Edward Snowden je hrdina, nikoliv zrádce nebo prospěchář

2. 6. 2015 / Daniel Veselý

Domnívám se, že to, co provedl Edward Snowden, tedy že seznámil širokou veřejnost s tím, že americká vláda bez vědomí svých občanů špehuje bez nadsázky vše, co se šustne v jejich životech, je skutečně „vlastenecké“. Je to povinnost každého čestného člověka, avšak ne každý na to má odvahu, neboť jsme svědky války proti americkým whistleblowerům, již proti nim vede vlastní vláda, a to ve větší míře než všechny předchozí americké vlády dohromady. Má se Edward Snowden zodpovídat před soudem, kde mu za jeho „zločin“ hrozí doživotí (někteří politikové dokonce volali po jeho popravě), navíc v zemi, jež byla před rokem výzkumníky z Princetonské univerzity v jejich studii označena za oligarchii, nikoliv za demokracii ZDE? Nadto případy Chelsea Manningové nebo Johna Kiriakoua, který pyká za to, že odhalil mučení v režii CIA, jsou varovně vztyčeným prstem.

Neexistuje nic takového, jako „státní zájmy“, to jsou jen obezličky pro mocenské aparáty všech dob, tyto rutinní praktiky „ochrany státních zájmů“ spíše ukazují, že jsou namířeny proti vůli obyvatelstva, jimž tyto aparáty vládnou. Lidé jako Edward Snowden bývají přirozeně ochraniteli úzkých mocenských zájmů ostrakizováni a očerňováni. Jakého prospěchu vlastně Snowden docílil, když obeznámil své spoluobčany a svět s tím, jak s obrovskou mocí nakládá vláda, jež by měla sloužit jejich zájmům (což přirozeně nedělá)?

Nucený politický azyl v Rusku, kvůli čemuž jsou mu předhazovány styky či rovnou spolupráce s ruskou vládní mocí (což však není vůbec prokázáno), a tím pádem je jeho činnost devalvována, to dozajista není.

Ba co více - kdyby nebylo zbabělých evropských vlád, z nichž jedna dokonce přinutila k přistání bolivijský prezidentský let, aby prohledala letadlo v domnění, že se na jeho palubě ukrývá velezrádce Snowden lačnící po latinskoamerickém azylu, nemusel by bezprizorně trčet v Moskvě. Je jasné, že Edward Snowden mohl dál ve Státech spokojeně žít ze své nadprůměrné gáže systémového analytika u NSA, být se svou rodinou a nikoliv od ní odtržen v úplně cizí zemi ze strachu před politickou perzekucí. Vybral si tedy mnohem obtížnější cestu.

Aktuální debata, zda prodloužit platnost kontroverzního Vlasteneckého zákona v USA, aby nebyla ohrožena národní bezpečnost Spojených států, je celkem komická. Zatímco se Obamova administrativa se souhlasem tvrdého republikánského jádra bije za to, aby vláda mohla sál šmírovat své obyvatelstvo a uzurpovat si absolutní moc nad ním, soudní novináři, jako je Shane Harris nebo Glenn Greenwald, poukazují na celkem srozumitelné souvislosti.

Harris má za to, že americká vláda má spoustu dalších možností, jak shromažďovat informace o osobách, o nichž se domnívá, že představují hrozbu pro Spojené státy, kupříkladu jiné zákony umožňující telefonní odposlechy, ZDE s poukazem na to, že tyto možnosti využívá nehledě na vypršení platnosti Vlasteneckého zákona, který novinář označuje za „zombie Vlastenecký zákon“. Ale i přesto, jak novinář píše dále, existuje ve Vlasteneckém zákoně právnická „skulina“, jež by jej mohla udržovat při životě víceméně i nadále. Žádná akutní hrozba teroristického útoku tedy USA nehrozí, a to se týká hrozeb ze strany džihádistů Islámského státu, i kdyby byl tento kontroverzní zákon navěky pohřben, míní Harris ZDE.

Greenwald připomíná, že přijetí Vlasteneckého zákona v reakci na útoky z 11. září 2001 administrativou Bushe Jr. bylo i tenkrát silně kontroverzní záležitostí s tím, že jeho implementace měla být pouze dočasná. Zákon byl však prodloužen v roce 2005 a v roce 2010 totéž znovu učinila Obamova vláda, aniž by existoval nějaký odpor v Kongresu jak u republikánů, tak u demokratů, říká nositel Pulitzerovy ceny Greenwald ZDE .

Nyní jsou však ti, kdo stojí v opozici proti prodloužení kontroverzního zákona, anonymními představiteli Obamova kabinetu obviňování z toho, že „hrají ruskou ruletu s národní bezpečností“. Greenwald vtipně glosuje, že takovou rétoriku by jim mohli závidět i hard-core republikáni, jako je třeba Karl Rove.

Greenwald dále vyvrací domněnku, že by Vlastenecký zákon přispěl k odhalení teroristických útoků s tím, že v případě útoku ve Fort Hood nebo bombového útoku na bostonský maratón a odvrácení pokusů o další atentáty byly aplikovány standardní vyšetřovací metody, nemající s kontroverzním zákonem nic společného.

Pikantní je rovněž skutečnost, že panel expertů, jejž vytvořila Obamova vláda a jenž měl přístup ke spoustě tajných materiálů, po zevrubném výzkumu dospěl k závěru, že opatření Vlasteneckého zákona ani v jednom případě nevedla ke zmaření či zastavení teroristického útoku, jak konstatuje novinář.

Tato kafkovská iluze ohledně imaginárního akutního ohrožení nejmocnější země známých dob byla tedy vyvrácena specialisty pracujícími pro vládu, která však nyní téměř hystericky bije na poplach, aby byl očividně protiprávní zákon opět prodloužen, byť jeho neúčinnost při potírání teroristických hrozeb vyvrátil její vlastní výzkum.

Objevují se ale i další zajímavé okolnosti, jež horce diskutovaný zákon obestírají a jimž se na mediálním kolbišti příliš místa nedostává. Podle specialisty na Blízký východ a komentátora domácí a zahraniční americké politiky Juana Colea byla opatření Vlasteneckého zákona zaměřena na „boj s drogami“, konkrétně tak, aby korporace vyrábějící alkoholické nápoje a farmaceutický průmysl mohly vyřadit z konkurence marihuanu a další rekreační drogy.

Pouze půl procenta aktivit posvěcených Vlasteneckým zákonem se týkala „boje s terorismem ZDE “. Cole rovněž tvrdí, že již v 18. století se britské soudy tvrdě pouštěly do boje proti snahám panovníka, který chtěl mít velký vhled do cizích záležitostí, aniž by k tomu měl právo nebo speciální oprávnění.

George W. Bush a Barack Obama si podle Colea uzurpují takovou moc, kterou neměl ani král Jiří III. Američané nakonec krále vyhostili ze svého kontinentu proto, že příliš čmuchal a byl nepříjemně dotěrný ZDE .

Jedno je ale jisté: ačkoliv prezident Obama tvrdí, že Snowdenova odhalení nemají vliv na probíhající diskusi o dalším osudu šmírovací „vlečné sítě“ Bílého domu, krutě se mýlí. Nebýt Edwarda Snowdena, aktuální diskuse o „národním ohrožení“ či o prodloužení nelegitimního zákona, jenž byl již v době teroristických atentátů z 11. září 2011 považován za příliš extrémní a měl být pouze dočasným opatřením, by probíhala víceméně v utajení; v kuloárech mocenských aparátčíků.

Dozajista by nebylo k dispozici tolik informací, které jednoznačně vypovídají v neprospěch Vlasteneckého zákona a dalších byrokratických struktur, v jejichž světle dnes Nixonova aféra, díky níž "Tricky Dicky" přišel o prezidentský stolec, působí jako neškodný čajový dýchánek.

0
Vytisknout
4655

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2015