Latinská Amerika: Čas platit za ekonomický populismus

21. 1. 2015

Makroekonomický populismus, který udělal z omezování příjmových rozdílů jediný smysl veřejné politiky, se v historii Latinské Ameriky stále vrací. V některých dobách během posledních čtyřiceti let to bylo nákladné a traumatické. Teď to platí především pro Venezuelu a Argentinu.

Tento politický přístup často přehlíží vnitřní omezení jako současnou potřebu udržitelné fiskální balance, cenové stability a přizpůsobení mzdy produktivitě práce. Existují také vnější omezení jako obchodní bilance a zlepšování mezinárodního kreditního ratingu země, vše nejlépe v rámci růstu. A populismus dnes získal dodatečné spojení se špatnými institucemi, které zhoršují problém koncentrovaných trhů.

Populistický cyklus, který prochází třemi různě dlouhými fázemi, je často spojován s iracionálním hlasováním motivovaným neotřesitelnou vírou ve volební sliby, která ignoruje potenciální dlouhodobé důsledky. Jiní považují vytrvalost populismu za důsledek nešťastné kombinace neuspokojených sociálních a politických požadavků, jakož i absence institucí, které by ve společnosti rovně distribuovaly výhody a břemena.

Mezi lety 1990 a 2003 vykazovala Argentina růst pouhých 2,1% HDP, míru nezaměstnanosti 14,6% a průměrnou inflaci 197%. Venezuela do roku 1999 rostla zhruba o 2,5% ročně, s nezaměstnaností 10,1% a průměrnou inflací kolem 46%. V obou zemích existovala veřejná nespokojenost s výkonem ekonomiky. Existovaly výzvy k redistribuci příjmů v rámci reaktivace a restrukturalizace ekonomiky, když následnické režimy převzaly moc a uvedly země do předsíně populistické éry.

V první části periody mezi lety 2000 a 2011 se předmětem veřejného povyku stávalo stále se vracející téma ospravedlněného a tvrdého růstu veřejných výdajů a "nájezdů" na tržní sféru v podobě uvalování cenové kontroly různého typu. Veřejnost přivítala opatření jako dotace na fosilní paliva ve výši až 80%, daně a omezení na dolarové obchody, dovozní a vývozní kvóty, některé daňové pobídky a znárodňování průmyslu.

Vnější podmínky byly příznivé. Rostoucí čínská poptávky od roku 2002 zvedala ceny energií a komodit - sójy o 25%, zrnin o 49,5% a ropy o 103,5%. To přineslo zmatený dojem impresívního růstu, 4,8% HDP v Argentině a 7,1% ve Venezuele.

Ale nakonec nevyhnutelně dorazil účet za takovou politiku. Více než 40% pokles ceny ropy asi 20% pokles cen ostatních surovin zdecimoval výnosy v obou zemích. Rostoucí nezaměstnanost, konec chráněných pracovních míst, nedostatek potravin a spotřebního zboží, výpadky proudu a rychle rostoucí dluh jsou symptomy oznamující příchod třetí fáze populistického cyklu: Krize a kolapsu. Experti Mezinárodního měnového fondu očekávají, že obě země čeká letos ekonomický pokles o zhruba 2% a střednědobý výhled je ponurý.

Důkazy svědčí o tom, že makroekonomický populismus je nestabilní navzdory výdobytkům "dobrých let", patrně kvůli exkluzívnímu krátkodobému zaměření. Obě zmíněné země potřebují instituce, které vytvoří kredibilní a stabilní očekávání, jež podporuje investice, spíše než sliby, které ničí to, co bylo předtím vybudováno.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3568

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2015