Devalvace, tedy když chudí pomáhají bohatým…

2. 2. 2015 / Tomáš Vohryzka

Když jsem se před rokem v Lidovkách tázal guvernéra ČNB, co dobrého přinese znehodnocení koruny ekonomicky průměrným členům společnosti, třeba gymnasiálnímu profesorovi češtiny na penzi, odpověděl pan Singer, že se dočkají i tyto skupiny. Po více než roce je však bilance této „pomoci“ tristní.

Tato početná skupina nezískala nic pozitivního, naopak, seznam jejich zvýšených nákladů je dlouhý. Nechci se teď zabývat tím, jestli čeští senioři patří s průměrným měsíčním důchodem sníženým devalvací pod 400,- euro spíše do střední vrstvy, nebo se řadí k těm ekonomicky nejslabším. Je ale jasné, že tato skupina, společně s dalšími průměrnými a slabými za devalvaci musí zaplatit.

Ne všechny peníze utrácíte na domácím trhu, zdraží se tedy naše dovolená v Chorvatsku či lyžování v Rakousku. Rovněž dovážené zboží, ovoce, oblečení, léky. Dražší je i benzín a nafta a následně i vše, co se musí odněkud někam dopravovat. Je to naprosto jasné. Díky devalvaci máme tedy reálně nižší mzdy, důchody a znehodnocují se i úspory. Odborníci to odhadují na 8-9 procent. Jakou pomoc těmto lidem měl guvernér na mysli? Nyní dokonce bankéři z ČNB říkají, že devalvace již pozitivní výsledky přinesla. Zapomněli ovšem dodat kdy, kde a komu.

Viceguvernér Hampl nedávno připustil, že devalvace mohla i někoho poškodit. Na třikrát opakovanou otázku koho, však již neodpověděl a uchýlil se k obecné vytáčce, že znehodnocení koruny pomůže celkově ekonomice. A že ČNB pracuje s průměrnými čísly, tedy celkově v průměru všem pomůže. Je snadnější mlžit a demagogicky mluvit o průměrných číslech a celkové ekonomice. Nechce se mi opakovat argument se snědeným kuřetem, které když sní jeden člověk, tak se v průměru slušně najedli dva lidé. Navíc musíme vzít v úvahu fakt, že jsou mezi námi i takoví jedlíci, kteří těch kuřat sní denně pět, padesát nebo i pětset! Pokud tedy devalvace nepomohla těm ekonomicky slabším, komu tedy? A proč?

Co představuje ten Hamplův vágní termín o pomoci ekonomice jako celku? Česká ekonomika je exportně orientovaná a vývozci tedy dostanou za zboží v korunách více peněz. Mohou pak prý zaměstnat více lidí a dokonce jim přidat. Ovšem tito výrobci nevyrobili a neprodali více zboží, oni pouze za stejné množství inkasovali v přepočtu více korun. Proč by tedy měli přijímat nové zaměstnance, když devalvace nevede ke zvýšení výroby, mi není jasné. A zvyšování mezd v situaci, kdy je na trhu práce rekordní zásoba nezaměstnaných náhradníků, je iluzí, kterou bankéři nemohou myslet vážně. Nutné je vzít v úvahu i fakt, že čistých vývozců není mnoho, většina exportérů jsou současně i dovozci. Suroviny, materiál, či části finálních výrobků mnoho exportérů dováží, a tak se zmiňovaný efekt levnější koruny u těchto společností zčásti vyruší.

Další argument, že je nutné donutit lidi zvýšenou inflací k tomu, aby již neodkládali nákupy, nechci vůbec komentovat. Pokud znáte někdo někoho kdo odkládá nějaké nákupy v očekávání nižších budoucích cen, tak mi ho tedy ukažte. Já nikoho takového neznám. Ovšem na tomto argumentu je vidět, jak si bankéři protiřečí a co je horší, že sami nevědí co s krizovou situací dělat. Často totiž říkají, že devalvace je pomoc zadluženým. Znehodnotí, tedy reálně sníží dluhy a těch prý Češi mají více dluhů než úspor. Pokud tedy mají lidé více dluhů, jak je mohu současně nutit, aby více kupovali a neodkládali své nákupy?! Netají nám bankéři, že jde spíše než o znehodnocení individuálních dluhů o ty, kteří vytvořili nezodpovědní politici? A není menší utrácení spotřebitelů způsobeno spíše než odloženou spotřebou tím, že lidé mají méně peněz, navíc v kombinaci s pochopitelnými, ekonomickými obavami?

Nabízí se i obecnější otázka. Je správné umazávat zvýšenou inflací dluhy lidem co se zadlužili, na úkor těch, co si nic nepůjčili, tedy byli zodpovědní a dokonce si něco našetřili? Existuje ještě zásadnější pochybnost. Když pomáháme dlužníkům splácet dluhy, je to jen jedna strana té pomoci. Tím kdo z této pomoci totiž rovněž profituje, jsou pochopitelně ty společnosti, které tyto půjčky poskytly. Pokud někomu půjčím, musím ale nést riziko, že mi dlužník nebude schopen peníze vrátit. Co je to za podnikání, kdy toto riziko nese někdo jiný a dluhy splácí stát, či ti, co si nic nepůjčili? Nejedná se tedy náhodou o pomoc nás všech těmto podnikatelským subjektům k dosažení zisku? Pokud pomáhají těmto super bohatým i ti nejchudší, případně ti, kteří si sice půjčili, ale své závazky řádně splatili, jde o model pomoci, který je zcela absurdní a cynický. Jistě, v ekonomice mohou platit jen ti, kteří nějaké peníze mají.

Proč by však měli pomáhat ti ekonomicky průměrní a podprůměrní mi není zcela jasné. Pomáhat těm nejslabším by přece neměli ti, kteří stojí jen o jednu příčku výše, ale určitě ti, co jsou na druhém konci sociálněekonomického žebříčku.

Obávám se, že právě toto je problém devalvace koruny, že jde o finanční trik, kdy zvýšení obrátek ekonomiky a její výkonnosti mají zaplatit střední a nižší vrstvy. A ti na horních příčkách na tom znovu vydělají. Rovněž se obávám, že nejde o problém pouze tohoto finančního opatření, ale že se jedná o obecné pravidlo. Že z každého, a to i dobře míněného opatření politiků či ČNB získají nejvíce ti nejbohatší. Nikdo už nepochybuje, že se ty pověstné nůžky stále rozevírají dokonce i v období krize. V této souvislosti je dobré připomenout, že i ekonomickou teorii o tzv. stékání bohatství, tedy že pokud bohatnou firmy, roste současně i bohatství všech ostatních, již většina ekonomů nepovažuje za prakticky reálnou.

Domnívám se rovněž, že devalvace, podobně jako mnohá jiná ekonomická opatření neřeší skutečnou příčinu a problém částečně odsouvá do budoucnosti. Přestože přijetí Eura není aktuální téma, lze s vysokou pravděpodobností přesto očekávat, že do Eurozóny vstoupí naše země dříve, než většina drobných střadatelů dosáhne penzijního věku. Nelze sice předjímat, jaký kurz bude uplatněn, není však vyloučeno, že naše důchodové úspory budou touto konverzí znova znehodnoceny.

Politici i centrální bankéři jaksi zapomínají, že je nevolily firmy a že smyslem jejich práce není pomáhat obchodním společnostem, bankám a dokonce ani obecně ekonomice. Tyto subjekty jsou pouze jakýmsi zprostředkovatelem pomoci, která musí doputovat k těm nejdůležitějším. Občanům. To je přece smyslem práce politiků i centrálních bankéřů. Tedy nejde o více či méně iluzorní makroekonomické statistiky, ale především o to, jak se daří lidem. Každá pomoc musí navíc logicky putovat od těch nejbohatších k těm nejslabším a nejpotřebnějším a ne naopak. Když říkám od nejbohatších, myslím skutečně ty nejbohatší, nikoliv střední vrstvu, či ty, kteří jsou na tom ekonomicky jen o trochu lépe, než ti nejchudší. Ovšem mám vážné pochybnosti, zda se takto logickými a morálně ospravedlnitelnými pravidly současný ekonomický systém řídí.

0
Vytisknout
11104

Diskuse

Obsah vydání | 5. 2. 2015