Širší souvislosti prezidentských voleb ve Francii

21. 4. 2017 / Miloš Dokulil

Takže zkusme trochu vnímat širší souvislosti, lze-li. I když pravděpodobně nám i na dálku asi budou rovněž ještě znít v uších ty výstřely z Champs Elysées (z 20. dubna, ve čtvrtek). V tom prvním kole by nás mělo zřejmě zde v Česku slušně překvapovat, že stávající prezident Franҫois Hollande o druhé své případné funkční období neusiluje. (Patřil by k „levici“, že? A roku 2012 ty volby vyhrál!) Přičemž navíc jeden z dřívějších prezidentů Francie, Nicolas Sarkozy, již v dřívějších měsících v té docela početně nemalé řadě uchazečů ne že by nějak výrazně zazářil. (A patřil by naopak k „pravici“, že? A prosadil se jako vítěz těchto voleb již roku 2007!) Mimo jiné dodejme, že čím více je kandidátů, tím hůř lze spolehlivě očekávat, že se dá potom odhadnout možný vítěz takových závažných voleb. 

Trochu si to teď – aspoň na očekávané špici uchazečů – porovnejme. Ještě na počátku letošního ledna se mohlo zdát, že snad je favoritem těchto voleb Franҫois Fillon. (Jako „republikán“ by měl být zařazen do „pravého středu“ uvažovaného politického spektra.) Zdálo se tehdy, že Marine Le Pennová jen mírně za ním pro to 1. kolo zaostává. Oba zmínění kandidáti tehdy na sebe soustřeďovali každý z nich plnou čtvrtinu všech hlasů. Za nimi míně zaostával Emmanuel Macron, zhruba na 20% hlasů. (Jako kdyby šlo o „liberála“; přitom pro vlastní podporu založil před rokem zcela novou politickou stranu, En marche! Macron dokonce byl rovněž ministrem hospodářství v socialistické vládě za éry prezidenta Hollanda.) Čili tito zrovna uvedení tři kandidáti samotní na sebe soustředili 70 % hlasů.

V tom lednu 2017 ještě pak na sebe upozornili dva další kandidáti, kteří zůstávali stále v hledáčku možných uchazečů o prezidentský úřad, i když ne zrovna zvolitelně. Tehdy v lednu šlo především o Jeana-Luca Mélenchona, s 13 % příznivců. (Jde o 65-letého a komunisty podporovaného politika; s řadou zřejmě „populistických“, ale i jinak nepřehlédnutelných, a často riskantních názorů.) A tím jakoby jen do počtu zařazeným pátým voličsky registrovaným kandidátem byl tehdy Benoît Hamon, pod hranicí 10 % stoupenců. (Jde o člena Socialistické strany; takže „levice“.)

Možná jen letmo teď uveďme, že v průběhu ledna přízeň voličů jaksi standardně zůstávala věrná pí. Le Penové (na výše uvedené špičkové úrovni), zatímco hned tehdy začala rapidně klesat pro F. Fillona, který nemohl přijatelně vykázat především nemalé sumy peněz poukazované – když byl ve funkci – vlastní manželce. (Ta nejdřív přiznala, že ty miliony dostala. A pak tu byl problém s tím, za jaké výkony to měl být honorář. Na to ovšem se těžko hledá „španělská zeď“.) Fillon zřejmě přestal být hned v lednu pro Le Pennovou volebním konkurentem. — Zrovna tak na čtvrtém a pátém místě si ti dva výše již zmínění kandidáti, i když na rozdíl od těch prvních dvou jen dočasně, vyměnili místa; Hamon byl dva měsíce počtem voličů před Mélenchonem, někdy až s 15 % možných stoupenců.

Nuže, a teď si přibližme stav před víkendem, k 20. dubnu. Pro Le Penovou stále je evidováno 24 % příznivců. Jenže – kupodivu? – ten v lednu „třetí vzadu“, E. Macron, se dostal na stejnou úroveň s Le Penovou! Jako kdyby právě Macron teď mohl být či stát se protivahou Le Penové; a to s výhledem na to rozhodující 2. kolo.

A rovněž stojí za zmínku, že v dubnu toho teď „třetího vzadu“, Fillona, překvapivě dohnal Mélenchon; a to na úrovní necelých, ale konkurenčně již úctyhodných 19 % hlasů. Na pátém, již nevábném místě se ocitl Hamon, s pouhými 9 % hlasů; a zůstal zřejmě zcela mimo soutěž. Je otázka, zda si uvědomí jeho stávající stoupenci, že automaticky rozhodují především o tom, zda se podaří přehlasovat Le Penovou, anebo kdo se stane potenciální alternativou v té volbě pro 2. kolo.

(A to jsme zatím nekomentovali, že M. Le Penová nelenila a ještě se teď před volbami zastavila u prezidenta Putina. Nerozváděli jsme, že třeba J.-L. Mélenchon má mj. záměr vyvázat Francii ze svazku v rámci NATO, apod. A že po těch volbách teď ve Francii za pár měsíců – v září – budou parlamentní volby v Německu…)

0
Vytisknout
2820

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2017