Ke konceptu "zrady" u Edwarda Snowdena

1. 6. 2015 / Jan Čulík

Karel Dolejší poněkud kontroverzně operuje s pojmem "zrady" u Edwarda Snowdena na základě neprokázaných tvrzení, že Snowden snad spolupracuje s ruskou vládou, respektive tajnou službou. To je oslí můstek, který je, opakuji, neprokázán. Snowden se ve svých veřejných prohlášeních od ruských vládních struktur distancoval a v loňském televizním pořadu, v němž byly pokládány otázky ruské veřejnosti Vladimíru Putinovi, mu položil kritickou otázku ohledně ruského digitálního špehování občanů tajnými službami.

Snowdena je možno kritizovat za blokové zpřístupnění obrovského množství důvěrných informací, které nemohl přečíst, to je ovšem především důsledkem dnešního stavu technického rozvoje (i když pokud vím, dokumenty nebyly zveřejněny na žádném Wikileaks a list Guardian z nich publikoval postupně jen velmi opatrné části). .

Je samozřejmě pravda, že Pand Paul se nedělní kontroverzní diskusí v americkém Senátu zcela bezostyšně snažil především získat publicitu pro svou prezidentskou nominaci. Karel Dolejší má pravdu, že správa tajných služeb demokratických zemí nemůže být dána na pospas ambiciozním a sobeckým jedincům, ovšem v tomto případě je férové dodat, že je obrovský rozdíl mezi Randem Paulem a Edwarden Snowdenem, který zcela zjevně jednal ve veřejném zájmu a svým činem vážně ohrozil svou bezpečnost i budoucnost. Ve Snowdenových vystoupeních není ani známka jakékoliv touhy po sebezviditelňování či sobectví.

Potvrzením obrovského významu Snowdenova whistleblowerského činu, který zřejmě povede k reformě špehovacích systémů v USA a k posílení lidských práv tamějších občanů (na rozdíl od Británie, Ruska či třeba České republiky) je konec konců i americká Pullitzerova cena, kterou za zveřejnění Snowdenových materiálů obdržel deník Guardian.

Mnozí Američané považují Edwarda Snowdena za hrdinu Spojených států, nikoliv za zrádce, a spíš bych se přiklonil k jejich názoru než k názoru Karla Dolejšího.

0
Vytisknout
4982

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2015