"Krvežíznivý Porošenko" útočí na Mariupol?

Appeaseři všech zemí, spojte se!

24. 1. 2015 / Karel Dolejší

(Pro)ruské jednotky - nepravidelné a pravidelné ruské oddíly podřízené jednotnému velení a se společným logistickým systémem, který v rámci "humanitárního konvojování" zásobuje vojska prakticky neomezeným množstvím výzbroje a munice - dnes oficiálně zahájily útok na ukrajinské město Mariupol. Útok začal ostřelováním raketomety, které útočící strana vehementně popírá, a následně byl oficiálně oznámen. Zemřely desítky civilistů. Kromě toho probíhají pokusy o obklíčení velkého ukrajinského uskupení v oblasti Debalceva. Vše pár dnů poté, co Rusko podepsalo další zbytečnou a bezcennou mezinárodního dohodu o příměří, od níž se političtí představitelé loutkových úřadů dosazených Moskvou vzápětí razantně distancovali.

Probíhající útok na Mariupol ZDE neoznámil jen premiér "Doněcké lidové republiky" Alexandr Zacharčenko, ale i další separatisté, kteří se netají ambicí obsadit celé ukrajinské pobřeží a zřídit koridor na Krym ZDE. Poté co od září několik měsíců probíhala převážně statická opotřebovací válka - typ války s masivní spotřebou vojenského materiálu a munice, jaký si žádné skutečně povstalecké síly odkázané na improvizovanou logistiku, kořistní zbraně a munici nikdy nemohly dovolit - jsou válečné zásoby na ukrajinské straně téměř vyčerpány a armádu podle všeho dělí od úplného rozkladu jediná velká porážka. V tomto okamžiku začaly ruské ofenzívní operace o několik měsíců dříve, než se očekávalo. První poněkud významnější pomoc ze zahraničí, americký výcvik pro Národní gardu, má začít na jaře. Jenže to už možná nebude koho cvičit. Ukrajinci tento týden na davoském fóru hořce konstatovali, že v praxi pro ně vlastně i Čínská lidová republika dělá více než Západ.

Západ velmi nahlas mluví o tom, jak údajně čelí ruské agresi, ale v praxi nepodníká žádné účinné kroky. Zavedl ekonomické sankce proti Moskvě, ale zuby nehty se brání označit válku na Ukrajině za mezistátní konflikt, protože pak by byl pod masivním politickým tlakem dělat mnohem více. Minimálně vyloučit Moskvu z mezibankovního systému SWIFT a tím opravdu citelně omezit Putinovy megalomanské plány na zbrojení. Z Ruska však přichází zastrašování: Pokud nás vyloučíte ze SWIFTu, budeme to považovat za otevřené vyhlášení války ZDE. Zatím nejflagrantnějším porušením dohody o příměří a odmítnutím dalších jednání si (pro)ruská strana právě vysloužila od Německa atraktivní nabídku ekonomické spolupráce ZDE. Uznejte, že to je vynikající motivace vojensky útočit a zastrašovat sousední země jako na běžícím páse. Vždyť se to přece vyplatí.

V těchto dnech často a opakovaně myslím na ty, kdo v minulých měsících v České republice úpěnlivě varovali před "fašistickým Kyjevem", kde "krvežíznivý Porošenko" prý chce válčit, pročež prý nemá být Ukrajině poskytnuta ani asociační dohoda s EU, jakou má třeba i Alžírsko. Myslím na ty, kdo nekriticky podporovali ruské návrhy, jejichž cílem bylo zablokovat zahraničněpolitické a ekonomické volby vlády v Kyjevě, v žádném případě "ochrana pronásledovaného ruskojazyčného obyvatelstva". Myslím na vyznavačská kázání o tom, že Ukrajina se nesmí ruské agresi bránit, protože Majdan, protože spiknutí, protože fašismus, protože světový mír. Kde jsou všichni, když Rusko by proxy roztrhalo všechny dohody a přešlo do útoku? Ti kdo jsou na výplatní pásce Kremlu prostě dosáhli svých cílů, ale co většina ostatních?

Nechci psát o tom, co si o takto zaujatých osobách soukromě myslím, protože to je jednoduše nepublikovatelné. Nicméně očekával bych minimálně, že budou alespoň předstírat osobní integritu, že nyní budou proti zabíjení civilistů protestovat stejně nahlas, jako když umírali v rámci operací ukrajinských ozbrojených sil. Že odsoudí nedodržování mezinárodních dohod a budou volat po míru nejméně stejně naléhavě, jako když se ukrajinská armáda pokoušela vytlačit (pro)ruské jednotky tam, kam patří, tedy na území Ruské federace.

Neočekával bych to samozřejmě kvůli sobě. Předpokládám nicméně, že zmíněné osoby chtějí na české veřejné scéně působit i nadále a potřebují si tedy udržet přinejmenším určité zdání věrohodnosti. A toho opravdu těžko dosáhnou několikaměsíčním mlčením k tomu, že ruská strana na území dvou samozvaných republik v Donbasu vytvořila útočné uskupení výrazně silnější, než ukrajinská armáda, a mnohem lépe zásobované. Že přešla do ofenzívy s cílem zřídit dlouho ohlašované "Novorusko" na území podstatné části původní Ukrajiny a že existuje podezření na použití chemických zbraní při dobývání doněckého letiště, které by bylo třeba nezávisle prošetřit.

Možná se však vůbec nic nezmění. Chytřejší budou dál zticha a méně chytří budou beze změny opakovat nyní již naprosto nevěrohodnou verzi ruské propagandy, podle které na Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci a konflikt je agresí "fašistické junty" v Kyjevě proti "mírumilovným" (pro)ruským jednotkám (pravidelným a nepravidelným oddílům závislým na Rusku personálně, organizačně i logisticky), jež jsou údajně improvizovaně vyzbrojené a převyšují Ukrajince, kteří přes 200 dní bránili doněcké letiště, bojovou morálkou. Připomíná to ovšem ze všeho nejvíc historky svévolných násilnických policistů o tom, jak údajně agresívní občan zuřivě naběhl na obušek.

V této situaci je ukrajinským prezidentem "krvežíznivý" Petro Porošenko - fakticky na místní poměry relativně slušný lídr do mírových časů, mentálně však zcela nepřipravený čelit existenční hrozbě, která vyžaduje kompletní mobilizaci národních zdrojů pro obranné účely, neboť akutně hrozí rozparcelování země na několik částí.

Zatímco začal útok v Donbasu, na Krymu a v Podněstří paralelně probíhají ruské manévry, které vážou přetíženou ukrajinskou armádu v dalších oblastech a kdykoliv mohou samy přejít v útočné operace na nových frontách. Západ, který čeští "mírotvorci" fanaticky obviňují z úmyslu vyvolat světovou válku, ovšem k celé záležitosti mlčí a pro Kyjev neudělá opět téměř nic.

Za této situace lze stále ještě dělat přinejmenším jednu věc: Popisovat, co se na Ukrajině děje, bez ideologických brýlí a ekonomických kalkulací vypaseného Západu, který si ve své pohodlnosti odmítá připustit, že válka s Ruskem - v tom smyslu, jak nyní Rusko podle nové vojenské doktríny válku definuje - dávno probíhá, přičemž pokusy se jí "vyhnout" nepředstavují nic jiného, než příslovečnou pštrosí politiku podněcující agresora k dalším vojenským výbojům.

0
Vytisknout
6744

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2015