Čeští fanoušci francouzských "vlastenců" nechápou, co si vlastně přejí

21. 4. 2017 / Karel Dolejší

Kdo si přeje volební vítězství Marine Le Penové, přeje si nepochybně také konec Evropské unie. A kdo fandí ultralevicovému populistovi Jean-Lucu Mélenchonovi, ať už z jakýchkoliv důvodů, přeje si s ohledem na kandidátův program konec EU přinejmenším v důsledku. Vláda každého ze zmíněných kandidátů na francouzského prezidenta by Českou republiku nakonec těžce zasáhla a vyhlídky do budoucna by se zhoršily přinejmenším na celou následující dekádu.
Zatímco odchod Británie EU přežít může, francouzské sbohem by nezbytně přineslo konec celého integračního projektu. Tím nemyslím jen pokusy o politickou a správní integraci a společnou měnu, ale také zrušení společného trhu.

 

Do zemí EU však vloni mířilo 83,3 % procenta českého exportu ZDE - a pokud dojde k rozpadu unie, veškerý tento export bude naclen. Zhruba 40 % exportu je realizováno v Německu, přičemž zde dominují subdodávky místním finalistům. Po naclení českého exportu budou německým firmám kalkulace nákladů rázem vycházet jinak. Přijde tlak na udržení stávajících cen v rámci mezinárodní dodavatelské sítě. Vícenáklady budou muset čeští dodavatelé z něčeho pokrýt. Možností věru mnoho nemají: Nakonec buď omezí investice, sníží mzdy, nebo zkombinují obojí.

Ti kdo by na požadavky německých finalistů nepřistoupili by byli ohroženi - v nové situaci by se německé firmy ocitly v pokušení hledat nové dodavatele.

Pokud by se německá ekonomika v důsledku rozpadu jednotného trhu a případného návratu k silné marce zdražující export dostala do potíží, první kdo to pocítí budou subdodavatelé. Zkušenosti ukazují, že zde se v době krize škrtá vždy nejdříve. A pokud jde o dodavatele ze zahraničí, dodatečnou výhodu představuje fakt, že sociální a politické dopady jsou problémem, který se německého finalisty prakticky nijak nepříjemně nedotkne.

To co by v nově rozparcelované Evropě zbylo ze sociální politiky by bylo podřízeným prvkem identitátní, kmenové politiky. S tím jak by spolu s výkonem ekonomik klesaly dostupné zdroje financování sociálních výdajů by nepřímo úměrně narůstaly i tlaky na vylučování dalších a dalších "cizích" skupin z kolektivního kmenového "my", jež by nahradilo občanský princip etnickým. Ti kdo si slibují např. od Jean-Luca Mélenchona údajnou obnovu levicové politiky 70. let si vůbec neuvědomují, že to co prosazují se v důsledku rovná předání levicové agendy xenofobním nacionalistům.

Vítězství kteréhokoliv z protievropských francouzských prezidentských kandidátů naprosto není v zájmu České republiky. Minimální nárok na kteréhokoliv francouzského prezidenta z českého pohledu zahrnuje zachování společného evropského trhu a závazků v rámci NATO. Ani Mélenchon, ale přirozeně ani Le Pen takový nárok absolutně nesplňují.

1
Vytisknout
5423

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2017