidé se musejí naučit demokracii prostřednictvím procesu nucené převýchody v koncentračních táborech, jako jsou ty v Severní Koreji. Ano, opravdu. To řekla. Během oficiálního zasedání parlamentní komise. Je to v souladu s názorem ministra vysokého školství Jarosława Gowina, který řekl, že "vláda je jako komanda, která by měla jednat, jako že byla shozena na nepřátelské území". Tím nepřátelským územím neměl pan ministr na mysli nikoho konkrétního, jen prostě skutečnost. No, jestliže je pro vládu strany Právo a spravedlnost realita něčím, proti čemu je nutno bojovat, to by vysvětlovalo hodně.

Údajně i sám Jarosław Kaczyński nechce mít žádný kontakt s realitou. Jak potvrdil nedávný článek v časopise Newsweek, Kaczyński žije v izolované ulitě, kterou mu vytvořili jeho asistenti a vůbec nemá žádný kontakt s vnějším světem. Asistenti se starají o veškeré jeho potřeby: krmí ho, oblékají ho, vozí ho v limuzíně s kouřovými skly a dokonce mu i tisknou z internetu články. Takovým způsobem má Kaczyński daleko více času na to, aby udělal Polsko znovu velkým, a připravovat spiknutí, jak proměnit zemi v Polskou lidovou republiku verze 2.0.

Avšak, samozřejmě, vracet se do minulosti není vždycky špatná věc. Například ve Wolsztynu stojí poslední parní výtopna ze všech evropských železnic a díky železničním nadšencům bylo oznámeno, že tam znovu začnou jezdit parní lokomotivy a budou vozit pravidelné vlaky s lidmi dojíždějícími do práce. To je pravděpodobně jedna z mála věcí, která dokáže potěšit jak mne, tak Jarosława Kaczyńského. Mě proto, že já jsem opravdový nadšenec do železnice. Kaczyńského proto, že je o něm známo, že útočil na Donalda Tuska za to, že zakoupil flotilu vlaků pendolino. Podle Kaczyńského, světoznámého odborníka na železnici, nejsou tyto vlaky pro polskou železnici vhodné a polské vlaky by měly mít polské lokomotivy. Jsem si jist, že pohled na starou dobrou parní lokomotivu Ol49, vyrobenou v Polsku v době, kdy byl Kaczyński malý kluk, mu udělá obrovské potěšení. Pravděpodobně by to také uspokojilo ministra životního prostředí Jana Szyszka, protože podle něho je polské uhlí naprosto nejekologičtějším palivem! A Szyszko potřebuje nějaké dobré zprávy poté, co všichni ti komunističtí levicoví ekoteroristé mu zkazili radost a zablokovali stroje na kácení stromů v chráněném Bělověžském pralese.

Mezitím v kultuře: bývalá manželka poslance ze strany Právo a spravedlnost Anna Kamińska, která nedávno navrhla nový zákon, podle něhož by mělo být neženatým a rozvedeným lidem zabráněno v tom, aby se stali poslancem, napsala báseň svému bývalému manželovi a přečetla ji v živém vysílání jedné menší televizní stanice:

"Mariuszi, tys mě zradil. Ale já ti odpouštím, ve své pokoře, odhazuji veškeré své ambice i sebeúctu (...) Ale kdo by ti odpustil za to, žes zradil Boha? Mariuszi, vrať se domů (...) k své jediné manželce!"

No, možná že už jsme měli na určitou dobu asi dost pravicové poezie. 

A pak je tady, samozřejmě, Smoleńsk. Exhumace hrobů obětí ukázala, že v některých případech byly části těl umístěny do nesprávných rakví. Někteří tvrdí, že to byl atentát, protože během normální letecké havárie by přece nebyly mrtvoly tolik roztrhány na kusy, což dokazuje příklad Roberta Kubicy, polského řidiče Formule 1, který při velké rychlosti vrazil do zdi a skoro nic se mu nestalo. Ostatním je to jedno, protože skutečnost, že nalezli prst někoho jiného v hrobě svého příbuzného, jim dává možnost žalovat stát o další velké finanční odškodné a tvrdit, že jsou postiženi traumatem a morální škodou. Odporné.


Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, kterou vyvolávají, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte.  

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
6373

Diskuse

Obsah vydání | 12. 6. 2017