Kdo prchá do podzemí?

1. 6. 2015 / Daniel Rejman

Protiatomové kryty – relikty studené války se dodnes krčí v podzemí nemála měst. Některé zůstaly opuštěné, jiné slouží jako turistické atrakce nebo v nich našly útočiště provozovatelé klubů a hospod.

Potřebu zavrtat se do podzemí mají nyní i vlastníci prominentních vil v Londýně – ve městě, kde ceny nemovitostí patří mezi nejvyšší na světě. Majitelé budov se při své vertikální expanzi odvolávají právě na závratně vysoké ceny, které je de facto k takovým krokům nepřímo nutí. Rozšířený betonový základ má navíc starým vilám zajistit stabilnější oporu.

To je samozřejmě jen půlka pravdy. Existuje nejeden příklad, kdy růst budov směrem dolů nelibě vnímají sousedé. Zatímco rozšiřující se budovu železobetonový základ skutečně stabilizuje, okolní starousedlíci tyto úpravy často pocítí ve formě narušování statiky jejich nemovitostí. Jediná taková stavební práce může uvést celé okolí budov do pohybu. Lidé pak zjišťují, že jim nejdou otevírat dveře, nacházejí trhliny ve fasádě a narážejí na další nepříjemná překvapení.

Rezidenti pod svými příbytky budují všechno možné; lázně, bazény, kina i bowlingové dráhy. Těmito kontroverzními přestavbami se již před třemi lety zabýval například britský deník Guardian. (ZDE)

Nový rozměr tomuto trendu však dává současná přestavba největší londýnské vily v soukromých rukou s názvem Witanhurst ležící na severu britské metropole. V jejím podzemí se údajně mimo jiné nachází sedmdesát stop dlouhý plavecký bazén, sauna, tělocvična, kino či garáž pro pětadvacet vozů. Komplex se navíc stále dál rozšiřuje.

Časopis New Yorker se ve svém podrobném textu „Dům tajemství“ (ZDE) s podtitulem „Kdo vlastní londýnské nejdražší sídlo“ pokusil přiblížit historii této sto let staré budovy ve čtvrti High Gate a přitom poodhalit totožnost současného vlastníka, který za rozsáhlou podzemní expanzí budovy stojí. Kompetentní lidé dozorující stavební práce se k osobě majitele odmítli vyjadřovat. Firma, které měla být v roce 2008 budova v zanedbaném stavu prodána, má neprůhlednou vlastnickou strukturu. Redaktor časopisu po velkém úsilí pravděpodobného majitele nakonec zřejmě vypátral. Má jím být jistý ruský miliardář, jenž zrovna nemá v lásce publicitu.

Enormní podzemní komplex v severním Londýně možná dává tušit podobu budoucího směru, kterým se život v přepychu bude ubírat. Kompozice soukromých vil evropských velkoměst se časem může proměnit právě tak, jako se to událo v případě Witanhurstu. Nadzemní stavení se stane jen malou špičkou ledovce bdící nad mnohonásobně větší stavbou, skrytou před slunečními paprsky a zraky cizích. Vyhlášené ulice se tak spíše přemění na Potěmkinovy vesnice, ukazující jen zlomky staveb, kde žijí lidé, kteří nechtějí být spatřeni, přestože stojí o to, být v centru dění města.

Americký developer Larry Hall přestavěl v Kansasu opuštěné silo pro nukleární rakety. V obří železobetonové rouře zbudoval několik pater obytných jednotek, které mají v budoucnu sloužit jako ochranný kryt, který má rezidentům umožnit pohodlné přečkání možného armagedonu. (ZDE) Neděje se tak, ale jen v zámoří. V České kotlině narazíme na podobné počínání. Na Plzeňsku roste monstrózní stavba místními nazývaná Maják Ptyč. Její majoritní část má také zůstat pod zemským povrchem. O jejím účelu se dlouho vedly spekulace, zaznívala slova o protiatomovém krytu a nyní se mluví o komplexu trezorů a rekreačním centru. (ZDE) Podobně jako v případě budovy Witanhurst i zde mají být pracovníci vázáni mlčenlivostí.

Do podzemí ovšem neprchají pouze zbohatlíci. Jak před rokem informovaly nejen Britské listy: „pod bukurešťskými ulicemi žijí ve stokách a v tunelech stovky mužů, žen a dětí postižených narkomanií a nakažených virem HIV a tuberkulózou.“ (ZDE) Mnozí sociálně vyloučení lidé východoevropské metropole tak byli okolnostmi nuceni nalézt přístřeší v síti podzemních stok.

Jako kdyby se do podzemí uchylovalo to, co nemá být viděno, ať už jde o anonymní přepych krčící se pod londýnskými vilami, strach z kataklyzmatických pohrom zhmotněný v tunách odolného betonu nebo se jedná o zoufalé chudé hledající azyl v kanalizaci. Stavební projekt suterénu Witanhurstu je důkazem, že klasická městská zástavba už nezvládne do sebe zakomponovat extrémní nerovnost, kterou současná doba generuje. Jako se skryla chudoba bukurešťských bezdomovců, musely se dodatečně ukrýt i nároky majitele Witanhurstu pod zemský povrch spolu s jeho identitou.

0
Vytisknout
4078

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2015